Re: Jsem zoufalá

Mam stejne stareho syna, ktery ma ve skole stejne potize a stejny pristup ucitelky. Moc si preju, aby od zari mel nekoho jineho (loni problemy nebyly). Ale to je z jineho soudku. Doma s nim problemy nejsou, on je naopak doma nejstarsi, a vztahy maji deti skvele. K chovani tveho syna: myslim, ze jde opravdu o volani o pomoc, mohla mu neco rici sestra (ona sama by se nemohla zamyslet, jestli se nejak vic nepohadali, apod?) pripadne je ve stresu ze skoly a prenasi se to domu. Muj syn je nastesti docela sverovaci, nekdy prijde i sam, jindy staci si s nim nezavazne povidat a u toho se mazlit a on se pak otevre a sveri se. Vim, ze mu to ho hodne pomaha, nekdy to chce rozebirat, nekdy mu staci, kdyz to rekne (problemy ve skole, chovani, poznamky), ja ho vyslechnu, nekdy se i rozbreci, ale pak je mu lip. Ze skoly ma skoro depresi, byval vesely, ted je smutnejsi, ale vim, ze mu pomaha to, ze za nim stojime a hledame spolu reseni. Myslim, ze by vam pomohlo, pokud by se aspon trochu otevrel, a proto mi prijde, ze dobry psycholog by pomohl. Se synem jsme byli u nekolika psycholozek a az ta posledni je takova, ze k ni mame duveru. Navic se specializuje na ADHD deti.