Důvěřuj, ale prověřuj v rámci mezilidských vztahů

Jsou situace, kdy prostě si nemůžete všechno předem pojistit např. smlouvou o smlouvě budoucí a dáte někomu "důvěryhodnému" svoji důvěru...a hodně vás to stojí
To se samozřejmě neprojevuje jen v byznysu (kde jsem na to právě narazila ), ale o to víc - protože tam si dopředu nikoho už vůbec nijak "nepojistíte" - v mezilidských vztazích...

Jak zvládáte vy (protože mně se to moc nedaří) ten paradox "poučená nedůvěřivost vede k paranoie a zbytečným ztrátám šancí, zatímco důvěřivost zase k o to bolestivějším a dražším ztrátám na duši i majetku"? Je na to nějaký dobrý trik, jak situaci správně "vybalancovat"?