Re: "když mi nedáš čokoládu. nebudu s tebou kamarádit"

"Musím se s ní(m) rozdělit?
Když ty máš a on(a) ne, tak bys měl.
A co když se nerozdělím?
On(a) nebude mít nic a ty víc, než nutně potřebuješ.


Tante,

je-li to položeno takto, tak by mě jako malé dítě, které je od přírody sobec, napadaly takové otázky:

a PROČ bych měl?
a PROČ by mi mělo vadit, že on nemá a já ano?

A myslím, že by byly zcela legitimní.

Mně je spíš bližší přístup, kdy ten dotyčný sám dospěje k tomu, že má volbu, tedy ne "že by měl" ale že chce, protože je to pro něj paradoxně výhodnější (sice přijde o kus čokolády, ale kamarád bude mít radost a příště se třeba rozdělí taky, až bude mít). Potěší ho, že něco udělal pro druhého, ale ne proto, že MUSEL, ale proto, že CHTĚL. (A občas mu to dává prostor k tomu zachovat se tzv. "sobecky" a ten kus čokolády si prostě sníst sám.

Ten efekt je asi víceméně stejný, ale když něco dělám pro druhého, tak mám lepší pocit z toho, že "jsem hodná, protože myslím na druhé a dělím se" než "dělím se, ale vlastně na tom nic není, protože je to moje povinnost".

Myslím, že ten (trošičku) povznášející pocit, že nedělá úplnou samozřejmost, si ten dárce zaslouží.