Re: ahoj holky

Ahoj holky,
DOJANKO, fajn, že se Eli tak zlepšuje, je bez teplot a už se cítí líp. Diskuzi na močových cestách jsem celou přečetla důkladně. Kloním se k názoru p. Kiliho, že by bylo dobré vzít Eli na tu dětskou gyndu (já vím, že si možná říkáš, že mě se to mluví, když mám dva kluky a tyhle problémy nám „odpadají“ a nemusím je takhle v malém věku tahat, ale u Eli se ten výtok opakuje z toho loňského listopadu a jak jsi psala, tak tentokrát je hodně masívní, tak bych asi šla – abyste něco nezanedbaly). Pak tedy taky a opět to ORL (ale to opravdu věřím, že půjdeš, když jsi nám to tu tak hezky slíbila).

Bédovi přímo dutiny nevyšetřovali nikdy, ale zřejmě se to dělá tím ultrazvukem a je to opravdu úplně bezbolestné. Nebo kolegyně říkala, že synkovi dutiny prosvěcovali v temné komoře, jak to tam vypadá a to je taky bezbolestné a hned hotové. S těmi výtěry – tak asi by bylo dobré vzít výtěr přímo z nosohltanu („zezadu“) a ne jenom pošmidlat v nose.

Ta druhá ORL doktorka, kam chodíme teď, tak Bédovi dělala výtěr přímo z nosohltanu a z té mandle v srpnu, byla ohromně šikovná, že měla na to dobrý grif, Bédu vůbec nic nezabolelo (šahala tam přes pusu a koukala do zrcátka, aby to bylo opravdu z místa, ze kterého to chtěla vzít). Měl tenkrát výsledky úplně OK, žádný bacil, nic takového – jak jsme mysleli, že se mu ty nemoci furt opakujou.

Ta první ORL doktorka, kam jsme chodili v tom dubnu až červnu, tak sice byla taky šikovná a mandli vyšetřovala tou optikou, jenomže když jsem se jí ptala na výtěry, tak mi jenom řekla, že „ona výtěry u školkových děti nedělá, protože VŽDY tam mají jednu ze 4 bacilů“ a jediné, co navrhovala bylo vyndat mandli – žádná naděje, žádná jiná rada nebo že by užíval – o ničem se nechtěla dál bavit. S tím jsem se nesmířila a pátrala jsem dál a zorganizovala ještě tu druhou ORL dr., kam chodíme teď. Výsledek byl nakonec stejný, to vím, ale přístup té druhé dr. se mi zamlouvá víc a navíc to mám nesrovnatelně blíž bydlišti a ne přes celé město.

Holky, s těma pejskama…..tak nemám čím mezi vás přispět. Když jsem bydlela s rodiči, tak jsme nikdy žádné zvíře neměli, i když já jako malá holka strašně po chlupáčkovi toužila – víc po kočičce než po pejskovi, ale mamka byla naprosto neoblomná a nikdy mi nic nedovolila…...Přitom barák se zahradou jako hrom, kolikrát jsem se bála všech možných zvuků…myslím, že tam by se pes jako hlídač hodil stoprocentně.

Když jsme se vzali s manželem, tak asi měsíc po svatbě přišla tchýňka, že u nich v paneláku našli kočičí miminko – kocourka a že se jmenuje Mikešek, jestli bychom ho nechtěli…tak já že určitě ano, tak s námi v domku žil kocourek a já se nakonec dočkala chlupatého kamaráda. Nebyl sice kastrovaný, takže byl takový polodomácí, chvilku venku a chvilku doma, ale patřil halt k tomu našeho domečku. Bohužel čas je neúprosný a vloni 19.4. jsme ho nechali uspat…..byl na tom špatně už od srpna 2010, někdo mu rozškrábal varlata, až mu z nich tekla krev, takže až v jeho 13 letech jsme ho nechali vykastrovat. Pomohlo to jenom na chvilku, začal mít špatné ledviny a zuby – v lednu jsme mu ještě ty zuby nechali spravit, ale ty ledviny byly hrozně špatné, ke konci už vůbec nic nejedl, byl apatický, ani vodu nepil, takže to bylo jasné…..Bylo nám hrozně smutno, teď zrovna to za chvilku bude už rok. Od té doby jsme si ještě žádného mazlíčka nepořídili, ale určitě bych ještě jednou kočičku zkusit chtěla, kluci dokonce vymysleli i jména….tak uvidíme. Mít zvířátko je fajn, ale pejsek chce určitě daleko víc péče než kočka – už jen ty procházky atd. atd….ale je to určitě kamarád k nezaplacení, dovedu pochopit.