Re: Kolik vdaných žen neví o dětech svého manžela?

leli,

to je myslím nejhorší - věděli a neřešili.
Například i v tom smutném případě s domečkem na stáří mohl tatík - kterému muselo být jasné, že jednou notář nelegitimního potomka najde - sepsat závěť, ve které by zcela dle zákona snížil podíl nelegitimního potomka na polovinu. K vyplácení by byla ihned menší částka a situace mohla dopadnout jinak (když už teda nesebral odvahu riskovat za života a přiznat se a třeba ten dům na svou ženu přepsat celý). Neřešil - a přitom musel VĚDĚT, co může jeho ženu jako třešnička na dortu po jeho případné smrti ještě čekat.

Ty píšeš, že bys chtěla, aby se levoboček ohlásil - tobě - dřív. Já bych to, být levobočkem, neudělala. Protože po pravdě řečeno, pochybuji, že by mě otcova manželka přivítala buchtou a kafem. A taky proto, že bych "oznámení o své existenci" opravdu považovala za něco, co má udělat otec. Nešla bych se cpát do rodiny otci, který mě do ní nikdy nepozval a nepřivedl sám.

A když čtu třeba Graine, tak ta by si poté nejspíš pojistila, aby já, coby levoboček, nedostala po svém otci vůbec nic - tedy pokud by mi předtím nedovolila přijet a kopat u nich na zahrádce...

Ctím právo rodičů pořešit majetek jak uznají za vhodné a považovala bych za lepší možnost udělat to v závěti, než když se lidé cítí být nuceni darovat majetek ještě za života a pak třeba tráví stáří v nejistotě, kdy je z domu vystrčí exekutor, který řeší dluhy nepovedeného zetě nebo tak něco, ale jsem rozhodně proti, aby v případě, že to neudělali a nic neřešili, bylo před zákonem "nelegitimní dítě" něco míň než potomek legitimní.