Re: Jak zpětně hodnotíte odklad školní docházky?

Ještě bych k tomu chtěla napsat, že jsem sama také vůbec nesnila o cestování, jazycích či zaměstnáních, která jsem v životě dělala, ale tím, že jsem se k tomu náhodou (a v podstatě z nouze) dostala, jsem dostala výbornou příležitost poznat život z jiné stránky. Psala jsem, že kdyby byly věci tak, jak jsem si je představovala v 18, měla bych dnes skoro dospělé děti, zřejmě bych už měla dvacetiletou praxi ve špitále, možná byt v paneláku, možná manžela, případně exmanžela. Protože to nevyšlo, snažila jsem se dělat něco na vyplnění času, než to přijde. A to něco bylo hrozně fajn. Pak jsem poznala báječnýho chlapa, kterého mám moc ráda, se který máme dvě krásné děti. Bylo mi 27, když jsme se seznámili.
Vše se dá v životě dohnat a někdy to, že nám v životě něco nevyjde, může vést k hezkým věcem.
I když puberťák odejde ze školy, dá se to dodělat později. To jsou věci víceméně technické. Pokud si věří a je alespoň trochu inteligentní, časem mu dojde, že to bez vzdělání nepůjde. Znám člověka, co odešel z gymplu před maturou, aby se musel na ten gympl zase vrátit a vystudovat psychologii. Chytrý člověk. Tyhle kiksy se totiž lépe napravují, než třeba pošlapané sebevědomí, které se začalo udupávat hned na základní škole. Když hned nástupen školy nestíháš ostatní, rozhodně do té školy nebudeš chodit rád. Pak se to s tím dotyčným už jen táhne. Tohle dětem udělat nechci, takže pokud mi učitelka v MŠ doporučí odklad a já sama cítím, že dcera jště na školu nemá, nedám jí tam.