Mam to taky tak...

Tedy to manzelstvi z rozumu, spolehlivej a rodinu milujici manzel.
Bohuzel ne ME MILUJICI - tedy tou rozumnou, spolehlivou, manzelskou laskou jo.

Pred rokem jsem pri vyslapu s kamoskama potkala TOHO!
Celej vecer a noc (tam) jsme si povidali, smali, tancovali, no uzili si to spolu - ja jsem jeho a on muj typ...
A to dusevne, intelektualne a fyzicky - co tak clovek pri tanci a tuleni u stolku vestoje pozna...

Ja z toho byla hotova, myslela jsem, ze uz se takhle nerozhorim a nezblbnu...

No byla to sila, kdybychom nebyli oba vice mene stastne v manzelstvi, tak bych s nim do jeho hotelu sla.
A potom by z toho byla 100% paralelka...

A co potom?
Promitla jsem si v mozku budoucnost a sklapla usi...
Ani libani jsme nedovolila - asi by bylo uzasny - ale uz moc intimca, ktery by mi pak delalo problemy pri dotyku manzela...
A byla bych z toho jeste vic vyrizena...
Kdyby bylo brrr, tak dobre - ale... kdo vi...

Dala jsme manzelovi slib vernosti -to nebyla jen legrace - a tak se obcas neco musi zkousnout...

A doted mam uzasnou vzpominku na idealniho chlapa!


PS:
Verici nejsem ale mela jsem i obdobi, ze pokud s nekym spat, tak BEZ ochrany:
z te konzumni spolecnosti mi bylo blivno - zabavu a sex jo - ale bez nasledku a odpovednosti!