Re: citlivé dítě a čert

za mně - já bych šla - synek je taky cíťa - extrovert, ale takovéhle věci jsme absolvovali od jeho cca 2,25 let - on nejdřív pozoroval ode mne z klína/náručí až jak chtěl a cítil se, šel si sáhnout.... před tím byl vždy několikrát vehementně mnou ujišťován, že ho NIKDY NIKOMU nedám! jeho si NIKDo neodnese atp. I čertovi jsem říkala, že tohohle chlapečka NE! že nezlobil, takže by stejně do pekla nemohl atp.

Dnes (6let) se nebojí, má respekt, to ano. Čerty od jeho 3 let absolvujeme 3x (1x doma, 1x na besícce v MŠ, 1x besídka s kamarádkami+dětmi).
U nás doma vždycky všem čertům říkáme, aby nestrašili, takže čerti stojí v pozadí
V jeho 3 letech jsme byli neplánovaně i na mikulášské u našich na vesnici a tam šel dokonce, tak jako všechny děti, na podium za Mikulášem pro balíček (čert a anděl tam byli také) sám, za ručičku se starší kamarádkou - zvládnul to výborně....

Když jsou čerti u nás doma, vždycky je u nás v náručí, až dostane nadílku a je po všem, odváží se k nim a nechá se vyfotit...


Já osobně jsem moc chtěla, aby se těchle "akcí" nebál, a to se mi, troufám si říct, povedlo - protože já sama jsem z toho měla hrůzu strašnou ještě tak do 12-ti let (pak už jsem chodila s nadílkou sama) - u nás na maličké vesnici bylo zvykem, že se obcházely všechny domy (chodily ZŠ děti z vesnice) a náš taťka nás s bráchou nejednou (už jako školáky) "z legrace" vystrkoval ven před venkovní dveře i na chvilku zamkl, abysme se jako nemohli vrátit... fakt to bylo hrozný... tak dva dny před tím takový ty keci že ty čerti už přijdou a odnesou nás v pytli ...
Přitom jsme ani já, ani brácha nebyli vůbec žádní zlobivci, i jsme se dobře učili - jedničky, dvojky. On má holt divný smysl pro humor a s dětma to fakt neumí - dodnes...