Re: Mam duvod zarlit, ale zarlit nechci - jak z toho ven?

Niki, já mám dost podobný pohled jako ty, nebo si to aspoň myslím, líbí se mi, jak se zakladatelka dívá do sebe, hledá, hledá i jiné úhly pohledu, šmahem nehází vinu na manžela, nesnaží se živit negativní pocity, naopak pátrá, jak z nich ven, rozumím jí až moc dobře z vlastní zkušenosti. Přesto se mi z mého pohledu nezúčastněné zdá, že její manžel zneužívá situace. Že je teď prostě řada na něm, protože tohle zrovna je případ, kdy se na jejích negativních pocitech velmi velmi podílí a je v jeho moci jí pomoci se jich zbavit, postupně. Jaká je pravda, ví jen její manžel. Neříkám, že má zakladatelka nízkou sebeúctu. Neodsuzuji jejich chování. Každý je zodpovědný sám za sebe, ano. Ale vztah musí budovat oba - pokud chtějí. A mě se v tomhle případě zdá, že její manžel za tím dost pokulhává. Ale třeba se na to dívám blbě.
Jo, důvěru si musíme budovat sami, věřit musíme my sami, ale v partnerství po takovéhle události musí se svou troškou do mlýna taky partner.