Chování soudce

Včera jsme měli řízení ohledně svěření dítěte do péče. M nepřišel, se svým laxním přístupem zhodnotil, že když byl na sociálce (OSPOD), tak tam všechno mají a radši bude v práci. Paní ze sociálky byla v pohodě, ale prý se jí to ještě nestalo, takže uvidíme.
No a soudkyně. Pozvala nás dovnitř, koukla, zeptala se na M a pak po mě ječela jak po děcku, co rozbilo okno. Jestli se chci rozvést, ať se starám, aby přišel, jak si to představuju a že to odročí. Ke slovu jsem se vůbec nedostala - tady mi to podepište a zmizte - přesně tak (podepsat, že jsem uvědoměna o dalším termínu a nebudu tedy obeslána dopisem).
Furt je ve mě pocit křivdy. Navíc k tomu ta ženská přidala, že si o nás zjistila nějaké info a že se všemu vyhýbám a že už jsem problémy se soudem měla však víte, jak se to protahovalo s Ch. (akce domácí násilí, kdy frajer obvinil mě, že jsem ho praštila užnevímčím a měl na to papír od dr, bo v tom uměl chodit a já ne; on necelé 2m a 130 kg, já prcek hubený s rozmašírovaným xichtem, nadto to bylo před deseti lety!)
Tak se chci zeptat, jestli vám něco podobného stalo a jestli si takové chování může dovolit a proč - z pozice jakési moci a síly?