Re: Rozvedli se i přátelé, do kterých bych to nikdy neřekla

Co na to říct... v mém okolí ani nikdo z mých kamarádek rozvedený není. Ale je fakt, že nám je necelých 35, takže ta "magická" bilancovací čtyřicítka je ještě před námi.

Jinak chlap, který nechá doma "její děti", aby si mohl udělat "svoje děti", mi úplně normální nepřijde, ale to asi záleží na definici normy.

Vztahy nikdy nejsou úplně ideální. Úplně me nadzvedává argument pro rozvod "přestali jsme si rozumnět". Co to jako přesně znamená by mě hodně zajímalo.
Ano, soused má trávník často zelenější a vůbec to u jiných vypadá lépe. J8 plně chápu, že když muž je celý den v klidu v práci, pohybuje se kolem dospělých kolegyň a neřvou kolem nich děti, což po příchodu domů ano, vypadá to, že jinde může být i ráj na zemi.
Ale já se nevdávala proto, abych žila v ráji, aby mě partner dělal denně šťastnou. Něco jsem slíbila. To pro některé lidi už sliby fakt nic neznamenají?

Někdo tu psal o denním sexu a teplné večeři, co pro manžela dělá, no, asi bych byla raději sama než takové galeje , ale pokud to má výsledky

Já nevím, na čem stojí úspěch dlouhodobého a spokojeného vztahu. Věřím, že důležité jsou investice, jak do vztahu, tak do sebe. Umět být sám, umět být s druhým. Společný projekt, cíl, odpovědnost. Neřešit v detailech, kolik kdo dal a vzal, ale celkově nevyslovená vyrovnaná vztahová bilance. POmáhat si. Společné děti (Klimeš tvrdí, že nejnižší rozvodovost mají páry se 4 dětmi ).
Pro mě je manželství, společné děti závazek a odpovědnost. Volba, které chci dostát. Soused může mít trávu zelenější, ale já jsem odpovědná za tu naši - to je jakobych se na naši zahradu vykašlala a šla sklízet hotové od sousedů. To přece není v pořádku a společnost, která si to myslí, v pořádku taky není...