Rozvod

Ahoj všichni! Prosím o psychickou pomoc a snad i radu. Žiji s manželem již 16 let a máme spolu dvě krásné holčičky. Náš vztah byl v první polovině idylický, ve druhé jsme již byli nuceni řešit nějaké problémy, které přinesl život. Ale zvládli jsme to. Před dvěma lety manžel z určitých důvodů přišel o práci, zadlužili jsme se na všechny strany. Snažil se věc nějak řešit, ale v té době z určitých důvodů pořádně ani nemohl. Jsme stále ve finančí tísni a často jsme se hádali kvůli financím. Včera to vše vygradovalo hádkou, kdy jsem udělala nesmírnou chybu, že jsem zavolala naše dvě děti a řekla jsem jim, že tatínek od nás odchází. Tatínek sice odešel, ale jen si nějak (asi do hospody, do které normálně nezajde) vyvětrat hlavu a přišel večer. Ráno, když děti byly ve školce a škole, tak jsme měli emotivní diskusi, kdy jsem se dozvěděla, že musí být pořád po mém, že už toho má manžel dost, že nemůže vedle mě pořádně dýchat apod. A taky, že se chce rozvést. Zůstala jsem jak opařená, protože jsem neměla nejmenší tušení, co všechno v sobě nosí. Je pravda, že jsem trochu generál, ale zase jsem při něm vždy stála i v dobách zlých. Nechápu to, protože ještě před týdnem mi po milování říkal, že mě miluje a teď tohle. Musím dodat, že na jednu stranu chápu manžela, protože situace, ve které jsme poslední dva roky, je hrozná a doslova šílená, ale na druhou stranu si myslím, že mi to, co ho tížilo, měl říci a ne to spláchnout najednou. Navíc on je taková povaha, že když se naštve, tak ho to děsně, ale děsně dlouho drží a není přitom moc milý. Nechce se mi hrát si na uraženou a připustit rozvod, protože pak se to poveze jako lavina a vše je nenávratně pryč. Já ho mám ráda, domnívala jsem se, že jsme jako rodina i přes to všecho šťastní, že to překonáme. Teď si myslím, že na něho nemám mluvit, neřešit s ním nic a na nic se ho neptat, prostě ho nechat být. Snad vychladne. Jaký názor máte vy?