Re: Co svědomí?Hryže nebo je ten člověk OK

Ahoj chtěla jsem Vám napsat,že Vám držím moc palce!!Tylity,Avokádo a Chrysantémo,jste statečné holky že po letech jste se rozhodly odejít z nefunkčního vztahu,některé i přes veliký odpor již dospělých dětí.Já se vždy rozhodovala rychle,nesnáším manipulaci,jako dítě jsem si užila ustupování a starání se hlavně o druhé dost.Takže v 15 jsem si začala vydělávat brigádně,abych nemusela prosit rodiče a v 18 jsem odešla a vdala se a měla dítě.Ovšem manžel byl jak malé dítě,o nic se nestaral,jen o sebe,bydleli jsme v malém bytečku bez topení a teplé vody,a jemu to bylo jedno,co jsem neudělala já,to nebylo.Pracoval málo a po třech letech jsem jej vyhodila z bytu a vyměnila zámky.Sice mi psal,že to nemůžu,že mně dá k soudu,ale já se ničeho nebála a ulevilo se mi moc.Rozvedli jsme se ale až po osmi letech,nechodil k soudu,nestaral se o syna a nikdy neplatil výživné.Synovi je 18 let,nepamatuje si na něj,a já začala žít,dodělala jsem si druhou maturitu,opravila mini byt a pak jej vyměnila za dvoupokojový,začala jsem pracovat,jen partnera jsem nemohla najít,všichni nestáli za nic.Až bylo synovi 13 potkala jsem svého současného manžela a máme další dvě malé děti a je nám fajn.Je pravda že nevím jaký by byl můj život s prvním mužem,ale ani to nechci vědět,syn o něm nemluví asnad jsem mu moc neublížila,když žil kvůli mě bez vlastního táty.Se současnám mužem se tolrují.Myslím ale že jsem si žila pěkný život a syn byl také spokojen,aspon co vím.Takže hodně sil Vám všem.