Re: Životní moudra našich dětí

Syn s manželom si malovali s vodovkami, a tatík nakreslil slnko s tvárou - aby sa čo najviac priblížil detskému chápaniu. Syn sa začal smiať, že:
"TATÍ, TO JE ALE BLBOST, SLUNÍČKO PŘECE NEMÁ OČI A PUSU!"

A raz večer si prial rozprávku o perníkovej chalúpke, a keď mu ju taťka vravel, tak mu Zdeník stále skákal do reči, chcel to opravovať. Syn je totiž dosť velký realista, a neoblbneme ho niektorými detskými vecami. Tak napr. ked deti zablúdili,
Tatka vravel: "Dětičky hledali nějaké světlo... "
A Zdeník: "NÉ, VŽDYT MĚLI SEBOU BATERKU!"
Potom tatka: "Tak aspon nějaký domeček se vydali hledat.."
Zdeník: "NÉ, MĚLI PŘECE SVŮJ STAN, A TAM SI HO ROZLOŽILI!"
Potom tatka: "Měli ale hlad, tak šli..." (aby sa nejakým sposobom konečne dostali k tej perníkovej chalúpke)
A Zdeník: "TATÍ, VŽDYT DĚTI MĚLI SEBOU KOŠÍK PLNÝ SVAČINY! NĚMĚLI HLAD!"
Tatka: "Ale měli chuť na něco sladké.." (aby si konečne šli odhryznúť z perníka..)
A ZDeník: "ALE ONI MĚLI V KOŠÍKU I KOUSEK ČOKOLÁDY..."