Re: Boj o dítě

Souhlasím s určením soudní cestou, ale pozor, dobrý manipulant dokáže vystrašit dítě natolik, že je schopné u soudu ze strachu svého i ze strachu o druhého rodiče říci opak. Mluvím ze své zkušenosti coby dítěte. Dnes je mi 30, mám dvouročního špunta, mamka v mých 18 ti zemřela a s otcem se vídám hodně sporadicky, jen když se sám ozve, že by nás chtěl vidět a to max na 1 odpoledne za půl roku a popravdě rozhovor dosti vázne. (jak ode mě, tak i mého manžela - např. když jsme se brali, tak nám otec řekl, že to bude svatba Spejbla a Hurvínka, když jsme měli mít hostinu v hájence,prostě všechny ostatní názory, než jeho haní. Manžel ale na takové jednání nebyl zvyklý a rychle ho odpálil,že na tu svatbu tedy nemusí chodit, když to bude tak strašný.. A manželovi se už nikdy nedokázal postavit) Dnes cítím, že to byla vůči mamce strašná zrada i když vynucená, že manipulace, psychické týrání a strach je hrozná věc páchaná na dětech.(a na partnerech) Každý den si to vyčítám, že jsem nebyla silnější a neřekla jsem u soudu, co jsem opravdu cítila. Ponesu si to do konce života a dobře mi tak. Takže rada proti manipulaci je (hrůza je v tom, že se dostaví plíživě a nepozorovaně) - už v začátku, když začnou vystrkovat růžky, je neukázat slabost, zahnat je zpátky odkud vyrazili a neklopit před nimi hlavu - jinak jim to dává neuvěřitelnou sílu a ostatním to tu sílu neuvěřitelně bere... jen takový můj postřeh. Já jsem otci svůj názor řekla až v den, kdy mamka zemřela, kdy na mě a bráchu začal ječet, že nic neděláme. Bylo to teda dost drsný, ale za ta léta útisku a týrání jsem to řekla jednou větou: "Máma tu měla zůstat a ty jsi měl jít...!!!" a to jsem mu neřekla, to jsem na něj řvala za nás všechny a za všechna ta léta. Hrozně mě překvapilo, že na mě nekřičel, nemlátil, prostě nic. Zůstal tam stát jako zmrzlej a nevzmohl se ani na slovo. Druhý den mi řekl, že o tom nikdy nebudeme mluvit. A už jsme nemluvili. Najednou jsem pochopila, že jediná cesta, jak s ním vyjít,je, nedat se a nepodřizovat se. Možná Váš bývalý manžel není takový (pardon) BLBEC, ale přece jen mi Vaše vyprávění hodně připomnělo. Přeji hodně štěstí, ať to dobře dopadne!! Pro Vás a Vaši dcerku.