Re: Hlášky našich dětí

Je to už dýl, co mi z pusy vyletělo to slovo, malá se toho chytla a bylo: piťa, piťa...nakonec se nám podařilo ji překopat na papiťa (paprika, i s ukázkou jak vypadá).Čtvrt roku klid, začala škola, jdu s malou do práce a u školy parta kluků: co ty pi*o. Malá sedí, kouká, řehní se.Dojdeme k obchodu,jdou dva kluci a jden povídá:dyť je to pi*a. To už jsem myslela, že něco řeknu, jak jsem se vztekla. Přijdeme ke vchodu, já odevzdám mojemu malou,jdu se přeslíct a za pět minut mobil.Můj mě zeřval jak Alíka, že malá sedí v kočárku a úsměvem na rtech říká opět: piťa, piťa a lidi na něj hledí jak na osla
Snažíme se malou rozmluvit jak to jde. Někdy už ji to jde krkem, sekne se a neřekne nic. O víkendu mi na zem spadlo vajíčko, řekla jsem doprčic a za mnou se ozvalo: do-čic.