Jako velka uctivacka Dietla jsem vyplodila uplnej chvalozpev na Dietlovy pohadky

Libiku,
ja si nemyslim, ze to je pikovina. Dietlovy zapletky i postavy naprosto dokonale rezonuji se schematy nevedomi, dobro v nich vitezi nad zlem tak, jak to chceme slyest, Kral (primar Sova, reditel prodejny nebo muz na radnici) je dobry, moudry, spravedlivy ovsem i absolutisticky a vsemocny, Carodejnice (vrchni sestra) kuje pikle, ale ty jsou premozeny skutecnou laskou (Iny), ktera nakonec prcha z jejiho zakleti (spolecneho bydleni v jednom byte) a jak jinak, neodnasi si ssebou nic vic, nez jen velkou CERVENOU tasku – sve srdce. I rytiri bojujici o lasku Anny Holubove se utkavaji pouze v arene na konich (na ulici v automobilech), ten uprimny ctitel ovsem v cervenem (jako princ Bajaja, vsak je taky mirne retardovany a malomluvny).

Naprosto uzasna mi prijde paralela v Okresu na severu, kdy se hlavni hrdina s kazdou tezkosti utika do lesa - symbol nevedomi, ne aby tam sportoval - tak by to bylo v nejakem plochem nic nerikajicim serialu, ale aby se tam potkaval se “ZELENYM MUZICKEM!!!” (kamarad hajny), se kterym se radi. Ve chvili, kdy osobni krize a bezvychodnost hlavniho hrdiny vrcholi, zelenemu muzickovi se nestane nic mensiho, nez ze PRIJDE O NOHY! O tom, co to znamena, kdyz nejaka sfera naseho podvedomi prijde o nejakou koncetinu, toho bylo napsano hodne, vsak mu take hrdina verny tomuhle schmatu zajisti protekci terenni vozik a tou pomoci ochromene sfere vlsatniho nevedomi se i cely jeho zivot dostava opet do pohybu.

V plytkejch serialech se o nohy prichazi mnohem castejc a chlapi se taky predvadej ve farech, stejne to ale nikoho neoslovi, protoze se to deje nesmyslne, nic to neznamena a nikam to nezapada.

To, jestli ten dej jde pod kuzi nebo je plytky, zalezi na tom, do jake miry nam pasuje do podvedomi. Dietel to dela dokonale a navic je i dobry remeslnik.