Re: Proč je to tak těžké??

Neumím si představit, jak těžké to musí být, nic podobného jsem nezažila, ale necháš se od něj trápit - zbytečně. Vím, že to je nepříjemný a bolí hlavně to, že je teď lhostejný k vašim dětem, ale teď je nejspíš plnej vzteku a emocí a pomalu ani neví, co dělá, natož aby byl schopný oddělit vztah k tobě a k dětem.

Musíš se nad to povznést. Kvůli sobě a kvůli dětem. Tím, že se trápíš, nikomu a ničemu nepomáháš.
Když se nad to povzneseš a budeš s ním jednat "úředně", věcně, víceméně jako s jakýmkoli jiným člověkem a nenecháš se zatáhnout do toho, co on dělá, bude ti líp.
Pokud bude na tebe hnusnej, neodpovídej mu stejným způsobem. Povznes se a v klidu mu odpověz, co potřebuje vědět. Ty jsi ta lepší, ty jsi ta, co ji nějakej chlap nerozhodí, ty jsi ta, který je jedno, že on je vzteklej a naštvanej, tebe zajímáš TY a tvoje děti.
Pokud on vychladne a bude mít zájem o normální kontakt a o děti, nedělej mu naschvály. Ne proto, že bys mu to chtěla ulehčovat, a přitom by si zasloužil dát to pořádně sežrat, ale proto, že ti jde o děti a o sebe a nesnížíš se na jeho úroveň.

Přeju, ať hlavně přebolí ten jeho nezájem o děti. Drž se!