Re: Co je pro vás maminky samoživitelky nejtěžší?

Mám dvojky (téměř 5 let) a jsem s nimi od začátku sama, těžkých chvil bylo a je hodně - prvních několik měsíců totální vyčerpanost a neurózy, pak depresivní stavy z izolace, nesvobody a zodpovědnosti za dva malý lidi, teď finance a strach z nemocí. Pracuju na plný úvazek (částečný by nás neuživil), děti chodí do školky, už jsem si zvykla na určitý režim a většinu času normálně funguju a jsem i šťastná. Ale dospěla jsem k tomu až po dost dloudé době, musela jsem jednu dobu vyhledat i pomoc psychloga, musela jsem se naučit neřešit blbiny, soustředím se jen na životně důležité věci a je to mnohem lepší. Chlap mi chybí spíš jako psych. opora a pak v momentě, kdy je potřeba zařídit víc věcí zaráz a hodně v době mých nemocí (nemoc je u mě stav, kdy už lezu po čtyřech, klasické nachlazení už vůbec neřeším). Je fakt, že ženská toho zvládne hodně, když je potřeba. Naštěstí mám i díky práci v současné době kolem sebe už několik lidí, na které bych se mohla obrátit v případě průšvihu, to je hodně důležitý. Občas mě ubíjí stereotyp - ráno v šest vstávat, do školky, do práce, odpo zase do školky, večer druhá směna v domácnosti. A to téměř každej večer děkuju, že to proběhlo hladce a něco se nesemlelo, pak je to ještě mnohem složitější. Ale posílilo mě to, pomohlo dospět, koukat na svět trochu jinýma očima a vážit si každé aspoň trochu pohodové chvíle