Asi jsem zůstala na všechno sama

Ráno jsem psala do diskuze Samoživitelka a dluhy po manželovi toto: "Hezky den, také jsem se ocitla v podobné situaci. Z prvního manželství mám syna 15 let a dceru 12 let a se současným manželem dva kluky 4 a 2 roky. Před dvěma lety nás manžel bez mého vědomí prvně zadlužil. Zjistila jsem to když bylo nejmladšímu 5 měsíců a manžel zkolaboval a skončil na psychiatrii. Má za sebou tři pokusy o sebevraždu, nemůže sehnat práci, z které bychom zaplatili nájem a spláceli dluhy. Loni jsem chtěla zažádat o rozvod a najít si pro sebe a děti dvoupokojový byt. Ale neměla jsem ani tu tisícovku na podání žádosti. Na úřadě mi paní řekla, že pokud chci příspěvek na bydlení, musím mít v bytě trvalé bydliště, musím doložit, že nájem platím řádně tři měsíce a také doložit žádost o rozvod. Byla to bezvýchodná situace. Manžel viděl že je zle a sliboval, zůstala jsem s ním. Miluje naše děti, má s nima krásný vztah. A včera mi to udělal opět. Od srpna měl novou práci, teď měl mít první výplatu, včera odjel na školení do Brna a od té doby o něm nevím. Nezvedá telefon, peníze na účtě taky nejsou, mandátní smlouva, kterou mu měla firma do měsíce poslat také nepřišla. Ještě když se včera ráno loučil s dětma, uklidňoval mě, že teď už je opravdu všechno v pořádku, že až přijede ze školení, vezme nás do kanceláře, kterou mu tady firma v Jihlavě otvírá. Bohužel to vypadá, že opět lhal, že mě nechal s dětma ať to zase nějak vyřeším. Jenže ono to už nejde. Pokud nezaplatíme nájem do konce měsíce i s dluhem, pani nás vystěhuje. Sedím tu celá jak ochrnutá, v noci jsem nespala, děti jsou ve škole, malé tu pobíhají, a ptají se, kdy přijede tatínek. A tak bych se chtěla maminek z Jihlavy zeptat, zda nevědí o někom, kdo by měl volné dva pokoje, kde bych mohla začít znova.Nebo starší manželé, kteří by mě a mým dětem poskytli střechu nad hlavou. Jsem úplně sama,mám jen tchýni v důchodu, která je sama zničená z jednání svého syna. Slíbila mi, že mi bude děti celodenně hlídat, pokud seženu práci, jsem stále na MD a děti mi do školky letos nevzali. Co je s manželem netuším, nevím ani , jestli ještě žije, jestli se za pár dní odněkud objeví. Nepřála bych to žádné z vás, takovou zkušenost."
Je večer, manžel měl přijet v pět, ale nepřijel, mobil mu zvoní, ale nezvedá ho. Na školení včera také nedorazil, volala jsem do firmy. Netuším, co s ním je, navíc sebou nemá prášky na další den, které bere na deprese. Asi jsem zůstala sama, i když si to bojím připustit, pořád doufám, že přijede. Hlavou se mi honí, co budu dělat, jestli nepřijde. Nechápu, proč mi nic neřekl, proč se nesvěřil, vždyť jsem se ho tolikrát ptala, tolikrát mu říkala, že jsme na všechno dva a vždy se najde řešení.