Postižený chlapec

Chtěla bych se s něčím svěřit,snad se na mě nebudete zlobit.Dnes jsem šla se svým synkem k jedné známé si vyzvednout maso ze zabijačky.Bavily jsme se u ní před domem a postával tam vedle nás postižený romský chlapec tak cca.13-14let.Párkrát jsem ho už viděla,nemluví,jen gestikuluje,nevím,co mu konkrétně je.Když jsem byla na odchodu,chopil se našeho kočárku,a že ho poveze.Překvapilo mě to,ale proč ne.Po chvíli se ale můj syn rozhodl,že chce kočár vézt sám,chlapec mu ho předal a chtěl se chopit mé kabelky,bylo mi to nepříjemné,ale neměla jsem odvahu mi ji vzít,na to mě chlapec chtěl vzít za ruku,zděšeně jsem mu ji vytrhla.Měla jsem před časem takový blbý konflikt se svojí švagrovou,která měla pochybnosti o mé věrnosti,což mě moc mrzelo,neb svého partnera miluju a nikdy jsem ho nepodvedla a ani o tom neuvažuji,tak jsem si v té chvíli představila,jak mě někdo vidí jít s cizím chlapcem za ruku,je to takový velký statný chlapec.Pak jsme šli se synem na mašinky a on pořád s námi,bylo mi to už nepříjemné.Pak jsem na nádraží ve stánku koupila dvě lízátka a sušenku a ten chlapec mi začal sahat do tašky,tak jsem mu řekla,ať tam nesahá.Paní prodavačka ho zřejmě znala,byla to taková milá ženská a řekla mi,že je to strašně hodný chlapec,že je hrozně přítulný,že chce pořád někomu pomáhat,že je naprosto neškodný.Chlapec šel pak na dětské hřišťátko a my se synem domů a mně se chtělo brečet,že jsem byla vůči němů tak nedůvěřivá,já jsem obecně člověk,který opravdu pomůže,když je potřeba,nejsem lhostejná k okolí a strašně se na sebe zlobím,že mi vadilo,že na mě lidé koukali,že si mysleli,že chlapec patří ke mně,že jsem mu nedůvěřovala.Ten kdo se bude chtít zeptat,co vlastně po vás chci,tak nic,jen jsem to chtěla napsat.Je mi z toho smutno.