Přečetla jsem si to ještě jednou a musím si tedy taky ještě jednou přisadit.
Je to všechno moc hezké a dýchá z toho spokojenost, ale opravdu tam dost vadí ta PA a celý ten hektický porod stylem "škatulata hejbejte se a fofrem, nemám jenom vás".
Nakonec i já, se svým plánovaným císařem v epidurálu, prožila porod podstatně pohodověji - rodil mě kamarád, anestezioložka se mnou celou dobu drbala, až jsme byly kamarádem napomenuty, že je to jak na pavlači a vtipkoval taky. Všichni ostatní okolo se usmívali, byli milí a vlídní...
Když pominu bolest jak kráva ve finále a 24h poté, musím říct, že chci příště totéž

Dostalo se mi totiž všeho, co jsem potřebovala k uklidnění, protože jsem rodila poprvé a nikdy v životě jsem nebyla ve špitále jako pacient:
MÍSTO - jasné místo porodu a nadstandardní pokoj s polohovacím lůžkem a luxusní koupelnou
ČAS - přesný termín porodu (byla jsem hrůzou bez sebe, že kluk bude chtít koncem pánevním na svět brzy, já to těch 60km nestihnu dojet)
EMPATIE - báječný až úžasný personál nemocnice, který mě doháněl slzám dojetí (hormony bouřily

), jak byli všichni, uklízečkou počínaje, primářem konče, na všechny maminky laskaví a trpěliví

ODBORNÁ POMOC V DOSAHU - odborná pomoc pro mě i dítě (žádné - "jedna z možností je odrodit si to s manželem a já se tam pak přijedu podívat")
zkrátka většinu věcí, kterých jsem se bála, eliminovala porodnice a žádnou z těchto věcí neměla autorka článku, z čehož by mi hráblo!
