Čau Olovo,
no panejo! Hele, podle mé zkušenosti to přejde 100% a moc držím palce, ať je to brzy. U nás to nebylo tak strašné, koliky ano, ale kratší dobu (miluju "to holčičky nemají" - dcera měla děsné, syn vůbec) a celkově jsme to neměli tak strašné, ale úplně jsem se při čtení rozvzpomněla.
Jak jsem záviděla maminkám SEDÍCÍM na lavičce s tichým kočárkem
. Nervy tečou děsně, kdo nezažil, nepochopí.
Hele, ber to tak, že malá je podle všeho zas hodně šikovná. Naše taky, teď jsou jí dva roky a je to naprosto úžasné (až na to, že už přes den nespí)!
U nás se to zlomilo, když začala chodit, cca v tom jednom roce. Prakticky ze dne na den začala spávat krásně sama, prostě pohoda v mnoha věcech. Mně tehdy naprosto zoufalé trosce (malá měla tak 5 měs) řekla doktorka "jsou děti klidnější, jsou děti spavější a jsou děti dráždivější"
. Nějaké rady jsem tehdy našla v "Něžná náruč rodičů", ale tobě bych teď poradila, pokud už nekojíš, vem si volno, nech malou čtyři dny manželovi, jeď někam na wellness pobyt apod. je toho spousta. Čím dřív, tím líp!
Taky jsem měla "slyšiny", je to hnus. A brzy bude líp, neboj!
(Jo a naše druhé dítě je naprostý opak, spavý vysmátý kliďas, příroda si s náma prostě hraje
)