3.12.2009 13:46:27 Arni
Re: Přístup zubaře k dítěti, které se nechce nechat ošetřit
Sama mam z detstvi dosti hruzne zazitky se zubarkou a vypestovanou fobii na zubare. Ted je to ok, mame dobreho zubare, s dcerkou chodime odmalicka, aby si na nej zvykla (je postavou obr:)) a zatim vse ok. Posledne ji nasel mezizubni kaz, ale sam rekl, nebudem ji trapit za par roku stejne vypadnou. Pokud by mi nekdo takhle huknul na dite, jak popisujes, obratem bych od nej odesla a rekla mu to, ze takovy pristup se mi nelibi. Jednou jsme byli na pohotovosti s usima (dcera mela necele tri) a dr. se ji chtela podivat do krku. Kdyz poprvne nechtela pusu otevrit (mela dost vysokou horecku a stenala bolesti), tak ji tam tu spachtli narvala nasilim, dcera se samozrejme zacala cukat a tak hned priskocila sestra a jakymsi hakem ji paralizovala, dr. dokonala sve a dcera silela hruzou. Ja jsem z toho byla uplne v soku. Asi uz to meli se sestrou natrenovane, me schvalne posadili dal a tohle me ani ve snu nenapadlo, jinak bych byla pohotovejsi. Jak jsem se vzpamatovala, tak jsem se oborila na dr., co to melo znamenat (dcera se drzela za krk a rvala), tak se najednou zacala cervenat a koktat, ze se tam musela podivat a blabla. Rekla jsem ji, ze kdyby to nechala na me, vysetrit by se nechala, ale to by musela byt prvni tolernatni k detem a nevysetrovat je nasylim. Zirala na me a davala to zavinu chripkovemu obdobi a narvane cekarne, no, byla pekne nervni, to opravdu... Dceru usi pak presly, ale sedreny krk ji bolel jeste tyden. Dlouho dlouho jsem ji vysvetlovala, ze jdeme k jeji hodne pani doktorce a nebude ji delat nic skaredeho, pamatuje si to doted.
Odpovědět