Re: Mili a Milenka

Ahoj Mili....ještě jednou děkuji za odkazy, přečetla jsem si tvůj příběh, shlédla video....nemůžu na to říct asi nic, co jsi ještě neslyšela....
Potkalo tě to nejhorší, co matku potkat mohlo, je to strašné, Milenka "je" krásná holčička, úplně úžasná, nerozumím tomu, proč se jí toto muselo stát a obdivuji tvoji víru....já bych boha asi už proklínala a měla samé proč???????
Milenku jsem neznala, přesto mě její příběh, její ztráta velice, velice bolí, hodně jsem kvůli Ondráškovi a Milence brečela...přesto, že jsem Vaše děti neznala, opravdu moc mě to bolí a obdivuji vás. Zřejmě jsou to Vaše děti, které vás drží při životě, to si dokážu představit, bez nich by tu asi ani člověk po tomto už nedokázal být, alespoň já ne....
Proplakala jsem včera skoro celý den, v noci jsem se dvakrát vzbudila a musela jsem na Ondráška a Milenku myslet....pustila jsem video manželovi, vyprávěla Milenčin příběh..přistupoval k věci velice citlivě, také ho to bolelo, byl smutný, za což mu děkuji, už jsem se totiž setkala i s rekcemi typu...to se stává...nečti takové věci....na takové věci nemysli.
Ale já si myslím, že není dobré před těmito věcmi zavírat oči. Je hezké, že se o vašich dětech ví, o tom, že tu byli...že jsme je mohli vidět a myslet na ně....já věřím, že jsou jistě v nebíčku a už jsou jen šťastní, jen vy, maminky, to tu musíte zvládnout....Mili, máš malého chlapečka, opři se o něj a o zbytek rodiny a buď silná, kluci tě potřebují a s Milenkou se setkáš, jen ještě není ten správný čas.
Jistě tě to hodně bolí, musí to být muka a nikdy nepřestanou, snad jen časem otupíš a na tu bolest si zvykneš...ale je to v pořádku, odešlo ti dítě, nekonečná bolest a stesk je na místě, jak jinak by to mělo být? Zapomenout? Netruchlit? Nevzpomínat?.........
Chtěla bych napsat něco, čím Vám ulevím, pomoci, ale nejde to, není co....Vašimi příběhy jste pomohly ostaním maminkám, aby si vážily svých dětí a vážily si každé minutky s nimi, neb neví, co jim osud přinese...třeba cítí větší potřebu své děti chovat, laskat, hrát si s nimi...ale to je pomoc ostatním...pomoc Vám neznám...proto Vás obdivuji, jak jste silné! Každá žena by toto nezvládla, jste obdivuhodné a statečné ženy, moc Vám fandím, držím palečky a přeji v životě už jen dobré.
Nikdy nepochopím, proč se toto musí stávat, proč musí umírat děti a darebáci se dožívají požehnaného věku, co je to za spravedlnost?Jsou případy, kdy matky mučí, zabijí své děti, hodí ho po porodu do popelnice....to je něco tak hrozného...hrozného...tolik špatných věcí a tolik bolesti je na světě...to, že se stávají takové hrozné věci i jiným lidem pro vás žádnou útěchou být nemůže, neb největší bolest je ta naše....prosím, držte se!!! Buďte statečné!Radujte se ze života, z dětí....budu na Vás myslet a na Ondráška a Milenku nikdy nezapomenu, nikdy...máte můj obdiv....Lucie, Praha