Re: Uplakané děcko
Tak náš starší míval podobné stavy, ale začaly už tak v půl roce, řekla bych, že mezi druhým a pátým rokem to bylo nejhorší. Jak byla v něčem pro něho změna, byl problém. Do auta jsem ho musela připoutávat jen já, jinak byl problém, do židle u stolu to samé, když jsme nepovolili, byl schopný brečet i dvě hodiny v kuse. Když jsme to udělali podle jeho přání, okamžitě přestal. Byly to ale hrozné nervy. Dostat na něj nové boty - to se muselo postupně o víkendu, kolikrát nešel radši celý den na zahradu kvůli botám. Několikrát se mi stalo, když jsme přišli k někomu na návštěvu, i když už jsme tam x-krát byli, on měl pocit, že něco je "jinak", zasek se a nechtěl dovnitř. Když byl starší, nechala jsem ho párkrát i za dveřma, když byl v bezpečném prostředí, protože když se rozbrečel, mohlo to být i na půl dne.
Postupem času jsem začala mít podezření na Aspergerův syndrom (porucha autistického spektra spojená s vysokou inteligencí), měl téměř všechny popisované příznaky. Jenže v nízkém věku je obtížné toto určit, několik psychologů u kterých jsme byli, to neumělo diagnostikovat. Nakonec mu AS byl diagnostikován v sedmi letech. Za měsíc mu bude deset a hodně se to zlepšilo, i sociálním dovednostem se dá do určité míry naučit.
Odpovědět