Otázka
Odpověď
Re:Společné příjmení
14.4.2006 11:32:03 Elen Brabcová
Milá Evo,
upřímně řečeno, dostala jste mě :(. Přemýšlela jsem dlouho, jak by se rozumně a bez emocí dal Váš problém vyřešit a napadl mne jen kompromis...
Popíšu Vám své uvažování:
- jako svébytný člověk máte bezpochyby na své rozhodnutí právo
- jako jeden z článků rodiny za předpokladu, že Vaše rozhodnutí druhého zneklidňuje a dokonce bolí, už je to trochu sporné (pokud ustoupíte, pak to zase ale bude bolet Vás)
- oba jste svými postoji zneklidněni – do kterých oblastí Vašeho nového manželského života se to pak asi přenese – vzájemná důvěra?, trucy…? – netroufám si odhadnout
Myslím, že je především nejdůležitější přesvědčit partnera, že Vaše rozhodnutí nemá nic společného s nedůvěrou, že on je pro Vás ten pravý. Je možné zvolit cestu ústupku – nabídnout, že pokud se Váš model neosvědčí, znova celou věc ohledně příjmení v případě pochybností otevřete. Možná se mýlím, ráda bych, nejspíš ale za svou svobodomyslnost ponesete nějaké následky – např. ve znění manželské smlouvy apod.
Vážně Vám držím pěsti, abyste to ustála.
Mějte prosím při svém přesvědčování partnera na paměti, že je evidentně znejistěn a to pro start Vašeho manželství není dobré. Pokud Vám všechno ostatní funguje, uklidňujte ho poukazováním na kladné aspekty Vašeho vztahu, vysvětlete mu, že své rozhodnutí děláte i s vědomím, že ho to zraňuje a že Vás to velmi mrzí, že ho opravdu ranit nechcete. Ujišťování a zase ujišťování. Když ani to nepomůže, pak zbývá jen jedno – bereš si mne za těchto podmínek, nemohu jinak.
Symbolicky jde při uzavření manželství o to, že ze dvou samostatných subjektů se stává jeden – přibližně jako symbol jin-jang, taková ta kulička, kde oboje Vaše záda tvoří právě tu jednotu kruhu, který se společně a hladce prokutálí další existencí. Možná se ta kulička musí nějak jmenovat – byť jenom pracovně – možná to není potřeba. Vůbec nezpochybňuji Váš pocit, že ani jeden z partnerů nemusí nutně přijít o identitu v podobě jména, jestli mi rozumíte…
Elen
upřímně řečeno, dostala jste mě :(. Přemýšlela jsem dlouho, jak by se rozumně a bez emocí dal Váš problém vyřešit a napadl mne jen kompromis...
Popíšu Vám své uvažování:
- jako svébytný člověk máte bezpochyby na své rozhodnutí právo
- jako jeden z článků rodiny za předpokladu, že Vaše rozhodnutí druhého zneklidňuje a dokonce bolí, už je to trochu sporné (pokud ustoupíte, pak to zase ale bude bolet Vás)
- oba jste svými postoji zneklidněni – do kterých oblastí Vašeho nového manželského života se to pak asi přenese – vzájemná důvěra?, trucy…? – netroufám si odhadnout
Myslím, že je především nejdůležitější přesvědčit partnera, že Vaše rozhodnutí nemá nic společného s nedůvěrou, že on je pro Vás ten pravý. Je možné zvolit cestu ústupku – nabídnout, že pokud se Váš model neosvědčí, znova celou věc ohledně příjmení v případě pochybností otevřete. Možná se mýlím, ráda bych, nejspíš ale za svou svobodomyslnost ponesete nějaké následky – např. ve znění manželské smlouvy apod.
Vážně Vám držím pěsti, abyste to ustála.
Mějte prosím při svém přesvědčování partnera na paměti, že je evidentně znejistěn a to pro start Vašeho manželství není dobré. Pokud Vám všechno ostatní funguje, uklidňujte ho poukazováním na kladné aspekty Vašeho vztahu, vysvětlete mu, že své rozhodnutí děláte i s vědomím, že ho to zraňuje a že Vás to velmi mrzí, že ho opravdu ranit nechcete. Ujišťování a zase ujišťování. Když ani to nepomůže, pak zbývá jen jedno – bereš si mne za těchto podmínek, nemohu jinak.
Symbolicky jde při uzavření manželství o to, že ze dvou samostatných subjektů se stává jeden – přibližně jako symbol jin-jang, taková ta kulička, kde oboje Vaše záda tvoří právě tu jednotu kruhu, který se společně a hladce prokutálí další existencí. Možná se ta kulička musí nějak jmenovat – byť jenom pracovně – možná to není potřeba. Vůbec nezpochybňuji Váš pocit, že ani jeden z partnerů nemusí nutně přijít o identitu v podobě jména, jestli mi rozumíte…
Elen