Diskuze : Peníze a bydlení : Bydlení

Stáňo uklízím jen spodek, nahoře zatím bydlí děti, předtím tam byla 7 let dětská skupina (a předtím jen nevyužitá půda se špatnou střechou). A i dole už (teď teda od vánoc ne) chodí jednou za týden paní na úklid. A třeba okna už jsem všechna nemyla pár let, buď někdo potřebuje brigádu nebo si zaplatím profíky. Zvlášť dole jsou opruz, jsou to staré kastláky a je jich tuším 13. Nemáme koberce, běhá tu robot, další vysavač mi visí u lednice, automatizuju co se dá. Ale ano, s pořádkem bojuju pořád, prostě udržet to tady jako 4+1 v paneláku ve čtvrtým patře nedokážu. A je to taky naše debata posledních let, co bude, až zůstane prázdný hořejšek. Má i vlastní vchod a spojovačky zespoda jdou trvale zamknout a je to buď veliký byt nebo maličký penzion, ale muž brblal už když nám nad hlavou 7 let fungovala miniškolka, takže stabilní podnájem někomu cizímu si moc neumím představit a provozovat penzion taky ne. Ale nemíním si tím nějak moc kazit náladu, co bude, třeba mě do té doby přejede v lese tramvaj (to je můj oblíbený výkřik do tmy, když se něco moc nedaří). Jenom jsem si nahoře při rekonstrukci nechala udělat jeden pokoj na míru - chtěla jsem zimní zahradu, tu mi sice rozmluvili, ale je to nejsvětlejší pokoj v domě a mám tam vyzděný základ na lavici pod knihovnu. jenže od doby rekonstrukce nahoře pořád někdo je a dole je zase jediná koupelna s vanou a do schodů nemůže pořád některý ze starých psů a aktuálně teda ani manžel - to že bychom patra zaměnili. Většinou mi muž megalomanské nápady rozmlouvá, tohodle se bohužel chytl a naopak nechce slyšet, že bychom šli odsud.

Rodinová já se asi blbě vyjadřuju, byť jsem extrovert, jako stabilní domácnost bych náš občasný chaos už taky nedala. Ale těch pár dnů v roce (já nevím v reálu třeba 15, kdy je nás tu fakt kotel) a víkendy, kdy jsou u nás třeba vnoučata nebo synovi kamarádi jsem ráda za možnost třeba najíst se dohromady a nemuset objednávat hospodu. A k tomu uložit větší množství lidí tak, aby párty mohla pokračovat a nebyla závislá na spacích potřebách mrňat. Někde už jsem psala, že třeba Silvestr už pár let běží v režii omladiny, tj. jsou nahoře a my dojdeme jen když se nám chce. Maximálně nabídneme "dětský" pokoj k ukládání malých odpadlíků.

Ropucho chápu, ale v reálu jsme v týdnu v dolním bytě sami dva (a teda psi a kočky), když je tam rušno, rozruch zůstává na jedné straně chodby a na té druhé je pracovna (s rozkládacím gaučem), šatna (se židlemi, pohodlným křeslem a pracovním koutem) a ložnice (postel a opět křeslo) dostatečnou klidovou zónou. No a nahoře má jeden syn pokoj se sólo sociálkou, když nechce, zaleze a o aktivitách dole neví a pak je tam pár dalších pokojů, které dočasně v době rekonstrukce obývá dcera s manželem a 1,5 letou vnučkou, takže k nim minimálně do pracovny se dá taky uklidit. Právě že já mám pocit, že až vrch přestanou obývat děti, bude nesmysl barák držet, už teď se tu většinu času málem hledáme.

Rodinova a projekt budete tvořit sami a pak oslovíte projektanta nebo plánujete spolupráci s architektem od počátku?

Moc se mi líbí práce architektonického studia hurá. Uvazuju, ze je ted oslovím na jednu spolupráci. Jejich web je pro mě pastva pro oči.

Blance, chapu to teda tak, ze jste kuchyn vicemene propojili s obyvakem a vsichni jsou vsude
Nas teda byva mnoho jen narazove a protoze mame kuchyn pro jednoho, vsichni si zvykli nepomahat nebo pripadnou pomoc dovezt hotovou.

Mezitim a po procteni zkusenosti a nazoru (dekuju vsem), se mi zamlouva reseni prostor kuchyne - obyvak do L, pripadne v miste spojeni soupacky.