Diskuze : Peníze a bydlení : Úřední okénko - pojištění

Jo, takhle je tu po sídlišti pověstných několik psů. Nikoliv útoky na lidi, "jen" na psy. A někteří chodí na volno - třeba jedná baba (sorry, je to baba) s choditkem a 2 psy, kteří vždycky odněkud vyletí stěnou se na psa. Teď se k nim přidal urostlý NO. Už to mám vychytaný, servu je rovnou v rozletu a dají pokoj. Potom 2x ridgeback. Je to fajn, když člověk vyleze zpoza rohu a tam na mě a psa zařve na volno takový tele a žene se k nám. Trvalo, než panicci pochopili a mají je na vodítku. Uf. A minule volné pole, navážka a na okraji cesta a za ní domky. A seniorka přes terénní vlnu volá na mm "nemáte pejska?!" ... ovšem to už se její vlčák hnal na naši nicnetušící 7kg. A paní ještě dodá "vemte si ho na ruku, ten náš nesnáší psy!". Pes schytal jednu nohou a bába dostala vynadáno a hrozně se divila.

Taky jsme měli vlastní příběhy, z nepejskařské strany. Nějakým způsobem na mne a hlavně na mém synovi bylo něco (možná v té porouchané neurologii, ADHD od malička, hodně nestandardní vývoj dítěte atd.), co obecně psy dráždí. Opakovaně se nám stávalo, že na něj psi doráželi.

Blbé bylo, když teenagerka vlála na dlouhém vodítku za velkým plemenem, které se rozhodlo prozkoumat syna, a dokoce obešlo poněkud pomalejší maminku s kočárkem a druhým dítětem a povalilo ho. Nebo pokud se vlčák přes celou šířku parku (= uliční blok) rozběhl k synovi od důchodkyně na berlích, která za ním pokřikovala. Proč si ho vybral, nevím. Ano syn byl hodně expresivní a jeho výchova po dlouhou dobu znamenala boj o jeho přežití. Ale prostě nezvládnutí útočícího psa je něco jiného, než poskakující dítě.

Já osobně jsem zažil, že pitbul vyrazil z domu, když majitel odemkl vchodové dveře a čumákem mne, který šel po ulici kolem dveří, vší silou nabral. Dost těžce jsem se z toho dával dohromady, ale skončilo to jenom modřinou.

A když k nám na návštěvu přijde pejskař, tak já se rád se psem pomazlím, často mne mají jejich psi nejradši z celé společnosti, protože si jich chvíli i všímám, drbu je, s některými se i kočkuju. Naučil jsem se to jako určitou vlastní terapii proti strachu ze psů z dětství.

Ale pes na dlouhém vodítku na ulici je, jako by na vodítku nebyl.

TO jsou ty kdyby.
Já měla strach před pár lety. Jeden pán se na procházce mazlil s naším psem a měl touhu si ho pohladit i přes plot.
Strčil ruku přes plot k rozzuřenému velkému hlídacímu psu, protože se přece už znají.
Pes byl hodný, ruku mu nechal, ale na šití to bylo.
Naštěstí chlap uznal svojí chybu a neřešil to, kdyby chtěl řešit, asi by byl v právu, zvíře má být vždy zajištěný.

Kdyby měla paní psa na vodítku, tak se ty dvě skupinky vůbec nepotkaly.

Dík za uklidnění.
Svědci by se jistě našli, stalo se to na frekventovaném místě mezi dvěma paneláky a bylo to dost hlasité. Se psy byl tehdy můj manžel, já bych policii zavolala bez ohledu na to, co si paní nepřeje.
Vtipné je, že pojišťovna chce k věci vyjádření policie, které ovšem jaksi neexistuje.