helena | •
|
(28.4.2006 11:35:15) Ahoj, moc mi to připomíná odpolední pláče mojí dcery, které byly zvykem tak mezi 3-4,5 lety, obvykle po probuzení z odpoledního spaní. Ona nespala denně, spíš jednou za několik dnů odpoledne byla natolik unavená, že usnula, a po probuzení to začalo. Pláč, křik, až se zalykala a nepomáhalo chovat, nechovat, konejšit, nekonejšit, okřiknout, být s ní, odejít, dát napít... vůbec nic. Trvalo to vždycky půl hodiny až hodinu. Časem jsem to vzala jako hotovou věc, prostě s tím nic nenadělám, přestala jsem to řešit, nechala jsem ji ještě v posteli ležet a brečet, prostě jsem to brala tak, že to asi potřebuje. Pak za mnou přišla, pomazlila se, uklidnila, a bylo to dobrý. Kolem 4 let toho začalo ubývat a myslím, že ve 4 a půl se to stalo asi naposledy. Od té doby jsme to nezažili.
|
Lea- osmiletý syn a dcera dva roky 5 měsíců | •
|
(6.7.2009 1:39:43) To jsem ráda, že vidím, že to, co dělá moje dcera, mívá více dětí, že je to tedy běžný jev. Já, když vidím, jak se při svém hysterickém záchvatu mé dítko trápí, lijí se mi do očí slzy- to by však ona asi vidět neměla, že? Jinak, jak psala paní doktorka, postupuji zřejmě správně- klidně na ni mluvím, snažím se ji držet v obětí, ale strašně to prožívám s ní, až mě to bolí a zdá se, že to neskončí. Nepřichází to však po spaní, ale asi tehdy, kdy je hodně unavená, taky jsem to přikládala tomu, že jsme jí přestali dávat dudlík. J e to así více aspektů a toto období prostě musíme přčekonat. držím palce sobě a všem, kdo to nyní poržívají!
|
|
|