Re: pláč

AHOJ PETRO,PAMATUJI SI,ŽE JSEM MĚLA OD MALIČKA TAKÉ TYTO STAVY.BÁLA JSEM SE O SVÉ RODIČE,ŽE MI UMŘOU,ŽE BUDE VÁLKA ...PŘEDSTAVOVALA JSEM SI VŠECHNY MOŽNÉ KATASTROFY.TAKÉ JSEM SI KVŮLI TOMU PARKRÁT POPLAKALA.DODNES SI VZPOMÍNÁM,ŽE MI JEDNOU MOJE MAMINKA ŘEKLA,ŽE AŽ BUDU VELKÁ BUDU MÍT SVOU RODINU A SVÉ DĚTI A BUDU FIKSOVANÁ NA NĚ A BUDU SCHOPNÁ SE LÉPE VYROVNAT SE SMRTÍ SVÝCH RODIČŮ.MĚLA PRAVDU.TEĎ JE MI 35 LET,MÁM SVOU RODINU A JSEM STÁLE VKAŽDODENNÍM KONTAKTU SE SVÝMI RODIČI.MÁME VELMI DOBRÉ VZTAHY.VÍM,ŽE AŽ TADY JEDNOU NEBUDOU,TAK MI BUDOU MOC CHYBET,ALE ŽIVOT TĚ NAUČÍ ZVLÁDAT I TAKOVÉ TĚŽKÉ CHVÍLE.VÍM,ŽE MÁM SVÉ DĚTI,KTERÉ MĚ POTŘEBUJÍ A TO MI POMÁHÁ PŘEKONAT MNOHÉ.
NEVÍM JESTLI JSEM TI POMOHLA,JESTLI JSI MI POROZUMĚLA.TYTO MYŠLENKY TĚ ČASEM PŘEJDOU.POKUS SE JE ZAHÁNĚT.DO SLOVA A DO PÍSMENE.JE TO LEPŠÍ NEŽ SE TRÁPIT.HODNĚ ŠTĚSTÍ Z.