Má dvouletá dcerka se se mnou nechce mazlit a připadá mi, že nemůžeme navázat vztah.

Dobrý den.

Mám podobný dotaz, jako paní přede mnou..

Rodila jsem císařem na 38tt. Císař byl zcela plánovaný, ovšem porodnice už tolik né. Mám Nemalinovu myopatii a astma. V těhotenství jsem měla cukrovku a píchala si inzulín. Jsem z Jablonce a jelikož v porodnici Jbc není dětská JIP, tak jsem musela rodit v Liberci. Tam mi nepřišlo přátelské prostředí. Porodila jsem kolem 8.hod a do druhého dne byla na JIP. Bohužel mi dcerku ukázali jen po probuzení z nakrózy, byla moc krásná a hodňoučká. Ale za pár min. mi jí vzali a odvezli na dětské oddělení. Manžel si jí choval 3/4 hodiny, když mě šili. Druhý den jsem viděla svou dcerku kolem 11. hod, byla jsem strašně unavená a celou noc proplakala. Moc mě tížilo, že jí nemohu mít u sebe. Sestřička z JIP mi řekla, že jestli budu plakat, tak mi dcerku nedají! To mě vyvedlo z míry. Sama jsem neměla zrovna lehký start do života a prošla si mnoha nemocemi, lázněmi, operacemi a odloučením od maminky. Má nemoc naštěstí není genetická a dcera je zcela zdráva. Možná až moc A tady to někde začíná.. Do přibližně 8 měsíců jsem dceru nosila běžně na v náručí a na ramenou, protože mi to umožňovala její váha. Nyní má přes 12 kg a už jí bohužel neunesu. Myslím, že ví, že mám jisté omezení a chápe jej. Nicméně pravděpodobně nechápe, proč ji nemohu nosit. Kojení jsme měly také složitější. Mám ploché bradavky a nepodařilo se mi kojit s kloboučky. V podstatě celých 10 měsíců jsem odstříkávala mléko, které jí dávala a postupně přidávala umělé. Během nočního vstávání jsem byla tak unavená, že mi pomáhal k malé vstávat manžel a krmil jí. A tady někde problém začíná.. Dcera upřednostňuje hlavně tatínka. Moc mě to mrzí, protože jsem s ní stále, ale ona se chce mazlit především s ním. Manžel na projevování citů není stavěný, vyrostl v dětstkém domově a je nesvůj, když se má nějak citlivě projevit. To bývá bohužel často důvod k našim hádkám. Je ale zvláštní, že u dcery nemá problém s city a mazlí, objímá a pusinku se s ní úplně bez problémů. Nyní nás čeká rekonstrukce bydlení a stěhování, jsme ve velkém stresu a to se přenáší i na dceru. Má problémy s mluvením. Chápe každé slovo, ale sama jej nevysloví. Na dvou letech umí: haf, táta, máma, tam, ne, pá, babí, krrr (krteček) a možná pár dalších, je to moc málo, že ano? S nočníkem máme také problémy. Když jí na něj posadím oblečnou, tak je to dobré, jakmile jí svleču, tak se zvedá. Nemám trpělivost a je to pro mě fyzicky trošku namáhavé. Knížky si prohlíží se mnou tak, že vždy vyhledá všude pejsky, které má moc ráda a knížku zavře. V poslední době se navíc začala svlékat z pyžama a my nechápeme proč? Udělá to někdy i 3x za večer. Snažím se o pravidelný režim, ale popravdě vstáváme kolem 9 - 9.30 a obědváme ve 13.hod, pak jde dcera spát po O, usíná kolem 22.hod. Máme bohužel jen jedny prarodiče, manžel rodiče nemá a ty nemají na dceru tolik času, jak bychom si přáli. Já jsem omezená schody do baráku, špatně chodím do schodů a musíme čekat na něčí pomoct, až nás někdo "vyveze ven". Hodně času trávím u PC, na Facebooku a jsem si vědoma, že se dceři málo věnuji. Neumím rozvrhnout čas. Mohu se Vás zeptat, v čem dělám nejzásadnější chybu? Proč ke mně dcera nechce a nechce se se mnou mazlit, proč nemluví a nechce chodit na nočník? Mockrát děkuji za odpověď, Neumannová.