| Buřt |
 |
(8.7.2024 16:38:34)
Ahoj, zajímalo by mě, jak se s postupujícím věkem vašich potomků mění intenzita setkávání s prarodiči. U ná mají děti vztah s babičkami a dědečky dobrý, ale čím dál víc narážíme na nemožnost domluvit termíny vyhovující všem - tím, jak děti mají více vlastních aktivit, samozřejmě každé jiné.
Jak to řešíte ? Tlačíte to trochu nebo to necháváte plynout ?
|
| babi_ | 
|
(8.7.2024 16:55:53)
Nechali jsme to plynout. U mých rodičů tak frekvence setkávání klesla z každotýdenního, kdy babička doprovázela vnoučata jeden den v týdnu na kroužky, na cca 4 x za rok v rámci narozenin a Vánoc. S tchánovci to kleslo méně, z cca 2 x za měsíc (rodinné obědy a oslavy) a kus prázdnin na cca 1 x za měsíc a kousek prázdnin. Vztahy zůstaly na stejných úrovních i po poklesu frekvence.
|
|
| Monika |
|
(8.7.2024 17:13:48)
No, my žijeme od mých rodičů 140 km daleko, od tchyně 400 km, takže setkávání z prarodiči nebylo nikdo nijak pravidelné, ale spíše "sváteční", tj. skutečně o svátcích, případně když se najde volný víkend + prázdniny. Frekvence s věkem dětí taky klesla kvůli jejich aktivitách, oba sportují, volný víkend obou naráz se hledá čím dál hůř. O prázdninách bývaly u našich 2x týden, tchyně přijížděla je hlídat na jeden týden k nám domů, jeden týden je bral manžel k ní. Zůstal z toho jen 1 týden u našich v červenci, v srpnu už taky mají své sportovní aktivity a brigády, hlídat už nepotřebují a tchyně stejně už cestování nezvládá ... Ale vztah mají obě děti s prarodiči pěkný a málo četná osobní setkání se snažíme doplňovat telefonováním ...
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(8.7.2024 17:52:52)
Nemění se, ale moje děti celý život žijí od prarodičů daleko.
Takže je to stále stejné, pořádáme během roku sváteční rodinná setkání, kde jsme všichni, a pak si děti (studenti ve věku 23 a 21) jezdí pobýt u babičky (dědu už žádného nemají) nebo s něčím pomoci, jak mají čas. To už jde úplně mimo nás. Vztahy mají výborné, telefonují si s babičkami možná častěji než já.
|
|
| Zd a tři |
|
(8.7.2024 18:29:04)
Nejstarší (16) se domluví a jede za tchány sám... 100km.
Objedná si oběd, něco jim doveze. Prarodiče jsou nadšení zájmem, on se cítí velký a oběd stojí taky za to...
Je roztomilý to pozorovat...
Prostřední už něco plánuje taky, že by vzal i kamaráda, snad že pomůžou se dřevem nebo co.
S našima bydlíme blízko, fungují normální vztahy ala babička navaří/děti pomůžou + proberou kde co.. Aktuálně mají s mojí problematickou mámou lepší vztahy, než kdekdo jiný..
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(8.7.2024 18:42:57)
Syn bydlí v Praze, když přijede, staví se i u babičky, nebo ji zveme my.
Dcera studuje, taky v Praze, když je doma, tak se domluví a sejdou se na kafe nebo tak.
Z prarodičů už máme už jen mojí mamku.
Já do toho vůbec nezasahuju.
|
|
| Senedra | 
|
(8.7.2024 18:51:47)
Lehounce tlačíme, ale spíš využíváme příležitosti, kdy jedeme za babičkami ( dědové už nejsou) a přibereme puboše.
S tchýní je styk častější, bydlí blízko a co si starší udělala řidičák a nadšeně řídí, tak už párkrát zajela za babičkou sama ( naposledy když jsme s MM byli pryč a švagr hlásil, že tchýni není moc dobře. Dcera si jela nakoupit, tak zajela babičku zkontrolovat). K mojí mamce to je skoro 150 km, ale zase je schopná i přijet k nám ( nedávno šla s námi u nás do divadla) nebo jedeme k ní a různě děti bereme. Když měla starší po maturitě, tak se s babičkou domluvila na dva dny k ní jela sama. Když byly děti malé, babičky a dědečkové hlídali, moji rodiče i několik dní ( bo 150 km), tchýně ( občas s tchánem) spíš jen třeba odpoledne. pak oba dědové dost vážně onemocněli a všechno bylo jinak...
|
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(8.7.2024 20:38:54)
S mými rodiči se vídám každý týden aspoň jednou a většinou je se mnou mladší syn (15 let). On sám chodí ještě 4x týdne na trenink ve městě, kde bydlí rodiče a chodí k nim minimálně 1x z toho. Rodiče od ex se snažíme navštěvovat s mladším synem aspoň 1x za dva měsíce. Rada je sama uvidím. Taky jsem jezdila za prarodici, co to šlo. Dokud jsem je měla. Starší syn se za prarodici staví tak 1x měsíčně a většinou v rámci nějaké cesty kolem. Považuji to za důležité. U nás byli vždycky prarodiče jakýmsi stmelovacim prvkem, kde jsme se všichni potkávali. Co už nejsou, tak některé sestřenky a bratranky jsem neviděla. Prostě se už nepotkame.
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.7.2024 22:21:16)
"U nás byli vždycky prarodiče jakýmsi stmelovacim prvkem, kde jsme se všichni potkávali. Co už nejsou, tak některé sestřenky a bratranky jsem neviděla. Prostě se už nepotkame."
Tuto zkušenost mám také, z vlastní rodiny i z manželovy rodiny.
Když odejdou prarodiče, širší rodina už nemá motiv se pohromadě potkat.
Je to smutné, ale poslední příležitostí, kdy se sejdou opravdu všichni, bývá pohřeb.
Pak se to více či méně rozdrolí.
|
|
|
| 77kraska |
|
(8.7.2024 23:37:38)
u nas frekvence klesla dost. taky bydlime kazdy v jine meste a prarodice uz sami nikam nejezdi
ja jsem se svou babickou jeste jako mlada pracujici dospela travila tyden dovolene na chalupe, ale vsechno bylo jine, meli jsme vekovy rozdil 46 let, moje dcera ma s prarodici vekovy rozdil 64 let
|
| TaJ | 
|
(9.7.2024 0:06:39)
77krasko, u nás bylo tchýňce 68, když se syn narodil, ale ona je i teď v těch 83 letech celkem dost čilá, pořád cvičí jógu, chodí na univerzitu třetího věku, na srazy s kamarádkami a bývalými spolužáky, občas za kulturou, pracuje na zahrádce apod.
Mojí mamce bylo tenkrát 58, ale tam to pak hodně ovlivnila ta nemoc, no.
|
| 77kraska |
|
(9.7.2024 8:13:29)
TaJ je to pravda, jedna vec je vek a druha vec je kondice, jak se o sebe lidi staraji, o sve telo i dusi
|
| Silvie+dva kluci |
|
(9.7.2024 9:08:32)
Kluci mají prarodice všechny stejne stare, mým rodičům i rodičům ex je 71 let. Jako děti si prázdnin u prarodičů užily hodně, zpětně to vnímám jako něco, za co rodiče obdivuju. V létě měli dovolenou a byli s dětma, neměli chuť trávit svoje volno bez vnoučat. Až jsem sama ve věku, kdy měli první vnouce, tak si říkám, jestli bych byla ochotná veskere svoje volno trávit hlídáním. Asi ne. Já jsem ale nějak hlídání nepotřebovala, prarodiče sami si o děcka říkali. Teď mají rodiče 71 a už nemají koho hlídat. Vnoučata dorostla a i ten nejmladší od ségry už chce být raději doma sám. Pry si počkají na pravnoucata 
Jinak by to asi bylo, kdyby nebyl jejich zdravotní stav OK, ale dikybohu a jejich zivotosprave je
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(9.7.2024 0:00:41)
U nás to bylo tak, že s manželovou maminkou se syn vídal hodně intenzivně, byla vlastně první, kdo ho viděl při narození, pak u nás byla každou chvilku, hodně ho hlídala jako miminko i později ho vyzvedávala ze školky třeba dvakrát třikrát týdně, bývali spolu na zahrádce, jezdili na výlety...pak ho vyzvedávala i ze školy, nebo z družiny...postupně toho času trochu ubylo, hlavně když pak začal jezdit ze školy sám a pak v pubertě, když začal sám jezdit pryč s kamarády. Ale i tak se často vidí třeba každý týden, záleží, jak se to sejde, jestli on je doma, nebo jede někam s kamarády, babička bydlí celkem poblíž a ráda k nám chodí na zahrádku hrabat se v hlíně, bydlí v paneláku a má u nich u domu jen malý záhon. Tak si to užívá u nás. A při té příležitosti třeba zůstane na oběd, nebo si spolu popovídají, syn jí ukáže co nového kde nafotil a natočil...Mají spolu moc pěkný vztah.
S mojí mamkou to bylo složité, protože týden před tím, než se syn narodil, mi zemřel táta, takže jsme všichni byli v takovém "vakuu", pro mamku to byla ohromná rána, byli spolu 35 let a bez táty už se jí nechtělo ani žít...no a já měla novorozeně, které nechtělo jíst, nespalo apod... No a když to vypadalo, že se všechno obrací k lepšímu, jak u nás, tak u mamky, tak v synově roce a půl mamce zjistili rakovinu. No a následovala operace, chemoterapie...navštěvovali jsme jí, ale ne vždycky si kvůli jejímu stavu mohla syna užít. Později, když se dala dohromady, tak si syna užívala víc a i on ji, ale stejně mám pocit, že tam prostě ten vztah nikdy nebude takový, jako s druhou babičkou. Vídají se o hodně míň, většinou spíš v rámci nějakých rodinných sešlostí několikrát do roka, ale mají se rádi.
|
|
| Kaliope X |
|
(9.7.2024 7:42:44)
Nikdy jsme nebydleli v blízkosti, takže od malička to byly hromadné návštěvy, když jsme jeli na víkend, plus týden o Vánocích a týden dítko samo o letních prázdninách. Prarodiče už k nám pár let nejezdí. Pubertální dítko už musíme krapet nutit a v posledním roce i připomínat, že v tom krátkém čase, když je zrovna v ČR, tak by se mělo ukázat i prarodičům, ale pokaždé to nevyjde.
|
|
| Hmm... |
|
(9.7.2024 10:37:09)
Klesla dost a kdyby bylo na puberťácích, je omezena pouze na "nutné". Jako děti měly s mými rodiči poměrně hezký vztah. Ale máma si nikdy neuměla s dětmi hrát, ani se mnou - práce bylo to jediné důležité - co se nejvíc blížilo hře byla hra na školu - tady si sedni a čti mi/opisuj/počítej..., táta si hraje jen jedním poměrně agresivním způsobem (neustálé pošťuchování, lechtání, lezení po stromech a střechách atp), což ne všem dětem vyhovovalo. Takže cca od věku 10+ kdy už si děti uměly prosadit svoje, vztahy pomalu chladly. Prarodiče se snaží s nimi udržovat vztahy, ale pouze za jejich podmínek, nebo jak to nazvat - jejich zájmy neberou v potaz, takže to jde do kopru tak nějak samovolně a nedaří se mi jim vysvětlit, že když je budou neustále poučovat a dělat jen to, co baví je a ne i ty děti, tak nemůžou čekat nějaké hlubší zapojení. I když by se pro ně rozdali.
Z manželovy strany je, dnes bych to nazvala instagramový zájem = sdílet fotky s tím jaká mám super vnoučata, ale ve své podstatě je neznám/nenavštěvuji/nezajímají mne jinak než na fotkách.
|
|
| sourir |
|
(9.7.2024 12:51:56)
Nechavam na nich. Jedno dite tam skoro nejezdi, druhe obcas, ale matky se spis strani, je zalezle s otcem v garazi a na zahrade. Matka je a byla general, coz jedno z deti spatne snasi a ja jej chapu. Chova se k detem stejne, jako se chovala k nam. Jen ony jsou v pozici si vybrat, s kym se budou stykat. Matka nechape, co je spatne.
Ja zhruba ve stejnych letech odmitala jezdit zase k jeji matce. Byly to pobyty ve stylu: prines, podej, udelej. To same jsem mela doma, tak proc si jezdit pro nasup, ze.
|
|
| jak | 
|
(9.7.2024 13:03:30)
Je to jak píšeš.kluci za babi.a dědou zajdou často jen tak, pak ale také často chybí na rodinných akcích.ale stále se vidí nejméně jednou týdně:).22 a 15.
|
| jak |
|
(9.7.2024 13:04:59)
Ale v srpnu jedeme všichni spolu do hor, děda pořád ujede 50-70 na kole, je mu 76.
|
| babi_ |
|
(9.7.2024 17:36:11)
Jak, za svoje, nebo elektrokolo?
|
|
|
|
| Anadar | 
|
(9.7.2024 13:33:19)
Do puberty klukům vydržela jen babička s tetou,kterou jsme brali jako dalšího prarodiče.Protože žijeme v jednom místě, vídali jsme se všichni aspoň jednou týdně k nedělnímu obědu. Mladší syn se stavoval u babičky kromě toho třikrát týdně po cestě ze školy.Neměl obědy,tak mu něco uvařila a on jí pomohl s různou prací.Vše skončilo den ze dne ,když babička vážně ochořela. Starší syn občas s něčím vypomohl a vídal se s tetou a babičkou vždy o víkendu. Řekla bych,že to všechno vyplynulo s věkem a životní situací u dětí i prarodičů.
|
|
| Buřt |
|
(9.7.2024 14:14:17)
Dík moc za odpovědi.
U nás jedna babička ve stejném městě, tam to zatím moc frekvenci neztrácí, děti se tam setkávají se sestřenicí, kterou mají rády, a babi na jejich účasti lpí a zatím jeu mí nalákat  . Durzí prarodiče jsou daleko, tam je to trochu těžší a ten volný víkend pro všechny se hledá hůř. Jinak se ale mají rádi a mají si co říct.
Musím to ale prostě trochu podporovat, snažím se např. plánovat aktivity, aby to bavilo seniory i puboše, občas zajistit spoelčný víkend na pěkném místě a tak. Přijde mi škola, když to moc ochladne.
|
|
| Stáňa * | 
|
(9.7.2024 15:40:00)
Z manželovy strany máme už jen babičku, ktera s námi bydlela v jednom domě, takže se viděli neustále. Ted je v DD. Bereme ji na všechny větší rodinné oslavy jako třeba tenhle týden v sobotu. Vychází to tak jednou za měsíc. Starší ji občas volá.
S mými rodiči mělo starší dítě urcité nedorozumeni, pár let se neviděli. Usmířili se na pohřbu v rodině. Teď se občas vidí na oslavách nebo tam syna pro něco pošlu cestou od něj k nám.
Mladší se tam stavuje, vědí o sobe. Stavu se, buď jsou doma nebo ne. Je to na pohodu.
|
| Senedra |
|
(9.7.2024 16:29:40)
Naše děti ( hlavně starší) jsou s babičkami dost v kontaktu telefonicky. Starší sama od sebe tak jednou, dvakrát týdně babičkám volá, dost s nimi probírala maturitu a přijímačky na VŠ. Mladší telefonuje taky, ale spíš tak, že volající jí předá k telefonu.
|
|
|
| Žžena |
|
(9.7.2024 16:05:34)
Jednu babičku máme doma a ke druhé, která je na opačném konci republiky, jezdíme 4x ročně (častěji nás tam nechce), včetně puberťáka, a termím rozhodujem s ohledem na možnosti všech.
|
|
| kosatka2 | 
|
(9.7.2024 22:54:16)
Je to různé. Starší děti mé rodiče cca 2 měsíce neviděli ač jsou ve stejném městě - mí rodiče pracují a hodně cestují + děti jsou na táboře.
Za tchyní bere můj muž jen 1-2 děti, aby nás na ně nebylo moc, je nás 5 a to nezvládají, i když jen 1 dítě je neposeda.
Tchyně má hromadu vnoučat a občas pozve 1-2 z 6 na oběd. Spíš pomáháme my jim, o kontakty zas tak nestojí.
|
|
| Agatha Ch. | 
|
(10.7.2024 21:27:46)
Už zbyla jen moje mamka a její manžel. Holky už mají spoustu svých aktivit, ta mladší je vůbec doma sporadicky. Starší se za ní zastaví aspoň jednou dvakrát za týden, většinou po škole přijde vymést k babičce talíře. Mladší se tam ukáže sotva jednou za měsíc, ale teď je víc doma, tak už byla u babičky častěji i šly spolu nakupovat. Když je v Praze, tak si spolu cca ob večer chvilku volají.
|
|
|
V její náručí
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)