| torey | 
 |
(9.8.2021 14:58:36)
Ahoj ženy,
Rodinu sleduji už několik let, ale moc nepřispívám. Líbí se mi, jak tu nahlížíte z různých úhlů na zdánlivě jednoznačné situace, rozšiřuje to obzory. Myslím, že mám taky nějakou "slepou skvrnu", a ráda bych znala váš názor.
Jde o návštěvy. Jsem rozvedená, mám dospělé děti, a žiju v dvoubytovém domě se svými rodiči (to je taky kapitola sama pro sebe...). Myslím si o sobě, že jsem založením spíše introvert, ale pracuji s lidmi, a tam pochopitelně musím být otevřená a naslouchající. Nevadí mi to, svou práci mám ráda, jenom bych ráda měla po práci trochu klid. S kolegy v práci vycházím dobře, ale nemám potřebu sdílet s nimi svoje soukromí.
V mojí původní rodině se žádné návštěvy nepěstovaly, nikdo kromě babičky k nám nechodil, a ani my děti jsme si nezvali spolužáky domů - byla jiná doba, trávili jsme hodně času venku. V manželství se situace trochu změnila, přestěhovali jsme se na venkov, a sousedi nejdříve ze zvědavosti, později z jiných důvodů začali chodit na návštěvy. Taky moji kolegové, když "jeli kolem", často zazvonili, aby se zastavili na kus řeči. Někdy to bylo hodně náročné, manžel se zlobil, že nestíhám domácnost a děti, a také mi to vyčetl, když opouštěl rodinu. Přitom já jsem ty lidi k nám nezvala, nebo ne aktivně, jenom když už stáli u branky, tak jsem ji otevřela. My sami jsme na návštěvy nechodili jinam než k rodičům, což mě občas i mrzelo, protože nás různí lidé (kolegové, přátelé) zvali. Musím říci, že je mi velmi sympatické, když jsou lidé otevření návštěvám, člověka to obohacuje, ale můj manžel tomu příliš nakloněný nebyl, i když je milý společník a lidé ho měli rádi. Chci říci, že mi návštěvy blízkých lidí obecně nevadí, ale někdy už toho bývalo opravdu trochu moc.
Po rozvodu jsem se znovu přestěhovala, a zase se dostávám do stejné situace. Mám dojem, že mi nezbývá vůbec žádný čas na odpočinek. Lidé zase "jezdí kolem" a někdy si připadám jako na nádraží. Například včera se tu sešly tři různé návštěvy, nejdříve "jela kolem" neteř s dětmi, tak mě přišli pozdravit a zdrželi se do večera. O hodinu později mi zavolala kamarádka, jestli jsem doma, že "jedou kolem" a stavili by se na kafe. Řekla jsem jim, že mám návštěvu, tak se zaradovali, že se s nimi rádi uvidí (znají se). A navečer se ještě zastavila dcera. Tak mi utekl jediný den volna (v sobotu jsem měla službu). Dnes mám dovolenou, ale kdybych měla jít do práce, vůbec nevím, kdy bych měla provádět např. běžnou údržbu - praní, úklid, zpracování ovoce - a odpočívat. Hlavně to, co popisuji, není výjimka, ale standard, někdy je to tu jako zájezdní hostinec. Cítím, že je chyba ve mě, protože jiní lidé to tak nemají, ale vlastně ji nedokážu rozklíčovat a něco s tím udělat. Nechci vypadat jako nevděčník, návštěvy obecně mi nevadí, vážím si toho, že se mnou chtějí trávit čas, jenom se mi zdá, že ta koncentrace mi přerůstá přes hlavu a nevím si s tím rady.
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(9.8.2021 15:05:44)
Nesnáším neohlášené návštěvy a pozvat se někam na návštěvu, ještě když už jsou tam jiní hosti, a pak nevědět, kdy vypadnout, to považuju za vrchol buranství. Mám lidí v práci až nad hlavu, kdyby mi dělali ještě z domova průchoďák, měla bych chuť utéct do lesů.
Asi to bude chtít trochu si vymezit hranice. "Nezlob se, teď se to nehodí. Škoda, že ses neozval předem, mohli jsme se domluvit."
|
| Lenka a dva kluci | 
|
(9.8.2021 15:14:38)
naučit se říkat ne, je to jednoduchá rada, ale velmi těžká k realizaci. k tomu se musíš tzv dostat sama , nastane prostě situace, kdy si řekneš a dost. Musíš se naučit mít se ráda , starat se o sebe a to v tomto případě znamená OZVAT SE. Nikdo jiný to za tebe nevyřeší, když oni neznají meze musíš jim je stanovit TY
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(9.8.2021 21:01:57)
"Nesnáším neohlášené návštěvy a pozvat se někam na návštěvu, ještě když už jsou tam jiní hosti, a pak nevědět, kdy vypadnout, to považuju za vrchol buranství. Mám lidí v práci až nad hlavu, kdyby mi dělali ještě z domova průchoďák, měla bych chuť utéct do lesů."
Kopřivo, přesně 
Přepadovky typu "jdeme kolem" jsou moje noční můra.
To nikomu nedělám a nikdo to nedělá mně, protože je evidentní, že na to nejsem typ.
|
| libik | 
|
(9.8.2021 21:11:04)
Tak mně se stává, že jedu do kraje, kde jsem vyrostla (obvykle na hřbitovy) a nemám kam zapadnout, už tam nikdo z mých blízkých nežije. Od lidí z dětství nemám většinou ani kontakty, mám je u těch, co se přestěhovali do města , fakt je tak nemístné zaklepat na vrátka a říct třeba "Ahoj, jak se máš?"
Nedělám to každý den (ani každý rok), pokud to udělám, setkávám se i se slzami dojetí (zřejmě, když jim docvakne, koho vidí)
Já neříkám, že lidi by měli žít víceméně v kibucu, z druhé strany proč takové bariéry?
|
| neznámá |
|
(9.8.2021 21:19:06)
V takových případech m ani tak nelákájí konkrétní lidi, i když je samozřejmě ráda uvidím, ale místa.
Kolikrát si nechám zastavit před domem, který jsem z dětství znala a ráda bych ho znovu naštívila, ale nezazvoním, to je jasné.
Letos jsem procházela vesnici, kde jsem trávila část prázdnin, teta zemřela, děti neměla, v domě bydlí příbůzní z pátého kolena.
Bylo to smutné, zámeček z části spadl, barokní hospodářské budovy zbořené, park u zámku zarostl kopřivama. Staré chalupy nahradily novostavby. Neměla jsem tam jezdit, připadám si o dost starší, pamatuji si to jinak.
|
| libik |
|
(9.8.2021 21:31:16)
Strašně toužím zazvonit u služebního bytu, kde jsme bydleli a kouknout se "ze svého okna"
Ale to neudělám, to je jasný, nevím, kdo tam bydlí.
Ale u spolužáků, no.. neudělala jsme to třeba 10-12 let
|
|
| Marťasína Marťasína |
|
(9.8.2021 21:42:54)
"V takových případech m ani tak nelákájí konkrétní lidi, i když je samozřejmě ráda uvidím, ale místa.
Kolikrát si nechám zastavit před domem, který jsem z dětství znala a ráda bych ho znovu naštívila"
Taky to tak mám, jezdím sama nebo se psem na místa, kam jsme si chodily hrát jako děti, na hřbitovy, kde mám příbuzné, do lesa, kde jsme se školkou blbli  , nebo opakovaně na pár míst s panoramatickým výhledem na hory... Občas tam někoho známého potkám a koukáme na sebe jako na zjevení, když jsme se čtvrt století neviděli Ale je to moc hezký. Mám ráda takové setkání se staršími lidmi, kteří mě sami osloví a potom podle rodného příjmení vypráví, že znali babičku, pradědu atd.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2021 21:22:17)
Tak ono je tohle trochu jiné ve městě a na venkově, resp. v domě a v bytě.
U rodinných domků je možné lidi zastihnout, jak se pohybují kolem domu po zahradě a oslovit je, případně před ten dům vyjdou na zazvonění, není třeba jim vpadávat do soukromí, lze promluvit u plotu.
V bytovém domě je jediná možnost ten byt, kde se obvykle vchází velmi přímo do soukromí a to už chce žaludek, aby někdo bez pozvání takto nakráčel.
|
|
| Marťasína Marťasína |
|
(9.8.2021 21:36:00)
hezky napsané, Libik
|
|
| Renka + 3 | 
|
(9.8.2021 21:59:42)
"fakt je tak nemístné zaklepat na vrátka a říct třeba "Ahoj, jak se máš?""
No tak u těch, kdy opravdu ten kontakt člověk nemá ani třeba nemají FB nebo instagram, kde bych je oslovila, bych to i chápala. Ale zase si musí být vědomi, že se mi návštěva hodit nemusí a můžu být nevrlá, protože jsem měla návštěvu do ranních hodin včera a chtěla jsem se dospat nebo jsem prostě unavená nebo mám jiné plány.
A není proč se urážet, když mě ta osoba přijme jen mezi vrátky a nepozve dál.
Tam, kde kontakt mám nebo je lehce sehnatelný, v dnešní době považuji za buranství někoho přepadnout bez domluvy.
|
| Marťasína Marťasína |
|
(9.8.2021 22:05:34)
"Tam, kde kontakt mám nebo je lehce sehnatelný, v dnešní době považuji za buranství někoho přepadnout bez domluvy."
Už jsem i zažila, že se neohlášená návštěva vymluvila na to, že mi přeci před hodinou volali, a já to nebrala... No, a tak jsou tady. (Devátá večerní, já v županu, s turbanem na umytých vlasech, právě jsem si pustila film na usnutí.
A nejlepší bylo, když někdo takto zazvoní, a probudí mě potom, co jsem si vzala prášek na migrénu a před chvílí usnula
|
| libik |
|
(9.8.2021 22:22:07)
Četla jsem kdysi takovou povídku, nešlo přímo "o vrátka", ale o příchozí telefonní hovory na pracovišti, notně prokládané soukromými, paní(na vedoucí pozici) to vadilo, obtěžovalo, zdržovalo.
A rozhodla se (v dobách kdy se na nedostupnosti telefonní linky dal vystavět příběh), že si konečně pořídí linku domů, aby jí kamarádky ty své příběhy vyprávěly v únosnou dobu a pěkně si to užila.
Tak ji namontovali linku domů a NIKDO NIKDY nezavolal, byla moc smutná. Ale zas měla klid, to jo
|
| Marťasína Marťasína |
|
(9.8.2021 22:34:06)
Nebyla, tos četla možná špatně, to, co autor popisoval v té povídce (a mohlo se to zdát jako smutek), byl blažený výraz předoucí kočky, která si pro otravování raději pořídila registraci na Rodina.cz
|
|
|
| TaJ |
|
(9.8.2021 22:48:00)
Marťasíno, nechtěné a neočekávané návštěvy máme geniálně vyřešené tím, že nemáme u vrátek zvonek 😉, kurýři, nebo objednaní řemeslníci stejně volají, že už dorazili, kamarádi a známí taky volají dopředu a jinak nám ten zvonek k ničemu nechybí...
|
| Marťasína Marťasína |
|
(9.8.2021 22:52:12)
TaJ, omlouvám se, ale musím, musím se pochlubit Zvonek u branky stále máme, jenom jeho stanici na chodbě občas vytáhneme ze sítě Dcera má i deset dětských návštěv denně!
|
| TaJ |
|
(9.8.2021 22:53:45)
Tak to chápu, to bych taky vypínala 🙂
|
| Marťasína Marťasína |
|
(9.8.2021 22:57:26)
Ona nás dcera má za dveřníky, já nebo MM vykládáme dětem, že dcera půjde ven asi za půl hodiny - po obědě - ona si mezitím v klidu smaží mobil! a dělá že ten zvonek neslyší. A já to nevydržím, je mi menších dětí líto, jenomže za chvilku přijde jeho sourozenec a ptá se úplně stejně: "Půjde už Marťasína mladší, konečně veeeen?"
|
| TaJ |
|
(9.8.2021 23:19:55)
Marťasíno, tak tohle my jsme nikdy vlastně řešit nemuseli, tady v okolí žádné děti, se kterými by syn mohl chodit ven, prostě nejsou... buď o hodně starší a nebo naopak batolata, těch je tu až dost...
|
|
|
|
| Slonisko | 
|
(9.8.2021 23:51:34)
Marťasíno, my máme branku odemčenou a dost často otevřené dveře na zahradu,takže se synův kamarád klidně najednou objevil v obýváku,Teď už teda neztrácí pořád mobil,takže většinou o jeho příchodu víme předem  . A jak sem chodí dlouho, tak už ho bereme jako širší rodinu, na víkend s ním počítáme s jídlem a tak
|
| Marťasína Marťasína |
|
(10.8.2021)
"se synův kamarád klidně najednou objevil v obýváku"
jo, to znám! jenomže já byla v tričku a kalhotkách, lekla jsem se jako prase a on (naprosto neznepokojen) zahučel: "Tetooo, já se du podivat, jak rostou koťata." Obešel mě a šel si zmíněná mláďata pohladit. To je prostě marný
|
|
| Renka + 3 |
|
(10.8.2021 0:05:29)
Slonisko, sousedovic dcera se takhle kdysi objevila v obýváku, když my jsme ještě spali, mě málem kleplo. V neděli lehce po sedmé jsem šla do kuchyně a po gauči nám skákalo pětileté cizí dítě. My se v tu dobu přistěhovali a sousedovy holky z nadšení, že tu mají vrstevnice kamarádky, se k nám pomalu nastěhovaly. Od té doby pečlivě zamykám na noc.
A celkově jsme tehdy museli nastavit pravidla, protože ony byly schopné lézt do ložnice i do lednice. Ono je to jako s těmi návštěvami, s některými to bez pravidel nejde.
|
| K_at |
|
(10.8.2021 5:52:09)
Renko, to je náhodou hezký! Sousedovic dítě muselo být nadšené, že bude mít kámoše.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(9.8.2021 22:01:09)
Pamatuju si, jak se stalo, že můj vzdálený bratranec, když byl na vojně, byl odvelen na nějaký kurz do našeho města. Nevěděli jsme o tom. A najednou večer po večeři u nás zazvonil. Jako rádi jsme ho viděli, ale neměli jsme ho čím pohostit. Moje maminka totiž kupovala vždy pouze tolik jídla, aby se přesně snědlo a on zjevně čekal večeři. Nakonec si maminka šla k sousedce půjčit tři vajíčka a udělala mu vaječinu s tatovymi dietní suchary. Bylo to strašně trapné a moc jsem se styděla. Ale sama jsem taky taková, v lednici ani ve spizce toho moc nemám, klidně několik dní nemám chleba, mléko, maso, brambory, nic sladkého (to bych sežrala), žádný alkohol. Dokud jsem měla ještě děti, byl doma většinou příšerný curbes. Když si představím do toho nějakou neohlášenou návštěvu, chce se mi výt. Totéž bych nechtěla způsobit nikomu, takže na přepadovky nikdy nechodím a vždy se domlouváme nejméně jeden den předem, aby hostitelé mohli aspoň uklidit a nakoupit kafe a oplatky.
|
| libik |
|
(9.8.2021 22:09:00)
Já mám taky hostitelské syndromy, ale jídlo je dneska dostupné, málokdo zaklepe na vrátka, protože chce večeři. Branec LP 1975 by ji možná uvítal, ale když nebyla, tak co..
|
| Stará husa |
|
(9.8.2021 22:18:41)
Jo, libiku, dneska bychom si tu večeři mohli objednat. V roce 1979, kdy obchody zavíraly v 18.00, to byl zapeklitý problém. Nehledě na to, že moje introvertní maminka se se sousedy nedruzila a najednou musela překročit komfortní zónu a žebrat poníženě o vajíčka. O chleba se už neodvážila, stejně se vrátila domů polomrtva hrůzou a ponížením.
|
| libik |
|
(9.8.2021 22:26:54)
Huso, já to chápu, jenom si myslím, že to není primárně o jídle, že ho nečekaná návštěva nečeká.
U nás je taky ímrvére vyžráno, někdy mám olivy nebo oříšky, vždycky mám kafe nebo čaj.
|
|
|
|
| Marťasína Marťasína |
|
(9.8.2021 22:14:38)
Huso, chlapům čurbes nevadí, nemají na základě toho naprosto žádné asociace o bordelářských hospodyňkách  To si my ženské vzájemně děláme samy. A jestli jsou ta tři vajíčka z naší lednice, nebo narychlo půjčená, je jim taky šuma fuk. Tohle jsem na chlapech vždycky oceňovala.
|
|
| Marťasína Marťasína |
|
(9.8.2021 22:17:27)
"Když si představím do toho nějakou neohlášenou návštěvu, chce se mi výt. "
Huso, mě se taky zavile chce výt. Já bych asi na véču vzala tebe i maminku
|
|
| Marťasína Marťasína |
|
(9.8.2021 22:37:30)
"můj vzdálený bratranec, když byl na vojně, byl odvelen na nějaký kurz do našeho města. Nevěděli jsme o tom. A najednou večer po večeři u nás zazvonil. Jako rádi jsme ho viděli, ale neměli jsme ho čím pohostit. "
Huso, ještě mě napadlo, že pokud byl bratránek na vojně, muselo se mu po blízkých lidech stýskat, třeba proto přišel...véču by případně oželel.
|
| Renka + 3 |
|
(9.8.2021 22:43:37)
Já myslím, že ti kluci na vojně měli opravdu hlad a na jídlo se těšili, takže s tím spíš asi počítal. My jsme taky nikdy nevařili tak, aby jídlo zbylo, ani jsme neměli velké zásoby, takže si to dovedu představit. Zase tehdy opravdu neměl dát jak vědět, dá se to pochopit.
|
| libik |
|
(9.8.2021 22:48:16)
Renko, já si zase myslím, že když vyhledal tetu, co vaří skromně a přesně na míru, tak to o ní věděl. V širší rodině se ví, kde se stoly prohýbají, kde se pije, kouří, tančí a kde se žije asketicky.
Kdybych měla jako internátní děvče za socíku hlad, jdu k tetě Bětě, chodila jsem ale převážně k tetě Ivaně (proslulé svou - jemně řečeno - "šetrností" ), měla jsem si s ní co povídat.
|
| Stará husa |
|
(9.8.2021 23:08:48)
Libiku, on byl z rodiny, kde bylo neustále navařeno a napeceno, moji maminku coby hospodyňku neznal, tak se asi mimo jiné těšil na dobré domácí jídlo, kdoví jakou šlichtu měl na vojně. Bylo mi ho líto a bylo to trapné. Hlady nezůstal, ale že by si posmakl, to taky ne.
|
| libik |
|
(9.8.2021 23:27:59)
Huso, pokud se fakt těšil na jídlo, dá se to brát i tak, že lepší něco než nic. Kdyby vás nepřepad, neměl by ani ta vajíčka
Já jsem kdysi protestovala proti tomu, že přepadneme budoucí tchány na oběd na Nový rok. MM (tehdy snoubenec) se dušoval, že tam bude strašně jídla, byl s nimi v úzkém kontaktu, já je příliš neznala.
No a ukázalo se, že tcháni a jejich rodina (švagrová se synem) coby chroničtí neslaviči měli den D (dojídání), jedna porce svíčkové, dvě porce dušené mrkve a jedna porce nudlí s mákem
Vůbec mi nevadilo, že mě nehostí, ale trápilo mě, že jsem jim způsobila nějakou duševní újmu . Posléze jsem pochopila, že jsem se spletla, že na hostitelství neujíždějí a berou to tak, jak je.
A myslím, že byli rádi, že jsme se tam sněhem dobrodili.
|
| Renka + 3 |
|
(9.8.2021 23:41:27)
Tak pro vojáka asi i ta 3 vajíčka byla luxus, ale nejspíš újma vznikla tou situací, že neměli doma ani ta.
Babička vyprávěla podobnou historku, měli na vesnici malé hospodářství a jednou ročně o pouti přijížděla nějaká přízeň z města, asi sestřenice nebo něco takového. To měli vždy husu, koláče a jiné dobroty a ta sestřenice měla oči navrch hlavy, jak se na vesnici dobře žije. Pak se jim tam jednoho všedního dne zjevila i s chlapcem a také čekali jídlo a oni ani to vajíčko neměli, protože je nosili na trh a část nějak odevzdávali. A maso taky v týdnu nebylo. Takže měli k dispozici několik brambor na loupačku, babička říkala, že také museli v té době hodně šetřit. Ta sestřenice si myslela, že to, co je o pouti, je běžně. Ale fakt, že újmu z toho babičky rodiny neměla, spíš se divili, že ta holčina byla tak naivní.
A tehdy opravdu nemohli dát vědět předem, leda dopisem, což už je na dlouhé lokte. V tom to máme jednodušší a když už tu možnost máme, je fajn ji využívat.
|
| libik |
|
(9.8.2021 23:45:03)
Tak je hezké, když mohu před návštěvou "nakopat bordel pod postele" nebo skočit do večerky pro brambůrky, ale zase je docela fajn překvapení z milého setkání. To se v dobách technologií málo docení, lidi už na to zapomněli
|
| Marťasína Marťasína |
|
(9.8.2021 23:54:22)
nezapomněli, ale naučili se scházet po teamsech a skypu, nekonají se u toho žádné lukulské hody (leda tak "hele, co já mám dobrýho")
Libik, když půjdu teď spát, a zítra sem cirka 10x přispěju, bude to cajk? Že jsi to ty, ještě tak bratru dva tři příspěvky po napsání zase smažu. Slibuju.
|
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(10.8.2021 13:50:12)
Je fakt, že nám to dělali tchánovci a hrálo v tom dle mého názoru roli to, že hrozně dlouho neměli doma telefon. Prostě nebyli zvyklí, že se nejprve někam volá a teprve po ověření se vyrazí...
Pereme se s tím dodneška - oni než by někam zavolali a ověřili, zda např. doktor ordinuje, tak se tam radši 2x vypraví na blind a už je to ale dost vyčerpává
|
| Marťasína Marťasína |
|
(10.8.2021 14:11:01)
vyprávěla mi teta, jak ji staří roztomilí rodiče takto občas proberou v 10.00, když vyspává noční šichtu Ale jinak jsou velmi slušní, dejchali by za ni, a rozpis jejích směn mají
Koneckonců: prý se navštívenkuje ale i telefonuje zásadně po deváté dopolední, nikdy dříve
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(10.8.2021 14:28:22)
To jo, soukromě se také snažím lidem nevolat před 9 ráno a po 8 večer....úzká rodina je trošku jiný případ, tam vím, kdo je sova a kdo skřivan.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.8.2021 18:51:40)
"prý se navštívenkuje ale i telefonuje zásadně po deváté dopolední, nikdy dříve"
Mě doma učili, že po 11. hodině.
Dodržuji to s návštěvami, s telefonem úplně ne. Ale telefonuji beztak jen vzácně.
|
| 77kraska |
|
(10.8.2021 18:55:50)
mne ucili o vikendu volat nejdrive v 10, ale ted uz spis volam az v 11 hod
a nejpozdeji volam v 8 vecer
na navstevu nejdu nikdy neohlasena
|
| Marťasína Marťasína |
|
(10.8.2021 19:01:32)
"mne ucili o vikendu volat nejdrive v 10, ale ted uz spis volam az v 11 hod
a nejpozdeji volam v 8 vecer, na navstevu nejdu nikdy neohlasena"
Sedmi, coby snaživý stalker si dovoluji upozornit, že minimálně jednou jsi tu připouštěla telefonování později večer, na lavičce jakési pražské zastávky, s pívem...Jestli si vzpomínáš - jak jste měli to erotické jiskření se strážníkem, co tě chtěl legitimovat a zatknout za potulku...
|
| Marťasína Marťasína |
|
(10.8.2021 19:03:22)
PS: jestli je tato moje vzpomínka výrazně amorální, jdu si opět kleknout na lego, Kat mi ho sáček pošle.
|
|
| 77kraska |
|
(10.8.2021 22:46:32)
Martas, vloni kolem 9 vecer volali oni mne....jak mne na Vltavske straznik osocil z piti piva na zastavce (pivo nebylo moje)
|
| Marťasína Marťasína |
|
(10.8.2021 23:17:13)
Sedmi, počkej počkej, na té Vltavské to bylo jinak, já to viděla ve Zprávách, normálně ti dali klepeta a dejchnout, právnický titul-netitul, záchytka - bič a pryč...
Nee, kecám
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.8.2021 19:07:21)
Na návštěvu také nikdy nejdu bez předchozí domluvy.
A návštěvu v dopoledních hodinách bych nikdy dobrovolně nedomlouvala.
Ale někteří příbuzní mají, řekněme, skřivaní tendence, tudíž těm musím tvrdě stanovovat ten limit po 11
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(10.8.2021 19:59:18)
Volám až po 11, protoze do 11 spim, mamce můžu volat i v noci, vím, že usíná ve 2, sestře jen do 22, pak už spí.
|
|
|
|
| Girili | 
|
(10.8.2021 23:36:04)
Po 11. hodině bych na navštěvu naopak nelezla, by mi bylo stydno, že se někam cpu na oběd. Když už tak nějakou přiměřenou dobu po poledni.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(9.8.2021 21:15:05)
Neohlášené návštěvy jsme mívali za sociku, když většina lidí neměla telefon, tak to prostě zkusili. Naši měli doma pruchodak, my s MM ze začátku taky. Ale on byl z rodiny, kam nikdo nechodil, a oni k nikomu taky ne.
Táta na chatě udělal táborák, zahrál na kytaru a měl tam půl osady, tcháni se s nikým nebavili ani na chatě. Tak jsme se nějak museli sladit dohromady.
V době mobilů si neumím představit k někomu jen tak vypadnout bez ohlášení. Beru jako slušnost aspoň půl hodiny předem zavolat a domluvit se. Prepadovky nedělám ani mladým .
|
|
|
|
| torey |
|
(9.8.2021 16:23:36)
Ano, budu přispívat, jenom jsem vyrazila se psem ven. Zatím čtu a přemýšlím 🙂
|
|
| torey |
|
(9.8.2021 16:24:09)
Ano, budu přispívat, jenom jsem vyrazila se psem ven. Zatím čtu a přemýšlím 🙂
|
|
|
V její náručí
Rozloučení s masopustemChrudim 
Swingový plesOpava 
PopelkaČeské Budějovice 
Posezení s cimbálemKroměříž 
Kniha džunglíLiberec 
Rozloučení s masopustem
Swingový ples
Popelka
Posezení s cimbálem
Kniha džunglí
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)