V takových případech m ani tak nelákájí konkrétní lidi, i když je samozřejmě ráda uvidím, ale místa.
Kolikrát si nechám zastavit před domem, který jsem z dětství znala a ráda bych ho znovu naštívila, ale nezazvoním, to je jasné.
Letos jsem procházela vesnici, kde jsem trávila část prázdnin, teta zemřela, děti neměla, v domě bydlí příbůzní z pátého kolena.
Bylo to smutné, zámeček z části spadl, barokní hospodářské budovy zbořené, park u zámku zarostl kopřivama. Staré chalupy nahradily novostavby. Neměla jsem tam jezdit, připadám si o dost starší, pamatuji si to jinak.