Sněhulka a sněhuláčci |
|
(9.1.2021 14:46:50) Dva sourozenci stejného pohlaví mají špatné vztahy. Prapůvod - starší zřejmě nikdy nezkousl příchod mladšího. Chová se k němu ošklivě, nemá ho rád, nechce s ním trávit čas, cokoliv mu půjčit, hrát si s ním atd. Mladší postupem času se bohužel začíná chovat stejně ošklivě vůči staršímu, takže dnes už si kolikrát opravdu začíná mladší. Zkrátka zdatně staršímu vrací, co se od něj naučil. Máte někdo nějaké obecné rady, jak zlepšit vztahy mezi sourozenci? Co udělat pro to, aby se to změnilo dříve, než bude pozdě (dokud jsou ještě mladší a ještě to snad?? jde změnit)? Fungovalo vám něco?
|
Markéta |
|
(9.1.2021 14:56:56) Nevim, co to je "chova se k nemu osklive". Jinak pokud spolu nechteji travit cas, nenutila bych je. Casem se to nejak vyvine. Me mladsi bracha neuveritelne stval, ted mame celkem dobry vztah. Znami maji dva syny, v detstvi neoddelitelne, ted se vubec nestykaji.
|
|
Yuki 00,03,07 |
|
(9.1.2021 14:59:41) proč ten starší nezvládl příchod mladšího? kolik je rozdíl? kolik jim je teď?
|
Sněhulka a sněhuláčci |
|
(9.1.2021 16:04:23) Mladší školní věk, jsou od sebe 3 a půl roku.
|
Sněhulka a sněhuláčci |
|
(9.1.2021 16:07:40) Myslela jsem, že to tu už určitě nekdo někdy řešil a má třeba nějaké zušenosti, co pomohlo, co naopak vůbec a tak. Nebo sem třeba chodí nějaká psycholožka a dá obecné rady.
|
K_at |
|
(9.1.2021 16:47:08) Sněhulko, nakrknout obě děti svorně tak, aby se musely sešikovat. 😜
|
Yuki 00,03,07 |
|
(9.1.2021 16:50:41) jj, společný nepřítel, to taky pomáhá 😁
|
|
neznámá |
|
(9.1.2021 16:51:08) Ano, společný nepřítel funguje i u nás.
|
|
|
1kulička |
|
(9.1.2021 17:22:49) Já bych to nebrala nijak tragicky, to, že starší nesnáší mladšího, je celkem běžné. Pokud máte normální vztahy v rodině, tak to překonají a v pubertě, případně po opuštění hnízda to bude dobré. Určitě spolu nebojují pořád, nebo ano? U nás je to tak, že 2 mladší mají naoko nepřátelské vztahy - začala to starší, ze žárlivosti a taky "otravnosti" mladší, která se v ní viděla, ale zároveň touha po věcech starších sester byla obrovská. Taky se je snažila napodobovat a zavděčit, ale ta prostřední z ní měla akorát srandu a neustálé opovržení (malý ďábel a podobné tituly). Ale tam je rozdíl 7 let a ta prostřední má prostě problematickou povahu. Ale dnes, když jsou staré 8 a 15, tak to berou sportovně, malá jí miluje a strašně respektuje její názory, zároveň jí oplácí její nejapnosti. Velká ví, že to nesmí přehánět a občas blahosklonně pro mladší něco dobrého udělá. Nejstarší je takový pečovatelský empatický typ, tak ta malou bere a dělá jí mnohem více dobrého, než ta prostřední, ale malá nakonec nejvíc miluje tu prostřední....je to složitý. Ale když se na ně koukám, tak o ně strach nemám.
|
|
|
sally |
|
(9.1.2021 17:34:16) Sněhulko, tři a půl roku je zrovna ten rozdíl, kdy starší si "užil" to, kdy byl jedináček, a už si to uvědomoval - ale není zase starší o tolik, aby si "užíval" roli staršího bratra a jásal na miminkem. Navíc druhý kluk - tam hodně hrozí rivalita. Já mám kluka a holku a tam je jasný, že on je jedinečný tím, že je jediný kluk a ona je jedinečná tím, že je jediná holka. A nekonkurují si v zájmech - není tam to porovnávání kdo je "lepší fotbalista". Takže bych skutečně zkusila trošku podporovat odlišné zájmy - výborný fotbalista může klidně fandit bráchovi na tenise a přát mu vítězství - dva fotbalisti si budou konkurovat... Dále - staršímu bych nějak osladila to, že je starší - třeba o půl hodiny posunula večerku, nebo jánevímco - prostě něco, co může mít / dělat z titulu staršího. Třeba jet s tatínkem do myčky atd. (tím se taky ty děti na chvíli oddělí - že jeden je s jedním rodičem, druhý s druhým). A opět - verbalizovat to, umět to "prodat". Třeba "to jsem ráda, že se mnou někdo do myčky jede, ona je to otrava tady sedět - a je fajn mít s sebou někoho, s kým si člověk může rozumně popovídat". U mladších dětí jsem zase viděla smutek z toho, že "nemají nic nového" - že dětí po sourozencích oblečení, hračky, sportovní vybavení atd. - takže alespoň v něčem i tomu mladšímu vyhovět - i když je vlastně "zbytečné" kupovat další triko, nebo další sadu lega, protože "už toho doma máme hromadu", tak to holt udělat. A pak i dělit ty zájmy - že se nebude chodit "jen na nádraží na vlaky", protože se tam vždycky chodilo se starším, ale že se bude podporovat i zájem / přání toho mladšího.
|
sally |
|
(9.1.2021 17:42:27) dále si myslím, že jednou z těžkostí může být celá covidová situace - omezení sociálních kontaktů mimo rodinu, omezení školkové docházky atd... U nás hodně pomohla školka - děti chodily sice jen 2x týdně na dopoledne, ale chodili každý do jiného oddělení. Oba byli ve školce ve stejnou dobu, ale každý si dělal svoje věci. Měli každý svoje kamarády atd., nebyli spolu 24/7, měli jsme na výběr ze zájmových činností, muzei, heren, sportovišť... v téhle době je to fakt těžké...
|
Hanka 75 |
|
(10.1.2021 6:17:31) Souhlasím se všemi radami a ještě bych přidala oddělit jim prostor doma, pokud to jde, vlastní pokoj, kout, stůl, poličku, šuplík.. minimalizovat konfliktní situace, podporovat ty, kdy si rozumí, mají spolu legraci... já s tím také bojovala, bojuji, čím jsou starší, tím je to lepší, ale jsou to prostě dva kluci, jeden s problematičtější povahou a ve všem výrazně lepší, druhý se snažící ho dohnat... paradoxně jsem dělala velkou chybu, která mi došla až zpětně (až když jsem ochopila, ž eu nás v rodině se podporuje ten "slabší" a přehlíží ten "schopnějších", že jsem více chválila toho méně schopného, jenže ten schopnější tím trpěl. Bylo pro něj asi po čase těžké, proč on, když je na prolezce výš a dřív, tak není pochválený a toho padavku chválím, když vyleze do poloviny.. a mě to vůbec nedocházelo. Tak se můžeš zamyslet i nad svým chováním, zda něco, nějaké nevhodné chování nechtíc neprovokuješ. A "hodnost" staršího nebrat jako samozřejmost. Ono to k tomu sklouzává, když je přece starší, že musí být rozumnější, hodný.. a dělat dětem radost tím, co jim osobně radost dělá. Při plánování programu zohlednit oba dva (my máme tři děti a mezi nejstašími a nejmladším je už věkový rozdíl větší, 7 let a tak je to kolikrát náročné, ale dá se to), no a pak pokud to jde je oddělovat a najít si čas jen na toho jednoho. Taky Ti to dobije baterky, protože jedno dítě, které je bez svého sourozence a má dospěláka jen pro sebe, je pak to nejhodnější na světě, takže i i dva zakusíte jiné situace než, že ty pořád řeší jejich konflikty, užijete si to oba. Některé rady už tu padly, a já se asi trochu opakuji. A jinak souhlasím, že vztahy, často nedobré v dětství mohou být později super a naopak, budoucností se netrap, jak to bude, tak to bude, to stejně často neovlivníš.
|
Hanka 75 |
|
(10.1.2021 6:29:17) Minimalizovat konfliktní situace tím myslím, že např. nedat jim za úkol společšně dělat nějakou nepopulární práce (aby se přitom pohádali, kdo víc, kdo míň), oddělené zájmy jsou fajn, nám to tedy nevyšlo vůbec, protože oba chtěli až na jednu jedinou věc dělat tytéž sporty, tytéž kroužky.. pak už jsme si řekli, že je musíme respektovat a snu o rozdílných sportech a koníčcích se rozplynuly. U nejmladšího dítěte nám vůbec nevadí, že plánuje dělat tytéž sporty a aktivity, protož to naopak tušíme, že bude stmělující, že jí starší pochválí, povzbudí, poradí... tam ta věková vzdálenost už bude taková, že si konkurovat nebudou a každý bude mít příjemnou roli. Ale je fakt, že vy máte děti blíž. No a pak u nás stále jede: "každý je v něčem dobrý, s věkem přidáváme, někdo ve více věcech, někdo musí něčemu dát víc práce.. v tomhle je jden po tatínkovi, druhý po mamince). Máme jedno dítě výrazně lepší ve škole, sportu, výtvarných věcech, je manuálně zručnější.. fakt nelehká situace.
|
|
|
|
|
|
|
|