Hezky je to vysvětleno v knize Sourozenecké vztahy od lemana.
Jo, stejné pohlaví to může komplikovat.
Můžeme si to představit na situaci - manžel - tak, miláčku, přivedl jsem ti domů kamarádku, bude s náma bydlet, budeme ji míst všichni rádi, je mladší, nezná to tu, dávej na ni pozor. Víš co, rději si hezky lehni do své postýky, my si ji tady strčíme do svojí...a´t se má hezky, je mladá, víš....a půjči jí své hračky a nádobí, svůj ovladač k televizi, počítač...a nekřič...
Počkej, te´d nemůžu, musím jí uvařit oběd....atd atd...přehání, samozřejmě, ale je to hoooodně podobné.
Dítě (starší) žárlí, jak které, podle letory.

Asi nejčastější pomoc je větší orientace na starší dítě hlavně v počátku...důraz na důležitost staršího...mladší už přichází ke staršímu, přizpůsobí se, pro staršího to může být neskousnutelná změna....chce to hodně citu.

další věc může být, pokud bychom zabruslili do "ezoteriky" - připustit, že ty dvě Já se "znají" a opravdu to k sobě necítí kamarádsky...ale kdoví, jak to je.

My měli tenhle případ dvakrát, nebyly to děti stejného pohlaví, jednou rozdíl tři a půl roku, tam nebyl problém, nevím, jestli jsme to psychologicky zvládla, spíš jsem dala menší dítě trochu do výchovného působení starší ségry, vzala to jako "zodpovědnost" a zřela nad ním a "vychovávala" odmala...měli dobré vztahy, t astarší prostě byla "důležitá". V životě více vyniká ten mladší.

U další dvojky byl rozdíl jen rok...a dcerka na synka podezíravě a naprosto nesmlouvavě koukala, už když jsme ho přinesli z porodnice, máme to natočené. Tam to vypadalo, jakoby vetřelce "poznala" a měla hned jasno, byl jí rok.
Takže jsme jí ho opět dali trošičku "na hraní", ale stejně byla velmi ostražitá na dělení pozornosti...dominantnější je v dospělosti ona.
Sama te´d vidí, že jsme bratra neprotežovali, nicméně tvrdila, že si nemohla pomoct a strašně žárlila. Ale ona taková je.

Univerzální recept nefunguje.