| karina1 |
 |
(15.8.2020 16:24:38)
Ani jsem nečekala, že se rozjede taková debata zde.
Hodně zmiňujete, že senioři nemusí být ničím užiteční, že mají právo„užívat“ si života co to jde. A hned někdo píše, že jsou docela často „na obtíž“ už tím, že jsou. Proč to tak je? Bývalo to tak vždycky?
Onen pán byl velmi pozitivní a radostný z toho, že ještě může být někomu a něčemu přínosem. Evidentně mu tento postoj prospíval a nabíjel ho. Cítil se ještě potřebný – ne jako jen konzument péče, požitků a strávník.
Proč je stáří velký sociální problém? Když pominu to, že přibývá starých lidí . Stáří a stárnutí je přece přirozené, ve společnosti jsou mladí i staří.
V naší rodině jsem bohužel nezažila u mých rodičů žádnou vstřícnost ke společnosti (schválně nechci psát k „ mladší generaci“). U prarodičů kdysi ještě ano – každý měl v rodině svoji roli i ti staří i děti. V současnosti moji rodiče (možná pod vlivem atmosféry ve společnosti) hlavně zdůrazňují svoje práva na „péči od dětí“ – ve stylu „jsi moje dcera a je tvojí povinností se o mě postarat“ nebo jakési mentální upírství, kdy staří čerpají energii od mladých, ale už nic nevrací.
|
| Filip Tesař |
|
(15.8.2020 16:53:53)
Karino, mě při čtení napadla hned jedna vzpomínka. Na starýho pána, co žil sám v baráku na vesnici, jeho děti se odstěhovaly do města. A držel si koně. Děti se bály, že se nakonec u toho nějak zraní, kůň ho kopne, bylo to i fyzicky náročný, neměl pro ni pastvu, krmil senem atd. Tak vyjednaly, že si koně na ustájení veme nějakej soused. A starej pán najednou začal polehávat, všechno ho bolelo, začal hůř chodit a ztratil chuť do života. A prej vzdychal: "Copak dělá moje kobylka?" Takže vrátili kobylku zpátky k němu na dvůr a on najednou zas ožil. Já vím, univerzální návod z toho neplyne, zranit se moh, moh si něco udělat a kůň by tam stál bez péče... Ale některý zdejší návody, že senior si má užívat, tj. posedávat v kavárně, šetřit se, možná taky nejsou univerzální. Zase abychom se starejma nejednali jako s dětma: "Prosím tě nech toho, ještě si něco uděláš."
|
| Merylin5 | 
|
(15.8.2020 16:58:55)
Filipe, to taky nemám ráda, tuhle rádoby v dobrém míněnou "starost", aby se něco nestalo. Těžko můžeme čekat, že když byl někdo celý život na něco zvyklý, tak mu na stará kolena udělá dobře pravý opak.
|
|
| K_at |
|
(15.8.2020 16:59:58)
Filipe, myslím, tě pod termín "užívat si" jde zahrnout cokoliv, co dotyčného těší. Pana těšila péče o kobylku. A fyzická práce.
|
|
| Ruth | 
|
(15.8.2020 17:08:54)
Starší šaramant, který stihne tu kavárnu, jednou týdně, je ve zbytku času aktivní i jinak, zvládá běžné praktické úkony. I praděti.
Zbytečné kárání.
Možná strach.
Jaký to jednou bude...
|
|
| . . |
|
(15.8.2020 18:22:22)
Filipe, kobylka je dle mého "užívat si", nikoli "být užitečný".
Nicméně přidám příběh podobný tvému, bohužel s horším koncem.
Můj starý přítel (v obou významech - byli jsme přátelé asi 4 desítky let, a bylo mu tou dobou přes 80) choval k stáru na chalupě včely. Po vážném úraze co měl někdy v padesáti na tom byl zdravotně celkově dost špatně, ale držel se. Pak ale začal postupně přicházet o zrak. Včely choval dál, ke konci již prakticky poslepu. Byly mu rodinou odebrány s tím, že ho jednou zabijou... no začal chřadnout před očima, vše co ho dřív fyzicky trápilo bylo najednou daleko horší, přestal zvládat cokoli.................... prakticky to zabalil, i když jsme ho my přátelé navštěvovali, snažili se pomoci, povzbudit, rozveselit... zemřel do roka, na posteli v LDN. Jsem si jistá, že by byl daleko radši usmrcen včelami, a možná o rok dva pět deset později.
Slupka
|
| Filip Tesař |
|
(15.8.2020 18:53:41)
Máte pravdu vy, co jste mi odpovídaly, že mít kobylku je užívání si. Jo, mířil jsem mimo téma.
No a k tomu "být užitečný" - chce to znát míru, ale ve mě samotným to rezonuje a nepředstavuju si, že bych s tím ve stáří měl skončit. Je to spojený s dospělostí, ve smyslu toho kořene "dospět", u mě je to (mimo jiné) dospění k poznání, že člověk je součástí celku, je na celku závislej a musí sám přispívat k tomu, aby celek fungoval a přežil. Kolik sám přispívám, kritičtěji než já posouděj jiný, v rodině i mimo ni.
Nikomu to nevnucuju, ale je mi cizí osobní nezávislost nesená mottem "nikomu nic nedlužím," myslím, že je to spíš iluze vyvolaná tím, že se v našem dnešním světě dá žít tak, že všechno potřebný k životu se obstará zprostředkovaně za peníze. To slovo "nedlužím" možná vyvolává nežádoucí konotace - nejde o splácení pomyslnejch dluhů, jde o tu závislost na ostatních. To, že si ostatní můžeme držet od těla, neznamená, že jsme na nich nezávislí.
|
| angrešt |
|
(15.8.2020 19:15:32)
Filipe 
Přesně, jak to píšeš s tou iluzí nezávislosti...
|
|
| karina1 |
|
(15.8.2020 19:24:31)
Filipe:
"No a k tomu "být užitečný" - chce to znát míru, ale ve mě samotným to rezonuje a nepředstavuju si, že bych s tím ve stáří měl skončit. Je to spojený s dospělostí, ve smyslu toho kořene "dospět", u mě je to (mimo jiné) dospění k poznání, že člověk je součástí celku, je na celku závislej a musí sám přispívat k tomu, aby celek fungoval a přežil. Kolik sám přispívám, kritičtěji než já posouděj jiný, v rodině i mimo ni."
...líp jsi to napsat nemohl, s tímto se velmi ztotožňuji. Myslím, že jako společnost můžeme přežít jen v případě, že budeme všichni navzájem fungovat jako dobře promazané soukolí...zatím se to neděje - zatím se stále dál a dál drobíme na single jednotky a prvočinitele a je to složitý pro všechny: o staré se potom nemá kdo postarat a jsou "na obtíž" a mladým nikdo nepomůže, jelikož rodina jako instituce jde do kopru...
|
|
| Žžena |
|
(15.8.2020 20:22:24)
Myslím, že ta kobylka pro toho pána nebyla prvoplánovité užívání si. Ale bylo to něco, co dávalo jeho dnům SMYSL, řád a náplň, pocit, že ho někdo potřebuje, že stojí za to se každý ráno zvednout, rozhýbat klouby a fungovat. To je daleko víc než návštěvy kavárny a pohodlí.
|
| Merylin5 |
|
(15.8.2020 20:28:08)
|
|
| Ruth |
|
(15.8.2020 21:06:57)
Mít zvířata je výborná volba zejména ve vysokém věku.
Ale běda, kdyby si člověk chtěl na chvilku sednout a odpočinout, v osmdesáti, to by ho schválilo samo peklo. 
|
|
| K_at |
|
(15.8.2020 21:19:45)
Žzeno, bingo. Tys to vystihla.
|
|
|
|
|
|
|
Ale jsem ráda, že už se trochu hlídá a sem tam si i něco odřekne.
A jezdil líp než Nici Lauda a měl dokonalý postřeh, v tomhle věku.
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)