Zaiza |
|
(8.1.2020 22:32:27) Ahoj, má pořád špatnou náladu, nevím co s tím..... poprvé v životě jsem změnila práci, v té staré jsem byla od školy. Měla jsem ještě než jsem skončila pracovní nabídku. Tak jsem v nové práci. Objektivně fajn. Ale jsem z toho ve stresu a mám pořád špatnou náladu, leze mi na nervy manžel i děti. Puberťáci jsou protivný. Manžel nechápe, proč mám pořád špatnou náladu. Když se mi tam nelíbí, tak ať zůstanu doma. No to ani ve snu, dělala bych jim služku..... Ale potřebuju se dát nějak dohromady a nevím jak. Deprese to nebudou, radují se normálně ze všeho, jen najednou na mne přijde splín a zase jsem za pár hodin Ok.
|
K_at |
|
(8.1.2020 23:11:35) A je to fakt prací? Souhra náhod? Co přesně nesedí? Lidi, tempo, stýská se ti, není to ono? Pokud to nepřejde, brání něco hledat jinde?
|
|
splechtulka & M+J+R |
|
(9.1.2020 6:19:58) Už jsi tu o tom psala, že? Že ti doma nepomůžou a že manžel chce abys byla doma. Podle mě to změna práce jen umocnila. Musíš si zvyknout, to je jasné, klidně pár měsíců. Ale doma bych to řešila, když ne manžela tak děti.
|
Zaiza |
|
(9.1.2020 6:29:25) Práci jsem tady řešila, několik let se to plichtilo ke konci.... Manžel nechce paní na úklid, ale s úklidem pomáhá, hlavně obstará všechno okolo domu a zahrady( má to jako relax k duševní práci a je tak vychovaný). Doma udělá, co mu řeknu, sám od sebe dá vyprat, usušit, vyklidí sušičku ap. Ale kdybych byla doma, tak by mu to nijak nevadilo a nedělal by doma nic a chtěl full servis, což by mi přišlo i logické a spravedlivé, ale příšerně by mne to nebavilo. Já nejsem typ na ženu v domácnosti. Děti taky fungují na přímé příkazy, ale na puberťáky to není nijak hrozné. Spíš je problém ve mně, já se několikrát posouvala v rámci firmy na jiné místoto bylo Ok. Ale změna firmy mne nějak rozhodila. A celkově jsem taková popudlivá.
|
Buřt |
|
(9.1.2020 6:51:40) Zaizo, a mas porad ten zkraceny uvazek nebo uz plny?
|
Zaiza |
|
(9.1.2020 7:00:16) Pořád zkrácený, plný nechci a ani naštěstí nemusím. V nové práci o mne hodně stojí a ve všem mi vycházejí vstříc.
|
Buřt |
|
(9.1.2020 7:12:25) A nova prace Ti vyhovuje? Je to lepsi nez ve stare firme? Ja mam porad z toho, co jsi psala driv, trochu pocit, ze nejaky problem je doma a ze do ty prace vlastne chodis, aby po Tobe doma nechteli ten servis. Tezko rict, v cem je ten hacek - manzel je mozna hodne vykonny (doma i v praci) a chce to po vsech?
|
Zaiza |
|
(9.1.2020 7:23:35) Tak tohle je na 100%- práce je moje útočiště a relax zároveň. No a manžel je fakt strašně výkonný a dokonalý. A chce to i po mně, sice spíš podvědomě, ale chce. Kupodivu u dětí neprudí, pamatuje si svoje dětství s otcem výkonným a dokonalým ( a s ambicemi) a u našich děti se hodně krotí, hlavně nemá přehnané nároky na školu ani mimoškolní aktivity.
|
|
|
|
|
libik |
|
(9.1.2020 10:18:23) Zaizo, nejsi typ na ženu v domácnosti a zárověň máš splíny ze zaměstnání, to asi nemá řešení
McGruber má pravdu, adaptační doba je tak půl roku a to i v případě, že jde o dobou práci, kde to lidsky funguje normálně.
|
|
|
|
Koníček mořský |
|
(9.1.2020 8:24:39) Podle toho co píšeš, je všechno vlastně O.K. Práce je fajn, manžel je takřka ideální, puberťáci prudí... Svět vypadá úplně v pořádku. Jen ty máš špatnou náladu. Ale deprese to není. Tak asi budeš muset na své náladě nějak zapracovat. Abys brzy sobě i ostatním nelezla na nervy. Najdi si něco, co tě bude bavit a co ti tu náladu bude zlepšovat. Ale co to může být, musíš zjistit nebo vědět ty. Život je prostě někdy fuška. Člověk má nálady, starosti, bolesti. A proto musí nestále pracovat na tom, aby byl šťastný a spokojený. To samo nepřijde a koupit se to nedá.
|
|
Janinka a dvě princezny |
|
(9.1.2020 8:29:29) já mám novou práci od srpna a podobné jsme si v tom, že já chodím také do práce, abych nemusela být doma (mám teda důvodů víc, ale tenhle je mezi hlavními) a muž by si přál abych byla doma. Rozdíl mezi námi je ale v tom, že já doma výkonného a "dokonalého" muže nemám a děti mám asi mnohem mladší než ty a není nic horšího než když máš z nového zaměstnání nafouklou hlavu informacemi a po příchodu domů potkáš manžela ve dveřích s taškou na florbal, oznámí ti, že jde na trénink, děti nemají hotové úkoly a za zády mu vidíš tu katakombu. Pokud je manžel fungující pak bych si svoje odpoledne představovala asi takhle - 2 až 3x týdně bych šla cvičit, zařadila bych mnohem častěji sezeníčko s dvoujkou červeného a oblíbenou knihou a zařadila alespoň jednou týdně kafčo s kámoškou. Snažila bych se prostě stres z práce ventilovat relaxem odpo, zvláště jestli máš jen zkrácený úvazek, já dělám na plnej. Samotné mi také pomáhá při špatné náladě myslet na ta pozitiva - jde to těžko, ale práce mě nebaví, mám ale plat, těším se třeba na naplánované hory i když subjektivně mám pocit, že jsou až za rok. Prostě si poručit myslet pozitivně.
|
|
Pruhovaná |
|
(9.1.2020 8:50:23) No nevím. Tak občas holt máš splín. Není přece povinnost mít furt dobrou náladu a sršet optimismem.
|
Zaiza |
|
(9.1.2020 9:01:37) No můj manžel má jiný názor- nechápe, že jsem smutná a pokud jsem, že s tím nic nedělám. J
|
Manul |
|
(9.1.2020 10:45:24) No, to mi připadá jako takový mužský racionální přístup. Problém se má vyřešit a pokud není objektivní problém, není důvod být smutný. Občas mě to přepadá, manžel začne nabízet řešení a já se zatím potřebuji spíš vypovídat, srovnat si věci v hlavě a samozřejmě nechat se pochválit...
|
|
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(9.1.2020 10:32:20) "Tak občas holt máš splín. Není přece povinnost mít furt dobrou náladu a sršet optimismem"
taky mě to zaujalo... připadá mi přirozené, že jsou období, kdy se necítím nijak skvěle, padá na mne splín, cítím se unavená, podrážděná, upadám do melancholických nálad... pak se zase vyjasní a skutečně srším optimismem... u mne je to třeba hodně ovlivněno slunečním světlem, ale někdy ani žádnou souvislost nevidím... je teda pravda, že se snažím neventilovat ven svoje smutnější stavy, ale přesto mi to připadá jako přirozený běh života...
|
|
|
~•~Missy~•~ |
|
(9.1.2020 10:24:29) Zaizo, já šla do práce po 14 letech po „rodičovské“ a tebou popisované najednou splíny jsem měla odhadem tak 4 měsíce, než si to všechno sedlo. Spousta nových věcí, které mi nešly z hhlavy, takže jsem bývala podrážděná. Navíc obecně nemám ráda změny. Pokud jsi byla v předešlé práci dlouho, tak si zvykáš na změnu a doba zvykání je u každého různá. Někdo do nového vpluje hned, jinému to trvá déle. Nevím, proč jsi práci měnila, každopádně řešení určitě není to vzdát a zůstat doma i když rodinka by to samozřejmě jedině uvítala. Chlapi uvažují přímočaře (když se ti tam nelíbí, tak odejdi) a dětem se možná zajídá, že musí třeba přiložit ruku k dílu, protože maminka už nefunguje tak jako dřív. Pokud tě práce baví a doma být nechceš, určitě vydrž, chce to jen čas.
|
|
Koníček mořský |
|
(9.1.2020 10:58:09) Já novou práci nemám, ale stres a splín mám někdy z práce neskutečný. A pak najednou zase dobrý a práce mě baví a nabíjí. Tak je to pořád dokola a obé mě vždy po čase přejde. Asi je dobré to brát za přirozené, v době splínu se nějak něčím nebo s někým odreagovat. Nebýt protivná na děti a manžela. Vybít se z toho sportem, přírodou, jinou prací nebo naopak zábavou.
|
|
Monika |
|
(9.1.2020 11:00:48) Stres z nové práce je běžná věc, i kdyby tam bylo úplně všechno v pohodě. Prostě je to nové a tím náročnější. To, že na stres lidé reagují tak jako ty ("odnese" to někdo jiný, obvykle rodina) také není neobvyklé. Osobně bych o tom zkusila popřemýšlet, jestli opravdu jde "jen" o to, že je práce teď náročnějí. Pokud jo, tak by možná bylo pěkné vymyslet si nějakou aktivitu buď cestou z práce nebo po příchodu domů, která by tě trochu odreagovala a lépe naladila (procházka, pěkná hudba, nějaká spol. hra s dětmi, zmrzlinový pohár ... Ale jak tu píšou ostatní, snad asi nikdo není příjemný pořád. Teď je podle mě i takové smutné roční období (leden bez sněhu je třeba pro mě nejhorší a "nejdelší" měsíc v roce)...
|
|
|