| Tizi | 
 |
(20.3.2019 20:10:21)
Máme tady jaro a netuším, kdy bych měla najít čas umýt v bytě okna. O víkendu chceme na chatu a na výlet. Nejde o okna. Měla bych probrat a vytřídit synovo oblečení, z kterého vyrostl, udělat pořádek v papírech a dokumentech, které se mi hromadí v šuplíku a přesadit pokojové kytky.
Nedokážu pochopit lidi, kteří si nejsou schopni dát kafe, když mají zaprášený lustr. Já si dám kafe kdykoliv a prach se mnou nehne. Není to tak extrémní, že bychom se brodili ve špíně, máme normální provozní pořádek, uklizenou kuchyňskou linku a vyprané prádlo. Ale nejsem schopna udělat nic navíc. Jak to děláte, hlavně vy, kteří nemáte vnitřní potřebu kmitat, ale přesto to zvládáte? Jak se motivujete? Jak si organizujete větší práce?
|
| neznámá |
|
(20.3.2019 20:20:50)
To netuším, my jedeme od vánoc už několikátou vlnu chřipek, jsem neuvěřitelně unavená.
Letos ty choroby nejvíce odnáším já, už zase na mě něco leze. Jsem neuvěřitelně unavená a líná.
Jinak jednou za čas mě chytne amok a perfektně uklidím, ale fakt perfektně, přerovnávám lego dle barvy a velikosti. No a pak to zase nechám zabordelit.
Já nemám problém uklidit, když už se k tomu dokopu, tak zjistím, že mě to baví, že prostor ožije. Já mám problém ten pořádek udržovat.
A pak jsou věci, které já nevidím. Třeba pavučiny, abych si jich všimla musí být jak od sklípkana.
|
|
| K_at |
|
(20.3.2019 20:30:48)
Tizi, hohoho, jo! To jsem ja! No, bud to udela muz, nebo ja nekdy.... NEKDY = LIBOVOLNE DLOUHY CAS. Kafe, plkarna, pes a bezna domaci agenda uplne staci. Jarni unava, alergie a neustala palba viroz v praci mi fakt jinak staci. 
|
|
| Marika Letní | 
|
(20.3.2019 20:36:58)
Tizi někdo měří 160 cm, někdo 180. Někdo má energie hodně, někdo málo. Tak to v životě chodí. 
|
|
| Stáňa * | 
|
(20.3.2019 20:46:02)
Čím víc mám práce okolo, tím víc kmitám i doma a jsem celkově akční. Jakmile nastane pohodovější období, nechce se mi vůbec do ničeho a všechno odkládám.
Teď, než se změní čas a budeme víc na zahradě, mám času relativně dost a nechce se mi do ničeho.
Mohla bych teoreticky koupit a ušít nové záclony, dodělat přehled pro sociálku, vylouskat pytel ořechů, vybrat odrudu malin, pro kterou se příští víkend chystám, a sedím tady a čumím do blba.
A ještě mě deprimuje manžel, který si v šest sedne k televizi/počítači/jídlu a nic s ním nehne. Tak proč bych se já měla honit...jenže mě to nedá, znám se.
|
|
| Manka+Cipísek | 
|
(20.3.2019 21:25:41)
Občas se kouknu na výměnu manželek a pak se v koutku duše zastydím, jak málo "prožívám" domácnost a to mě donutí něco dělat.
Jenže život má tolik hezký stránek a mě se nechce ho strávit smýčením domu. Ale nepořádek mi vadí, necítím se v tom dobře, mám ráda uklizeno. Ale nemám tolik času, abych domácnost v trvale uklizeném stavu udržovala. A i kdybych toho času měla víc, nejsem si jistá, jestli mi uklizená domácnost stojí za to, věnovat jí tolik energie a času. Ale slevit ze svých nároků a představ o tom, co je uklizené se mi nechce. 
|
| K_at |
|
(20.3.2019 21:30:48)
Manko, a ma to smysl teda? Mit naroky, ktery te obtezuji, a zatezuju? Neni teda lepsi respektovat sebe, nikoliv barak?
|
| Zasloužilá matka + 5 |
|
(21.3.2019 19:56:56)
Já myslím, že to není o tom: respektovat sebe nebo barák. Manka chce dvě věci, které se vzájemně vylučují, a to 1) mít doma uklizeno, aby se tam cítila dobře 2) nevěnovat příliš času a energie domácím pracem. Mám to úplně stejně. A ve výsledku u nás vítězí nepořádek, i když dobře se v něm necítím. Potřebovala bych asi paní na úklid i vaření, abych se mohla věnovat dětem, svým koníčkům a svému rozvoji ... a svému manželství též. 
|
| TaJ | 
|
(22.3.2019 9:20:33)
Matko, nemyslím si, že by se až tak úplně vylučovalo mít doma uklizeno tak, abych se tu cítila dobře a zároveň nevěnovat tomu uklízení příliš energie a času...záleží to spíš na tom, jakou kdo má představu o tom, co je to uklizeno...já mám třeba doma uklizeno tak, že se tam příjemně cítím, ale zároveň tomu nevěnuju zase až tolik času - cca dvakrát týdně vezmu barák odshora dolů - zalít kytky, vysypat koše, umýt WC, vyluxovat a setřít prach, občas setřít podlahu...je to práce tak na hodinku a půl a je tu příjemně...ale teda průběžně jsem zvyklá sbírat věci, co zůstaly někde pohozené a nádobí myjeme vždycky po jídle (nemáme myčku).
|
|
|
|
|
| kambala pláááckááá | 
|
(20.3.2019 21:31:24)
nemotivuju se. vstanu a udelam to, je to vedomy rozhodnuti. kdybych mela cekat, az se mi bude chtit, tak neudelam nic
|
|
| vertigo | 
|
(20.3.2019 21:38:09)
Jako bych to psala já  Od nového roku dělám na plný úvazek a jsem ráda, že zvládám ten "bazál". Vůbec netuším, kde vezmu čas a energii na ty práce navíc - jako např. umývání oken. Zcela vážně uvažuju o tom, že si na to někoho pozvu. Máme velký dům, oken cca 10, z toho většina do celkem frekventované silnice, takže prachu na nich až hrůza. Většinou jsem zjara mívala jarní příliv energie a chuti pořádně ty okna vyleštit, ale to jsem ještě bývala na MD. Obávám se, že letos ani začátek jara ve mě tu chuŤ nevykřeše :-( A navíc dost chybí ten čas.
|
|
| 1kulička | 
|
(20.3.2019 21:38:22)
Hele, když jsem byla mladší, dětí bylo míň a byly menší, tak jsem dokázala kmitat k vlastnímu uspokojení. Ale teď si teda říkám, co bych vlastně po sobě chtěla? 8-9 hodin v práci (když je normální stav, bývá to i horší), vaření pro rodinu, nákupy, zajištění chodu školky a školy, nedávno jsme se stěhovaly, pořád něco hoří - daně, registrace, trvalé bydliště, auto, zubař, imunolog, kroužky - co se budu bičovat, že nemám umytý okna? Sice mě to klidnou nenechává, ale co nadělám, nejsem robot...občas sním o tom, že bych si pěkně naprogramovala činnosti na měsíc předem, nic by mne nepřekvapilo a vše bych stíhala....(včetně programování, kdy můžou být nemocné děti)
připadá mi to jako šílený kolotoč, co se dnes po lidech všechno chce, zejména pokud mají děti. Normálně mne jímá hrůza co bude až se dcera zcela pubertálně zblázní - trochu to čekám a myslím, že to ve zdraví neustojím....
Uf a to jsme letos skoro nemarodila - naštěstí.
Dnes jsem ráno ještě před prací složila konferenční stolek a večer jsem chtěla složit noční stolek, ale na ten jsem už zapomněla...tak někdy jindy
|
|
|
Jinak mě obvykle donutí spíš okolnosti, tu a tam dostanu záchvat vlastního puzení, v rámci něhož něco navíc udělám, ale ono to zase rychle vyprchá. 
, hodinu poctivě uklízet a pak si na 20 minut sednout se čtením a kávou a tak dále... většinou zjistím, že už třetí hodinu uklízím a kafe jsem ještě neměla, jak se rozjedu
). Moje neschopnost dosáhla vrcholu tím, že ž asi týden se zaujetím vědce pozoruju svoje nehty a čekám, co z nich vyroste. Nutně bych potřebovala udělat manikúru, ale pořád je něco zajímavějšího, co jde okolo. Knížka, kterou musím nutně dočíst, knížka kterou musím nutně začít číst, seriál, film, dokonce i ten úklid. A to mluvím jenom o prostém zapilování a úpravě kůžičky, na nějaké lakování jsem rezignovala a vlastně se o něj ani nikdy pořádně nepokoušela. radu moc nemá, akorát povzbuzení, nejsi v tom sam!!!
. Ještě to asi potřebuju dál zpracovávat....
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)