| Bouřka | 
 |
(16.7.2017 12:41:47)
Inspirováno tématem o ukřivděném dítěti, protože naše pětileté dítě cítí křivdu imrvére. A reaguje na to vztekem. Má neustálý dojem, že má na něco nárok. Mít určitý počet pohádek, mít několikrát dobrůtku, mít každý den zmrzlinu, mít neustále pozornost, mít nějakou hračku, protože jí zrovna chce...ať děláme, co děláme, nedaří se nám mu vysvětlit, že to tak fakt není, že žádný takový nárok neexistuje. Každý den to řešíme několikrát (kolikrát opakovaně jednu a tu samou věc) už hodně hodně dlouho a žádný posun. Prakticky na každé NE reaguje vztekáním a úpornou argumentací "že on ale chce" "že dnes přeci ještě neměl" apod.
Dneska - ráno se dožadoval nanuku. Odpověděla jsem, že si jednak nemyslím, že na to dnes bude počasí, dále že je ještě brzo a že mám dojem, že snad ještě ani nesnídal (nebyla jsem si jistá, jestli mu manžel něco nepřipravil, když jsem byla v koupelně). A položila otázku, jestli teda už snídal. Několikeré zmatečné ano-ne, nakonec že jo. Tak se ptám "A co?" Mladík plácne něco, o čem vím, že došlo. Několikrát se opakovaně ujišťuju, že si je tím jistý. Tvrdí že jo. Evidentně došel k názoru, že obdržení nanuku souvisí se snídaní. Jdu se ještě ujistit k manželovi. Samozřejmě mu nic nedával. Jdu mu udělat snídani a zároveň ho informuju, že mi lhal kvůli nanuku, takže dneska za trest žádnej nanuk. Scéna. Řešíme to nějakou dobu, opakovaně vysvětlujeme. Dvě hodiny poté - "Můžu mít nanuk?" "Nemůžeš, přeci ho máš zakázanej" Scéna "A próóč? Vždyť jsem dneska ještě žádný neměl..."  Mívám chuť mlátit hlavou o zeď. Jiná dnešní scénka - chce něco, co jsem koupila po jednom kuse každému dítěti. "Ale ty už jsi svoje snědl včera, tohle je sestřičky." Vztekání "Ale já jsem přeci dnes ještě neměl..."
Je to nějaká běžná vývojová fáze nebo obdobíčko nebo co? Řešil někdo něco podobnýho? Podařilo se to nějak vysvětit nebo do toho dorostou nebo to mám připsat k jeho specifikům a problémům, kterých má hromadu?
|
| Koulička M | 
|
(16.7.2017 12:50:31)
Vývojová fáze i obdobicko v jednom...
Čím starší, tím trošku lépe vnímá argumenty proč ne, sama kolikrát řekne, že ví proč ne, ale stejně otravuje...
Dcera potřebuje na všechno zdůvodnění, což je občas v krizi problém, prostě není čas vysvětlovat, že musí něco udělat tak a ne jinak... A stejně si mele svou, že ona to tak nechce.... Prostě palice dubové...
Jediné co pomáhá, nenechat se zviklat a stát stále za svým... Je to kdo z koho, kdo déle vydrží... Touhu mlátit hlavou do zdi mám i já... Navíc, když vím, že jsem taková jako dítě nebyvala...
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 12:56:20)
Jo, taky musíme všechno zdůvodňovat. A ještě kolem toho vede pokaždý diskusi. Fakt na hlavu, hlavně v situacích, kdy člověk potřebuje, aby rychle zareagoval a ne vést čtvrthodinovou diskusi, proč by to měl udělat...
|
|
| TaJ | 
|
(16.7.2017 13:41:04)
Kouličko, ale ono těch krizovek, kdy opravdu není čas ani na rychlé vysvětlení, zase tolik nebývá...u syna třeba docela dobře fungovalo, když jsem řekla, že teď musíme rychle udělat tohle a že mu to pak vysvětlím...ale vždycky jsem to dodržela a situaci dodatečně vysvětlila...metodu "kdo vydrží déle" jsem jen párkrát zkusila, máme výdrž oba velmi velkou a tudy cesta fakt nevedla...
|
| Koulička M |
|
(16.7.2017 14:05:11)
Jenže mě fakt nebaví pokaždé odůvodňovat to samé. Třeba vystoupíme z auta po nákupu, já řeknu vezmi tašku 1+2 já beru 3+4+5 A proč mám brát já zrovna tyhle dvě... A proč vůbec musím brát nějakou tašku... A tak je to se vším....
|
| TaJ |
|
(16.7.2017 14:10:05)
Tak na tohle je moje odpověď - "protože ty dvě jsou lehčí a nějakou vzít musíš, protože je sama neodnesu...nebo chceš vzít ty těžší?" - a na to většinou už nic nenamítá a jde...a nebo si něco brblá, dřív si stěžoval, že jsme na něj zlí a nemáme ho rádi , ale prostě vezme to a jde...
|
| Koulička M |
|
(16.7.2017 14:40:56)
Odpovídám v podobném duchu, ale točí mě, že to je pokaždé...
|
| TaJ |
|
(16.7.2017 14:47:38)
Kouličko, já už jsem se podobnými věcmi dávno přestala nechat vytáčet , nemá to smysl a za ten klid mi těch pár slov stojí, už to říkám tak nějak automaticky, nenechám se tím vytočit...někdy už na ty jeho dotazy stačí i říct jenom "to nemyslíš vážně, že se tak ptáš, že ne?" a už dá pokoj.
|
|
| Dobra1 | 
|
(17.7.2017 16:34:24)
Taky tak.
Pak jsem řekla:"Dobře, nemusíš nic." A doma jsem to aplikovala obráceně: "Ty nemusíš nic dělat pro mě a zbytek rodiny, já nemusím dělat nic pro tebe." Nenachystala jsem nic k jídlu, nevzala dítě na kroužek, k vodě....
Bylo to nutné zopakovat jen asi 2x, jen jsem musela vydržet s nervy, nevšímat si a následně i informovat muže, co se stalo. Naštěstí se v těchto věcech shodneme.
Dnes stačí připomenout.
Druhá varianta je neaplikovat to hned, ale nabídnout to dítěti jako variantu - od zítra nemusíš dělat vůbec nic, co nechceš. A ráno k tomu dodat (prakticky), že já to budu dělat stejně. Nenachystám snídani,...
Dítě (i 5 leté) to pochopí velmi rychle, i bez neustálého domlouvání.
|
| Konzerva | 
|
(18.7.2017 10:44:10)
Problém je, že některé děti to nepochopí. Resp. ony to pochopí, ale nelíbí se jim to a tak to zkouší furt znovu a znovu. A to děsně leze na nervy, když musíš několik let opakovat tu samou věc furt dokola. Proto jsem v některých případech po letech přešla na věku "protože já jsem to tak řekla". To je krátká věta a už dál nic dlouze a trpělivě nevysvětluju.
Je to vlastně to, co radím Konvalince vůči její matce. 
|
|
|
|
|
|
|
|
| Z+2 | 
|
(16.7.2017 13:00:39)
Zkuste si spolu sednout v době kdy je v pohodě a dohodnout si pravidla a ty pak dodržujte. Děti potřebují jistotu hranic. Bez nich se dostávají do podobných stavů. Vztekíní se snažte zabránit v zárodku.
Děti lžou normálně. Osobně bych snídani do souvislosti s nanukem nedával. Apropo co je špatného na nanuku k snídani?
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 13:06:46)
Pravidla máme, ale on má velký problém je dodržovat. Slíbí cokoliv, nedodrží skoro nic. Neustále se dožaduje nějakých výjimek.
Nanuk nemám v kategorii jídlo, ale mlsnota. A ty ke snídani nedávám. Zejména ne hyperaktivnímu dítěti, které je bez pořádného sytého jídla vysoce labilní a po cukru nezvladatelnej. Zásadní pravidlo tu je, že nejdřív jídlo a pak lze teprve zvážit nějaké dobrůtky. Krom toho je tu zima a on je dost náchylnej.
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 13:08:41)
Jo a snídani si dal do souvislosti s nanukem on. Já to nijak nespojovala, jen poukázáním na to, že není splněný ani základní pravidlo na dobrůtky. To ovšem neznamená, že jídlo přináší automatický nárok. Mnhokrát probráno.
|
|
| Epepe | 
|
(16.7.2017 14:07:32)
Na tohle mi přijde ještě hodně malej, spousta dospělých to nezvládá úplně stejně. O lhaní v případě pětiletého dítěte se snad nedá vůbec bavit, tuhle kategorii ještě neregistrují.
Vidím tam otázku jaké nároky máte vy na něj? Odpověděli jste si?
Z mého pohledu extrémně přísné. Mám doma pětiletou dceru, duševní vyspělost odpovídající věku, naprosto standardní dítě a nárokům, které chcete po vašem mladém, by rozhodně nedostála.
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 15:28:28)
Umami, jakým nárokům? My na něj žádné extra nároky nemáme, okolí si většinou spíš myslí, že jsme na něj měkký, protože ty jeho scény bereme dost s nadhledem a neřešíme "Jak je možný, že si tohle dovolí?" Očekáváme, že nebude ubližovat, nebude ničit záměrně věci a bude se přiměřeně chovat. K přiměřenému chování patří to, že nedělá věci, které mu byly poměrně bezprostředně opakovaně vytýkány a bylo to s ním probíráno. Kam aktuálně spadá i to lhaní, protože poslední dobou lže, jak když tiskne.
|
| TaJ |
|
(16.7.2017 15:42:37)
Bouřko a když lže, všímáte si, v jakých situacích třeba lže? Jestli jsou to takové ty fakt vědomé lži s úmyslem něco získat nebo zatajit a nebo jestli to v té hlavě prostě neudrží, že něco udělal apod.? Jestli opravdu chápe, co je to lež a co je jenom fantazírování a legrace? Syn byl v tomhle věku úplně mimo, spoustu věcí vypustil z hlavy, sotva jsem je dořekla a nebyl schopný mi zopakovat, o čem jsme se bavili...vznikaly docela zajímavé situace, kdy jsem ho třeba před odchodem posílala vyčůrat a on mi do krve tvrdil, že už byl...přitom jsem věděla, že ne...po chvilce dohadování mi kolikrát pak povídal...jé, vlastně nebyl, to jsem byl včera, než jsme šli....prostě byl časově někde jinde...tím nechci říct, že to tak musí být zrovna u vás...jenom mě tak napadlo, v jakých situacích a v čem vlastně lže a jestli si to opravdu uvědomuje....
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 16:14:58)
Tino, jo všímáme, on je hodně bájivej, neustále nějaký historky. To neřešíme. A pak je to tu vědomě zatloukání, aby se z něčeho ulil, vyhnul se průšvihu, něco urychlil...Rozlišit se to dá snadno, se u toho i jinak tváří.
|
| K_at |
|
(16.7.2017 16:18:09)
Bourko, ale to znamena, ze si velmi dobre uvedomuje. Ze udelal neco blbe. Kdyby mel dojem, ze pohoda kludek, ani by nemusel lhat.
|
|
| bdo | 
|
(16.7.2017 16:55:15)
Bourko, proboha, je to petilete dite. Ujasni si, co po nem chces. Jestli vedome zatlouka, tak zpytujte s manzelem svedomi, co jste udelali blbe. Nehledej vinu v tak malem diteti. Jestlize lze, ze neco vysypal, rozlil, ze na neco sahal, tak se ocividne boji reakce. Neciti se komfortne, nechce s vami sdilet pravdu. Tohle se tresty nezlepsi, prave naopak.
|
| TaJ |
|
(16.7.2017 17:01:49)
Shrekyně, jo, to je dobrá připomínka, taky se nám stalo, že když jsme na syna vyletěli zbytečně kvůli něčemu, co provedl, že pak měl tendenci zatajovat, když se mu něco stalo, něco shodil, rozlil apod...zatímco když jsme reagovali, že se nic hrozného nestalo a že všechno jde dát zase do pořádku, tak to pak dělat přestal a jenom za námi vždycky došel, že něco vylil apod...třeba s mírnými obavami, ale přišel nám to říct, nezatloukal, ani to neschovával...
|
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 17:05:24)
Shrekyne, to čemu se chce vyhnout je většinou nějaká práce - že to bude muset uklidit/utřít, někdy dostane vynadáno, ale nic extrémního, prostě si vyslechne rozlobeného rodiče mu posté zdůrazňujícího, źe tohle má nechat na pokoji, coź ho prudce nebaví. A to nejhorší, co se mu občas stane, je nějakej ten zákaz.
|
| K_at |
|
(16.7.2017 17:09:34)
Bourko, pro me byl ale az do pozdni puberty rozlobeny rodic dost velky stres. Takze i to muze pro decko byt odstrasujici. A otazkou je, zda zakaz je to pravy, pokud neni schopno jej respektovat..... Jinak nemas jeste narocny batole????
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 17:17:01)
Kat, je mu je rozlobený rodič obvykle dost putna, pokud už vyloženě nelítají hromy s blesky. Ti klidně oznámí, že už ho to nebaví a ať s tím přestaneš. Ksichty háže jak puberťák. Pubertu si raději vůbec nepředstavuju  Batole má sice své problémy, ale jinak je zlatíčko, z těch dvou je podstatně náročnější starší a většinu rodičovské pozornosti taky schramstne on.
|
| K_at |
|
(16.7.2017 17:21:38)
Jasne, ale to zase souvisi s tim chapanim pokynu, situaci, pricin a nasledku. On nerozumi, proc se rodic zlobi. Takze nema asi cenu se zlobit. Je potreba situaci jen resit. A omlouvam se, nebude v tom i PAS????
|
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 17:31:27)
No s ohledem na to, źe se PAS vznáší kolem druhého dítěte, tak asi nelze úplně pomíjet i možnost u toho prvního. Sama jsem zvědavá, jak to dopadne s diagnosou. Reakce mladšího dítěte v mnohém asi má, na druhou stranu v některých věcech je zase dost napřed, k tomu pravděpodobně dost vysoký intelekt, taková náročnější směska.
|
| TaJ |
|
(16.7.2017 17:36:41)
Bouřko, to právě bývá problém, že v některých věcech jsou napřed, ale v jiných (většinou emočně) jsou zase naopak o nějaký ten rok pozadu...u našeho je to podobné...akorát intelekt má v průměru, pokud je tam ještě nadprůměrný intelekt, tak ty problémy můžou být ještě výraznější...
|
|
|
|
|
|
| bdo |
|
(16.7.2017 18:02:03)
Chce se vyhnout praci? Porad mluvime o petiletem diteti? Hele, jako mama vis nejlip. Jen se zamysli, jestli diky tomu, ze mas jeste druhe mladsi ditko, nemas pocit, ze petiletak je vlastne velky. Z toho mala, co tu zaznelo, asi nemas uplne standardni ditko, na druhou stranu trestama a zesilovanim tlaku to urcite nevyresis. Nestav ho do pozice, kdy se zacne vylhavat. Uz jsem to asi psala, ale v tomhle veku se formuji patologicti lhari. Najednou zjisti, ze je lez dostala z neprijemne situace (a vubec nemusi jit jen o fyzicky trest, uplne staci vycitky, smutny nebo nastvany rodic atd), a i kdyz uz se to priste povest nemusi, ta jedna prijemna udalost spojena se lhanim se mu muze tak vryt do mozkove kury, ze bude situace resit timto zpusobem cely zivot.
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 18:11:52)
Ta práce spočívá v úklidu nějaké té hračky/posbíraní vysypaných předmětů jako jsou gumičky nebo hřebíky, případně utření vylitého pití a pod. To jako, že je to na pětileté dítě moc? No to snad ne. To zvládne i to dvouletý, když na to přijde.
|
| TaJ |
|
(16.7.2017 18:17:01)
Hele, Bouřko, nevím, jestli to dokážu dobře vysvětlit, ale...jasně, takovou práci v podstatě zvládne i dvouleťák - jako fyzicky jo, sesbírat něco, utřít, to jo...ale pro syna bylo prostě peklo se tomu věnovat a dodělat to do konce, ne že by neuměl posbírat hřebíky, nebo utřít vodu...ale ten sled činností a ta nutnost u toho být a dokončit to, to bylo pro něj to nejnáročnější...nevím, jak líp to popsat...on to třeba i udělat šel, ale v půlce se nějak zasekl a najednou mu toho připadalo hrozně moc a trvalo to moc dlouho....teď už je to v pohodě, už dokáže dokončit rozdělanou věc nebo práci, ale dlouho to pro něj byl problém....takže třeba i z tohohle důvodu se tomu snaží vyhnout...zase, jak píšu, bylo to takhle u nás...není to nějaká obecná pravda...
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 18:23:28)
Tino, já mu dávám jen jednoduché krátké úkoly s přesnýma instrukcema, jinak by se v tom fakt ztratil. A jediný problém, co s nima má, je že se mu do toho nechce. Protože, když má náhodou motivaci, tak je to v cukuletu
|
| TaJ |
|
(16.7.2017 18:27:45)
Jasně...a proč se mu do toho nechce? Protože je to pro něj z důvodů, co jsem psala, prostě nepříjemné...pozitivní je, že když má motivaci, tak to zvládne hned, u nás byl někdy problém i s tou motivací, mohli jsme slibovat hory doly a nic...na nějakou motivaci a odměny funguje až tak poslední 2-3 roky, předtím na něj neplatila ani motivace odměnou, ani vidina nějakého trestu...prostě nic...
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 18:39:50)
Já myslím, že se mu do toho nechce ze stejnýho důvodu, z jakýho mně se děsně chce prát, umývat nádobí atd. Prostě nezábavný opruz, kterýmu se snaží vyhnout. Nic jinýho bych v tom nehledala. Motivovat se sice dá, že to udělá jen s minimem keců a výmluv a zcela vyjímečně i z vlastní iniciativy, ale zase tyhle motivace člověk netahá z rukávu jak kráĺíky.
|
| TaJ |
|
(16.7.2017 18:50:16)
Bouřko, kdyby to bylo standardní dítě, tak bych ti možná i dala za pravdu, že se tomu chce vyhnout jenom proto, že ho to nebaví, je to opruz apod...ale když už teď víš, že se nad ním asi nějaká ta dg. vznáší, tak je to zase něco trochu jiného...oni mají fakt některé věci jinak...
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 19:17:24)
Tino, v tomhle bych řekla že je zcela normální. On i sám řekne, že nechce, protože ho to nebaví.
|
|
|
| bdo |
|
(16.7.2017 18:52:24)
Bourko, nemuzes srovnavat dospeleho a predskolaka. Jasne, ze se mu nechce, akorat on jeste nevidi ty souvislosti, proc musi a motivaci, proc by mel. A vubec, kdyz je to tak jednoduche, tak proc ti to teda nefunguje? Proc neuklizi a misto toho si vymysli? Bud muzes jeste pritlacit, nebo naopak zvolnit. Volba je na tobe.
|
|
| K_at |
|
(16.7.2017 19:38:36)
Bourko, presne tak. Nam se moc veci taky nechce. Duvodem napravy one nehody je, aby se odstranila. Pokud tve dite prokaze soucinnost, brala bych to jako ze ok.
|
|
|
|
| K_at |
|
(16.7.2017 18:28:24)
Bourko, to ale delaji i normalni deti tim myslim ty "skatulkovy tabulkovy". Zase - pokud to umi, je to ok. Jen se mu nechce. A to byva bezny.
|
|
|
|
| K_at |
|
(16.7.2017 18:18:19)
Bourko, zapomen na vek ditete. Tvoje dite je evidentne mimo skatulky. Kdyz ho vezmes za ruku, pujdete sbirat spolu, co bude delat? Neptej se, co BY MEL umet a delat. Podstatny je, co DOKAZE A ZVLADNE TVE DITE. TED.
|
| TaJ |
|
(16.7.2017 18:23:47)
Kat, opět musí s tebou jen souhlasit...naše dítě taky nikdy nešlo posuzovat podle toho, co by mělo v tom věku...na některé věci byl šikovnější, u některých byl jako dítě o několik let mladší...dělal pokroky, zvládnul víc a víc, ale pořád to bylo úplně mimo nějaké obecné "tabulky"...on si šel prostě svým tempem a my jsme na něj netlačili...posledních pár týdnů mě utvrzuje v tom, že přesně tenhle přístup byl pro něj zřejmě ten pravý...
|
| K_at |
|
(16.7.2017 18:32:27)
Tino, tyhle normy dovednosti, znalosti, schopnosti, jsou vyborny na tu "diagnostiku" - hnusny slovo. Kdyz je sem tam v necem mimo, je to vetsinou ok. Kdyz je toho mnoho, tak mi v hlave zvoni zvony !!pozor!!! A potom je nutny zjistit, proc a jak dal a co s tim. A upravit naroky a ocekavani.
|
| TaJ |
|
(16.7.2017 18:37:17)
Kat, jo jo, přesně tak, náš odmalička vybočoval v hodně věcech, dg. má od 3,5 let, takže my už jsme byli prostě zvyklí na to, že po něm těžko můžeme chtít to, co ostatní v tom věku už zvládají...dělal pokroky, ale svým tempem, potřeboval postupně dozrát, až teď se podle mě začíná trochu srovnávat s takovým tím průměrem
|
|
|
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 18:25:12)
Kat, někdy pomůže, že to jdeme dělat spolu, jindy má tisíc vymluv. Fakt to není o tom, že by to nezvládl, jen se mu nechce.
|
|
|
| bdo |
|
(16.7.2017 18:37:32)
No synovi je skoro 7, ma ADHD. Uklizet sam je porad scifi, ale kdyz jdu s nim a trochu mu pomuzu, muze se pretrhnout. Ale vydrzi maximalne 10 minut a to si jeste fandim. Hrat si sam zacal teprve nedavno a vydrzi maximalne 20 minut. Obdobi ja chci a chci a chci jsme asi uplne nemeli, ale je fakt, ze ja mu nikdy nic nejak nezakazovala, tim, jak byl hodne zivy a neovladatelny, jsem se spis snazila prizpusobit okolnosti. Tj. nejezdit na mista, kde neco hrozilo, nebo kde by nekoho otravoval, veci, ne ktere nesmel chytat, jsem davala z dosahu, veci, ktere nemel jist, nekupovala. Ted mame pixlu plnou sladkosti, obcas se zepta, obcas si vezme sam, ale v naprosto primerene mire. Taky me parkrat vytocilo, kdyz neco rozbil a zacala jsem ty typicke vycitky - proc jsi to udelal. No proc, protoze to je male ucho. Kdyz mi pak jednou rekl, ze mi chce neco rict, ale ze se boji, ze se budu zlobit, tak jsem to prehodnotila a snazim se hodne ovladat. A ty veci, ktere omylem rozbil, uz by sly do desetitisicu, vcetne rozbiteho celniho skla od auta, kdyz jsem se na 5 vterin otocila, zatimco on uz byl uvnitr. Taky nemam uplne standardni ditko, hodne bojujeme hlavne v kolektivu, ale na rodinnou pohodu nam nejvic pomohlo nic od nej neocekavat. Zahodit predstavy, jak bude od 4 let delat nejaky sport, jak se bude zapojovat od malicka do domacich praci, jak bude samostatny. Mame jista pravidla, ze se k sobe chovame hezky a ve skole taky, ze se starame o sve zdravi, plus v ramci moznosti postupem casu nejaka ta pomoc, ale do te ho nenutim, spis se snazim jit prikladem a hlavne mit doma pohodu. A pohoda je, kdyz je v pohode mama ;)
|
| TaJ |
|
(16.7.2017 18:40:58)
Shrekyně, moc pěkně napsané , podobně to probíhá a funguje i u nás...
|
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 19:14:35)
Tak já veškerý představy už zahodila dávno, že to s ním nebude. jednoduchý, bylo jasný od mala. On si jede prostě po svým. Když se blížíme ke školce, tak z oken je často slyšet "A x už si zase dělá, co chce..." To ho dost vystihuje. Že něco rozbije, to by až tak nevadilo, kdyby šlo o věci, který se kolem prostě vyskytujou. Jenže on neodolá pokušení. Má zakázáno lézt tátovi do skříně s nářadím, stejně je ochotnej překonat několik překážek, aby se tam dostal. Něco si vezme, o čem ví, že je to křehký a nemá na to šahat, a podaří se mu to poškodit. Dostane vyhubováno. "Víš, žetam nemáš lízt?" "Vím, ale..." "Proč tam nemáš lízt?" "Abych nic nerozbil" " Tak proč si tam lezl?" "Ale já jsem chtěl y" "Y můžeš jen pod dozorem s tátou, protože je to křehký, to víš taky." "Ale já jsem ho nechtěl rozbít". "Já vím, že ne, ale spoustu věcí můžeme udělat i když nechcem, proto na to nemáš šahat, to už jsme řešili mockrát" "Ale já ho strašně chtěl" "To není omluva. Už tam prostě nelez, táta to teď musí složitě spravovat. " A druhý den řešíme to samý v bleděmodrým. Co šlo je pod zámkem, ale všechno zamknout nelze, Nehledě na to, že jen čekám, kdy ho načapu se šperhákem.
|
| bdo |
|
(16.7.2017 19:23:22)
Bourko, ale zrovna tohle je uplne normalni. Ja vlastne nevim, o cem se me nebo sebe snazis presvedcit. Proste ho to strasne laka a navic je to zakazane ovoce. Naradi je tahak, syn montuje s manzelem snad uz od 3 let, dnes uz umi i nasekat drevo, sroubuje, vrta.. Takze spis nez zakaz bych ho s tim radsi ucila pracovat. Anebo proste dat z dosahu. Dite neni cviceny pes. Ted je to otravne, ale tyhle vlastnosti se mu pak budou v zivote strasne hodit. Nenecha se odradit, umi riskovat, je kreativni v prekonavani prekazek, vi, co chce.. ;)
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 19:31:42)
Shrekyně, ale já vím, že je to normální. Já tohle taky neřeším, jen popisuju jeho povahu. Řeším ta jeho očekávání a to, že nezvládá, když se neplní. Když to trochu přeženu, tak je schopnej přilítnout s hysterickým řevem, že se nedostal do tý skříně, do který lézt nemá, ví to, ale děsně tam chce.
|
| bdo |
|
(16.7.2017 19:38:21)
Rozumim. No nezbyva nez uznat jeho emoce (vidim, ze jsi hodne zklamany, co te tak rozcililo, mrzi te to hodne?... atd. Ale to urcite znas), zkusit ho utesit (obejmout, pochovat) a pokud rev neprestava delsi dobu, tak mu vysvetlit, ze zbytek rodiny to obtezuje, ze muze jit brecet do pokoje a vratit se, az tu zlost vybreci. Preju pevne nervy, neboj, je to jen obdobi.
|
|
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 19:39:10)
Jo, jinak má samozřejmě vlastní nářadí a manžel s ním často něco dělá. Ovládá toho už víc než já. Jeho nadání je hodně technické. Ale nerespektuje žádnou dohodu a očekává, že by s ním tatínek měl jít dělat něco vždy a hned, když si vzpomene. A to je ten problém, protože to samozřejmě nelze. A i kdyby šlo, tak asi není zrovna rozumný skákat, jak děťátko píská. No a je scéna.
|
|
| K_at |
|
(16.7.2017 19:47:09)
Presne tak. On sam se nezabavi. Pritom ho hrozne laka tatovo naradi. Vymyslete to tak, aby mohl nektere veci mit a pracovat s nimi. Se drevem, papirem, krabice se daji rezat i detskou pilkou z hrackarny. Sroubovat srouby, lepit petlahve a delat z toho "raketu". Cokoliv. Vydrzi jen chvilku treba, a priste zase chvilku. A potom uz dve chvilky.... Ale neco zustane zamcene. A pocka na tatu.
|
| Bouřka |
|
(16.7.2017 19:54:17)
Kat, tak zrovna kutění je jedna z mála věcí, u který vydrží. Má k dispozici veškeré běžné nářadí, jenže pán si třeba vezme do hlavy, že to nebude dělat svým vrtákem, ale chce nějaký tátův spešl. A vymluvit mu to, se bez scény obejde jen málokdy.
|
|
|
|
|
|
|
|
| žiraf | 
|
(16.7.2017 22:29:35)
Pětileté dítě je schopno půl hodiny udržet, zda snídalo.
Tady nešlo o to, že by se bál něco přiznat, ale doufal, že uloví nanuka.
Souhlasím s Bouřkou, že byť je to velmi obtížné, je nezbytné nastavit hranice a ty v klidu držet.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Sama mám na to několik tipů. Pokud to je něco, co fakt nejde, tak vyjádřím pochopení, že rozumím, že to chce, ale že to opravdu nejde, protože - a nabídnu opravdu seriózní důvody, zásadně si nevymýšlím. A pokud on jede svou, tak já taky opakuju do zblbnutí, ale snažím se nad to povznést a nenechat se rozčílit. Když se začne vztekat, tak ho nechám, pokud teda u toho něco neničí. Pokud ničí, připomenu mu, že pokud potřebuju vybít vztek, tak ať jde bouchat do polštáře. I dítě se musí naučit, jak uvolnit negativní emoce. 
, potřebuje pomazlit, ujistit, že je milovaný, nebo třeba je jen unavený ... 
....a to ho odmalička měli všichni všude za takového malého knihomola a "čtenáře"... Docela mě to mrzí, ale zatím nevím, jak ho k tomu víc nalákat....Takže on už se teď sám zabaví a docela na dlouho, ale spíš různých tvořením, lepením, malováním...nedávno skoro týden vyráběl papírový model lokomotivy Albatros, jenom podle obrázku v knížce a dost se mu to povedlo...teď si zase na čtvrtky rýsuje modýlky autobusů, které potom spolu lepíme, maluje si tam i ty "zoubky", co se pak ohnou a přilepí se to tím dohromady, celé si to vybarvuje podle reálné fotky, co si najde na netu, včetně všech detailů, čísel apod...u toho teď tráví hodiny, máme to pomalu po celém baráku
, musím být vždy krok napřed.
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)