Afima |
|
(25.3.2017 14:43:27) Právě, že typově si ti dva nejsou podobní vůbec, minulý partner byl psychopat, jestli k tomu ještě nevěrný, tak to nevím a už se asi nedozvím, nicméně i bez nevěry toho bylo až nad hlavu. Jen po téhle infarktové zkušenosti se snažím maximálně eliminovat případné jiné patologie.... vím, že jistotu nemám nikdy, ale myslím,že určitým způsobem jde různá rizika eliminovat. Kdybych dříve více přemýšlela, nemusela jsem předchozí zkušeností třeba vůbec projít.
|
Pam-pela |
|
(25.3.2017 14:55:49) Afimo, jo, jistota není v ničem...taky bych chtěla v různých věcech určitou jistotu ...
A ve vztahu ta jistota už vůbec není...a podle mne a mých zkušeností (na vlastní kůži) je strašně důležitá fakt ta víra a úcta v sebe, určitá sebeláska a sebevědomí, schopnost být i ve vztahu jen sama se sebou, mít tu sebehodnotu vyplývající jen z vlastního přesvědčení (nehledat potvrzení mojí hodnoty zvenčí), umět na nikom nelpět a neviset... To, co teda myslím, že největší deviza v páru...určitá schopnost samostatnosti, a taky mít sama sebe na prvním místě v tom vztahu... A na druhé straně mít i tu lásku k druhému, sdílet, do určité míry se oddat...
A pak teda jsem si všimla, že chlapi obecně potřebují od ženy ocenění, pochvalu, pocit, že ho žena potřebuje jako muže...tím se dost eliminuje nevěra psychická. A ještě jedna věc...aby si nebyli svou ženou 100% jistí.
No a jinak mě už nic nenapadá...ale ani to nezajistí 100% věrnost. Navíc někteří chlapi jsou už od přírody chroničtí "zvířátkoví" lovci...takového nebrat
|
Bberi |
|
(25.3.2017 15:00:59) Pam-pelo:moc hezky napsané, souhlasím s tebou.
|
|
Roya |
|
(25.3.2017 15:12:25) "A ještě jedna věc...aby si nebyli svou ženou 100% jistí."
Tak o tom se psalo, když jsem je ještě četla, v takových těch časopisech pro ženy, rady typu "Nechte ho hádat", aby se trochu pořád bál, jestli s ním žena zůstane.
Tohle jsem vždycky cítila jinak a můj nynější partner také. Když mají dva spolu vztah založený na vzájemné lásce (která zahrnuje i úctu, porozumění a zájem o druhého), tak si tím druhým mohou být 100% jisti a přitom to nejenom nic neubírá na atraktivitě partnera, ale dokonce je to další "kvalita" ve vztahu. Aspoň tak to vnímáme my.
|
Dooly. |
|
(25.3.2017 15:18:49) presne,tyhle tanecky taky nesnasim.. aby si nebyl jisty..tak proste reknu odpocatku co chci a ne tyhle manipulace
me se osvedcilo odpocatku rict,ze se drzim pravidla Jak ty ke me,tak ja k tobe
Na to slysel i chlap,sve prvni zene zahybal..ptz zrovna ti maji nejvetsi strach byt podvedeni
|
|
Pam-pela |
|
(25.3.2017 16:26:38) Royo, to nejsou tanečky...to je taková přirozenost, není to hra na něco. Právě ponechání si té vlastní osobnosti s určitými malými osobními věcmi jen pro sebe...neoddat se druhému naprosto plně se vším všudy. Ale je fakt, že před pár lety jsem to taky vnímala jinak.
A kdo si opravdu našel silně vyzrálého partnera, který je schopen takové té "vysoké" lásky blížící se spíš k té "duchovní" a opravdové, ten měl opravdu při výběru šťastnou ruku...anebo má takového za odměnu...ten opravdu nemusí vůbec takovéhle věci řešit.
Naplno se oddat se vším všudy partnerovi je svým způsobem velká sázka do loterie a chce to obrovskou důvěru...někdy je v tom ale obrovská naivita a idealismus.
Jenže i tady by to byla hra se slovíčky, různých nuancí...někdo se chce stát jedním tělem a jednou duší, chce s druhým splynout, prostě být MY a ztrácí vlastní osobnost...někdo má ale naprosto opravdový oboustranně plnohodnotný důvěrný láskyplný vztah se vším všudy se zachováním vlastního Já, ale takových je strašlivě málo, strašně málo . Někdy si jeden z páru myslí, že je to tak, jak on vnímá a jeho partner to zase vnímá jinak... , deziluze je pak dost děsivá.
Ideální je, aby oba dva chtěli spolu být...přiměřeně stejně...aby spolu rádi trávili čas...a aby byli jeden pro druhého důležití, aby se vzájemně "potřebovali".
Kdyby to bylo tak jednoduché, nerozpadá se tolik manželství (partnerství) už několik let po svém vzniku.
|
Roya |
|
(25.3.2017 16:48:06) "Royo, to nejsou tanečky...to je taková přirozenost, není to hra na něco. Právě ponechání si té vlastní osobnosti s určitými malými osobními věcmi jen pro sebe...neoddat se druhému naprosto plně se vším všudy."
Psala jsi, že si nemají být partnerem 100% jisti - na to jsem reagovala. Proč bych si nemohla zároveň ponechat vlastní osobnost? Žiju si svůj život podle sebe, a k tomu mám vedle sebe člověka, kterého miluju - a stejně tak to má on. Oba jsme spokojeni a nebudeme uvažovat o nevěře jen proto, že jsme si jisti, že ten druhý je s námi spokojen a nepotřebuje hledat jinde. Čemu říkáš oddat se druhému plně se vším všudy? Jestli tím myslíš přestat být sám sebou, tak ano, to není žádoucí. O ničem takovém jsem ale nepsala, naopak.
"A kdo si opravdu našel silně vyzrálého partnera, který je schopen takové té "vysoké" lásky blížící se spíš k té "duchovní" a opravdové, ten měl opravdu při výběru šťastnou ruku...anebo má takového za odměnu...ten opravdu nemusí vůbec takovéhle věci řešit."
Taky jsem si musela dlouho počkat...:)
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 19:48:36) Proč by si neměli být svou ženou na 100% jistí?
Myslím, že snaha vzbuzovat v druhém nejistotu je známkou nejistoty vlastní, a myslím si, že je to rovná cesta do pekel.
Stačí si to otočit - jak by bylo milé nám, kdyby se k nám naši partneři takto chovali, natož úmyslně? Za mě .
K čemu je dobré, když si mnou partner není jistý?
|
Kafe |
|
(25.3.2017 19:53:01) žárlivost, mírná, funguje i jako afrodiziakum; a já tedy zastávám názor, že není zdravé, aby si muž byl ženou jisty na 100%. Potřebuje konkurenci, aby si udržel zájem, zejména ten fyzický.
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 19:57:40) Liško,
to mi přijde teda hodně ujetý, proč konkurenci, jakou konkurenci?
Jako že člověk potřebuje žít v neustálý nejistotě, protože se okolo jeho ženy motá nějakej ten "Pišta Hufnágl"? Nechápu.
|
Ropucha + 2 |
|
(25.3.2017 20:04:11) Zájem cizích mužů může polichotit, ale přitažlivost podle mě musí fungovat nezávisle na něm. Prostě proto, že tam je, bez ohledu na nějaké okolí.
|
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 20:07:53) Mandelinko,
no evidentně než všichni ne.
Souhlasím s Anett, ta přitažlivost tam musí být zcela bez ohledu na okolí.
Ta "lehká žárlivost" je takovej povrchovej level, pokud to partner potřebuje ke vzrušení, tak to mezi nima asi moc nejiskří.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(25.3.2017 20:24:30) Mandelinko, ale tu žárlivost a to jiskření vyvoláváš ty svým chováním. To nevyvolávají cizí muži, kteří se ti dvoří, protože předpokládám, že se ti nedvoří v partnerově přítomnosti. On se tudíž nemá šanci dozvědět, že o tebe mají muži zájem, může se jedině domnívat nebo mu to můžeš ty sama říct. Takže to je spíš hra ze strany žen (a podle mě je úplně jedno, jestli ve skutečnosti ty nápadníky mají nebo nemají.)
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 20:26:45) Anett,
přesně tak.
Přece asi těžko se bude té ženě někdo dvořit před partnerem, nebo jak vlastně přesně by měla vypadat ta nejistota?
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 20:39:34) "Mandelinko, nic ve zlým, ale myslím si, že ses do vyšších levelů vztahu mezi mužem a ženou ještě neprokousala."
Mandelinko, já si myslím přesně to samý (ale nemyslím si, že bys byla "malá blbá mandelinka")
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 20:49:19) "jakože obecně vyšší level je o tom vydržet v partnerství přes cokoli a souznit u toho jo? "
Jako že budeš "držet" bez ohledu na to, že se partner k Tobě nechová jako partner? No to v žádným případě.
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 20:47:51) Buchli,
tohle bych beze zbytku podepsala. I s tím, že v mnoha ohledech Mandelinku obdivuju, ale v tomhle mi taky připadá, že klouže po povrchu.
|
|
K_at |
|
(25.3.2017 20:53:50) Kudlo, nemyslim, ze Mandelinka jde po povrchu. Jen je tak samostatna a silna, ze se nebude drzet ve vztahu, kde to skripe, neklape. Rekla bych, ze ac je to velmi zenska zena, povahu bude mit hodne chlapskou (nevim, jak jinak to vyjadrit). Nebude zatinat zuby, premahat se a menit se kvili partnerovi. Chce byt spokojena a umi si zit tak, aby spokojena byla.
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 21:00:01) "Ve vztahu nosí kalhoty chlap, otázkou je, jestli po světě chodí takovej, co by mne uřídil"
Vlastně jsem neviděla žádnej dlouhodobě spokojenej vztah, kde by byl muž výrazně dominantní. (Ale vlastně ani žena).
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 21:05:56) Tak já jsem pochopila, že myslíš ve vztahu nosí kalhoty = je dominantní.
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 21:11:36) Tak ale "nosit ve vztahu kalhoty" je přece něco o dost jinýho, než být dominantní v posteli.
Plus "dominantní ve společnosti" pod tím nevím, co si mám ve vztahu k partnerce představit.
|
|
|
|
|
|
K_at |
|
(25.3.2017 21:03:24) Ne, to jsem prave myslela, ze to vyzni blbe. Nevim, jak to mam vyjadrit. Jeste jinak: rekla bych, ze obecne maji muzi tendenci si proste ten zivot zit podle sveho. Jsou takovi, jaci jsou - zenska to bud prijme a nebo ne. Promin, nemyslela jsem hrubost nebo tak. Ted netusim, jak to vyjadrit
|
K_at |
|
(25.3.2017 21:09:34) Mandel, uf, jsem rada, ze jsem to nejak vyoslila.....
|
|
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 21:10:04) No ale tu možnost přece mají ženy taky. I žít si život hodně po svém, i neakceptovat někoho, kdo nebere ohledy.
Osobně si myslím, že nechce-li se někdo přizpůsobovat vůbec a vyžadoval-li by případně (on nebo ten vztah) veškeré přizpůsobování od toho druhého, je neprozíravé s ním do toho vztahu vůbec vstupovat.
|
K_at |
|
(25.3.2017 21:17:54) Kudlo, ale Mandelinka to, jak se mne zda, presne dela! Ale stale ji je podsouvano, ze vlastne nevi, co to je hluboky vztah, cit atd.
|
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 21:26:49) Kat, protože to je řeč o něčem úplně jiným.
Tady se bavíme o tom, že ten vztah je pro tu ženu vlastně jako koule na noze, což si myslím, že je principielně špatně.
A že je špatně se přizpůsobovat jednostranně a mnohem víc, ale ten hlubší level to po tobě nevyžaduje, protože je oboustrannej a znamená to, že i partner dává Tobě, ne jen Ty jemu.
Na vztah, kde je ten druhej sobec, ale po mně by chtěl, abych se přizpůsobovala, bych se mohla vykašlat taky, to není žádnej vyšší level, ale slepá cesta, zajímalo by mne, proč vás právě toto napadlo jako první.
|
K_at |
|
(25.3.2017 21:39:21) Kudlo, jenze tohle je strasne zjednodusene shrnuti. Mezi sobectvim a idealnim souznenim je jeste milion nejruznejsich jinych kombinaci. Ten chlap nemusi byt absolutni sobec. Ale tohle by bylo asi na dlooouuuhyyy elaborat a na to ted uz nemam.
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 21:47:07) Kat,
no ale i tak je základ, proč by se měla ta žena "přizpůsobovat v tisíci maličkostí"? Chápu, že TROCHU přizpůsobit se musí každej, kdo chce žít ve vztahu, bez toho by to asi nešlo, ale proč se ty ženy, který znáš, přizpůsobujou víc (a chce to po nich vůbec ten chlap)?
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 21:56:01) Mandelinko,
jak souvisí rodičovská dovolená s ústupky v partnerství?
|
Kaipa |
|
(25.3.2017 21:59:49) mandelinko, já bych třeba manžela hnala, kdyby chtěl na rodičovskou. takže vlastně ustoupil on.
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 22:14:24) Tak u nás vaří převážně manžel, a ani ve snu by mě nenapadlo, že by měl kvůli tomu "přestat být chlapem" - připadá mi to sexy a obrovská přidaná hodnota je, že to nemusím dělat já (muset pravidelně vařit by byl ústupek, ke kterému bych nebyla ochotná ani náhodou).
|
|
|
Kaipa |
|
(25.3.2017 22:06:00) mandelinko, a nepřipouštíš, že si někdo tu změnu vybral sám? hned bych zase jezdila s kočárem.
|
|
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 22:11:55) Mandelinko,
ale tohle je trochu složitější, tomu, kdo je tzv. "doma s dětmi", se sice změní život víc, ale často to není tak, že by se "přizpůsobil proti své vůli".
Konkrétně my jsme to měli udělané tak, že kdybych chtěla i nadále chodit do práce, tak by manžel byl ochoten si to rozdělit.
Ale já jsem chtěla s těmi dětmi fyzicky být (když už jsme si je upletli ). Zároveň jsem ale chtěla pracovat, a mám to štěstí, že mám práci takové povahy, že se dá dělat i z domu, kdežto mužova ne. Takže jsem se starala o děti a při tom pracovala z domu.
Ano, život se mi tím změnil víc než manželovi, ale nevnímám to jako svůj ústupek jemu - ve hře bylo i to, že by to udělal on a byl k tomu ochoten, ale SPOLEČNĚ jsme se z řady důvodů rozhodli takto. Jako ústupek, ke kterému bych ochotna nebyla, bych vnímala to, že bych musela nechat své práce.
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 22:18:45) Mandelinko,
no, ale on je diametrální rozdíl v přizpůsobení, které je výsledkem nějakého konsensu mezi partnery, a přizpůsobení ve stylu "buď se s tím smiř nebo táhni".
Jestliže má třeba Danulu partnera Švýcara, tak se asi v nějakým momentě museli rozhodnout, kde budou žít, a ať by to dopadlo tak či onak, tak by jeden z nich musel ustoupit (asi těžko by mohli žít v obou zemích zároveň, i když na střídačku by to asi šlo). Pak je ale asi dost zásadní rozdíl, jestli si sedli, zvážili všechna pro i proti a SPOLU dospěli k závěru, že pro ně bude výhodnější žít ve Švýcarsku, a tudíž to bude větší změna pro Danulu, nebo jestli partner řekl "já budu žít jedině ve Švýcarsku, ber nebo nech bejt, bejby".
|
|
|
Kudla2 |
|
(25.3.2017 22:21:28) Mandelinko,
a taky ještě - ano, jsou momenty, kdy se ze samý podstaty musí jeden PŘIZPUSOBIT víc, protože kompromis není možnej - třeba kde budou žít, kolik budou mít dětí (když chce jeden dvě a druhej tři, tak nejde mít dvě a půl dítěte) a jinak to nejde, ale nikde není psáno, že se musí PŘIZPUSOBOVAT pořád jeden a ten samej.
|
|
|