Kukurice29+3. |
|
(10.3.2017 13:49:03) Děkuji za všechny názory. Koupíme nové morče, ale synovi lhát nebudeme. Koupíme jaké si vybere, pokud chtít nebude, tak nekoupime zadne, ale uvidíme podle jeho reakcí. Zkusím to podat co nejcitlivěji, ale u něj se těžko odhaduje, kde je třeba citlivý přístup a kde podrobná fakta.
|
janna001 |
|
(10.3.2017 13:56:32) Držím palce.
|
|
Yuki 00,03,07 |
|
(10.3.2017 15:49:14) pravdu a žádnou lež, jinak se do toho zamotáš a časem bude syn akorát tak zklamaný, že mu lžeš a nebude ti věřit ani jiný věci, co kdybys zase lhala
i autíci musí přijít na srmtelnost živých tvorů a vyrovnat se s tím mluvte o tom tak, jak syn bude potřebovat, nenuť ho do mluvení, ale když bdue chtít, tak ať truchlí, netvrď mu, že to bude dobrý a podobný voloviny
morčátku udělejte minipohřeb, klidně mu zapalujte svíčku a vysaďte tulipánky
vyčistěte akvárko, vydezinfikujte, a třeba jděte "náhodou" kolem zverimexu, a když bude chtít, pořiďte nový zvířátko, možná bych to nechala aspoň na zítra, dnes je potřeba rozloučit se s tím mrtvým a vyčistit všechno
|
libik |
|
(10.3.2017 16:21:04) Yuki, nepíšeš weby pro pozůstalé?
"mluvte o tom tak, jak syn bude potřebovat, nenuť ho do mluvení, ale když bdue chtít, tak ať truchlí"
|
Yuki 00,03,07 |
|
(10.3.2017 16:24:04) libiku, truchlení je jednou z fází vypořádání se se smrtí, a je jedno, jestli je to smrt člověka nebo zvířátka, zvlášť pro dítě a ještě k tomu AS je to někdy možná i víc (než příbuzný, kterýho vidí 2x za rok, toto byl nejbližší kamarád)
|
libik |
|
(10.3.2017 16:27:25) Yuki, jako důvodně truchlící člověk ti s plnou odpovědností přátelsky říkám, že to jsou kydy jak hovado
|
Yuki 00,03,07 |
|
(10.3.2017 16:32:54) libiku, proč?
truchlení je stesk po ztrátě někoho (něčeho) blízkýho, co je na tom kydem? vadí ti to slovo samotný? proč? vyjadřuje podle mě výstižněji to, co se běžně označuje jako smutek, nic víc v tom nevidím
a že zvlášť malý děcko potřebuje mít možnost si "beztrestně" poplakat, kdykoliv mluvit o tom (třeba) morčeti a neposlouchat "už o tom nemluv, bylo to jenom zvíře", to taky považuju za pravdivou věc a ne kyd
takže jestli to vnímáš jinak, objasni, budu ráda
|
Pam-pela |
|
(10.3.2017 18:30:27) Yuki, moc hezky jsi to popsala a já jsem přidávám k tomu "beztrestně potruchlit a poplakat"...s mým prožitkem nemoci dát najevo smutek nad ztrátou. Prostě mi nebylo dovoleno smutnit (po mamince a babičce - mých nejbližších lidech) - ovlivnilo mě to na desetiletí.
A jinak se přidávám - nelhala bych, jsem pro přiměřenou pravdu, kontakt se smrtí byl po celá staletí přirozený, všichni jsme smrtelní...není dobré od toho dítě úplně izolovat.
|
|
|
Líza |
|
(10.3.2017 16:35:11) Libiku, neshazuj truchlení ostatních jen proto, že jen to tvoje truchlení je důvodné. Je v pořádku, pokud dítě truchlí po hlodavci, kterého mělo jako mazlíčka. Mimo jiné se tím učí překonávat ztráty a jednou bude schopné zvládnout i takové truchlení, které by připadalo důvodné i tobě.
|
Grainne |
|
(10.3.2017 23:24:31) Lizo, tvoje teorie ponekud kulha, minimalne v tom, ze "chudak dite, kteremu nechciplo morce" a na umrti blizkeho cloveka tudiz nema natrenovano. Priprava na smrt blizkych se neda naplanovat, jako hokejovy trening. To bez ohledu na to, kdo a jaky tu zastava postoj o truchleni nad hlodavcem.
|
|
|
ALL |
|
(10.3.2017 16:35:30) libik, a jaká je podle tebe v situaci, kdy člověk o někoho přijde, lepší varianta než truchlení? Dělat hrdinně, jako by se nic nestalo?
|
libik |
|
(10.3.2017 22:35:07) Myslím si, že truchlení je individuální věc a šprýmovné věci typu příspěvku Yuki jej devalvují. A také si myslím, že "pravda" o chcíplém morčeti jako objektu smutku srovnatelného se ztrátou blízkého, je větší a problematičtější lež než nahrazení primitivního tvora, co má rád teplo a plné břicho, někým podobným.
Ale truchlete si klidně nad vlastníma roztočema
|
Pam-pela |
|
(10.3.2017 22:57:31) ...a kdo může zvenčí posoudit míru smutku? To je čistě subjektivní, a zvlášť u autíka je to zvenčí těžkou posouditelné.
Vůbec bych nesoudila, fakt ne...
|
|
|
|
TaJ |
|
(10.3.2017 17:33:09) Tuten - třeba u nás to s tou rybičkou bylo asi hlavně tím, že to bylo první synovo nějaké zvířátko, co měl doma...naposledy jsme měli králíčka, ještě než se syn narodil (a toho máme pohřbeného na zahradě)...takže logicky pro něj ta rybička dost znamenala, i když jich bylo v akvárku dalších nevím kolik...byla to skalára, kterou si sám vybral, dal jí i jméno...takže prostě byl smutný, když umřela...a upřímně, mně to taky nebylo úplně jedno, taky mi to bylo líto, i když jsem samozřejmě zase nijak hluboce netruchlila...ale jedno mi to nebylo...pak nám umřely ještě další dvě rybičky, to už tolik neprožíval, byly to ty, kterých tam bylo celé hejno, nebyla to ta jedna jediná, kterou si hodně oblíbil...ale i tak ho to mrzelo...
|
|
|
|
|
|
|