withep |
|
(9.1.2017 13:05:29) Od tří let? Před třetím rokem takový nebyl? Já si všimla u našeho nejstaršího mezi pátým a šestým rokem, že se z něj stal neobyčejný mrzout. Nejdřív jsem myslela, že na něj po nějaké době dopadlo stěhování, nicméně časem se ukázalo, že je tak nějak "komplexně jinaký". Jako kdyby to měl v sobě jinak, jako kdyby sem úplně nezapadal, a potom se oprávněně cítil mrzutý a i se tak choval. Nejdřív mi padla do ruky brožurka o Aspergerovu syndormu, sedělo to na něj, něco jsem o tom načetla a po náročném nástupu do školy jsem ho nechala vyšetřit (ne zcela věrohodně, ale budiž). Závěrem bylo ADD + dyspraxie (+ zkřížená lateralita) a že prý to může mít podobné projevy jako AS. Časem to nabralo další drobné nuance jako mimořádné nadání, nevyvinuté reflexy, uvidíme, co bude dál. Uvědomila jsem si (i z toho, co čítám tady), že každé "jinaké" dítě to má strašně těžké a má vlastně nárok necítit se dobře a chovat se v důsledku toho. Samozřejmě je nutné to korigovat, je to náročná trpělivá práce, ale úplně nejdůležitější je, to dítě akceptovat a milovat takové, jaké je. Zkus si představit, že třeba tvůj syn má nějakou zatím nezjištěnou jinakost (že vnímá, přemýšlí a cítí jinak než vy nebo než jeho vrstevníci). Mně hodně pomohlo, že jsem k synovi hned s prvním podezřením začala přistupovat, jako že asi má AS, a i když vím, že (asi) nemá, přistpuju k němu pořád stejně - že to prostě má uvnitř jinak a je tím znevýhodněný. Kdo jiný než jeho matka by měl stát při něm, mít pochopení a podporovat ho
|
Anna Veselá |
|
(9.1.2017 13:11:29) Withep, do těch tří let měl hodně náročné období vzdoru, začalo asi v jeho 1,5 roce a byl to mazec, scény, řev a válení po zemi na denním pořádku. Pak se to trochu zlepšilo, o něco, ale stejně se ho ta vzpurnost a vzdorovitost drží doteď.
|
withep |
|
(9.1.2017 13:21:10) Potřebuje to, co každé dítě - lásku a řád. Co nejméně požadavků, ale trvat na nich, někdy ustoupit (zjistila jsem, že dokonale důsledný rodič produkuje dokonale umíněné děti :), ale jen výjimečně. Mít vždy jen jeden požadavek, jeho splnění ocenit. Pokud to jde, oceňovat pozitivní namísto kritiky negativního (např. pochválit ostatní děti, že se chovají správně, místo krizitování těch ostatních - ovšem tak, aby to slyšeli právě ti ostatní).
Zrovna to vstávání a vypravování do školy byl u nás problém, ale lepší se to. Starší syn stejně jako manžel potřebuje delší dobu, než mu "naběhne systém", a po probuzení se ještě nějakou dobu válí v posteli, a když se konečně vyhrabe, prostě není úplně milý. Třeba to má tvůj syn stejně. Potom je několik úkonů a všechno spěchá, protože škola nepočká. Jednu dobu jsem mu to zkoušela rozdělit - 15 minut na doválení se v posteli, 15 minut na snídani, 15 minut na oblékání, 15 minut na hygienu, dooblečení, odchod. Tohle je typické pro děti s ADD, že když těch úkonů mají před sebou víc, ztrácí se v tom a nedělají nic, a nebo jim mysl uletí do výšin a oni si deset minut oblékají jednu ponožku (když je popoháníš; když ne, tak i půl hodiny).
|
|
|
|