| sun 15 | 
 |
(5.11.2016 8:32:35)
Můj partner nesnáší fotbal , vím to od té doby co jsme spolu cca 10 let . Sama ho nemusím a nikdy jsem to neřešila . Ovšem ironií osudu máme spolu 8 letého syna co od mala rád kope a chtěl chodit na fotbal , takže tři roky hraje a dobře . Ovšem partner tím jak ho nemá rád tak se od toho úplně distancuje , nevozí ho na tréninky , nepřijede pro něj a neexistuje že by se v sobotu šel podívat na zápas ... má smysl mu něco ještě vyčítat ??
|
| Kudla2 | 
|
(5.11.2016 8:44:45)
Jestli bych mu něco vyčítala, tak jen to, že to pak celý leží na mně. Což si myslím, že není fér.
To, že ho to NEZAJÍMÁ, to plně chápu. Neznám snad ve svým okolí chlapa, kterej by ujížděl na fotbale  . Ale Ty jsi na tom dost podobně, tak proč to máš "vyžrat" celý sama? Na ten fotbal přece chodíte kvůli tomu, že to baví vašeho kluka, ne kvůli tomu, že to baví vás.
Přijde mi srabácký říct "mě to nebaví, tak to dělat nebudu" v situaci, kdy je to důležitý pro to dítě a toho druhýho to nebaví zrovna tak.
|
|
| Alžběta174 |
|
(5.11.2016 8:58:47)
A co takhle respekt k zájmům jiných, a protože je to dítě, potřebuje s tím trochu pomoc (odvézt na trénink a tak). Jo chápu že na zápasech se nebude vrcholně bavit, také bych pochopila, že tam půjde jen občas, ale prostě je to jeho syn, kterého to asi potěší, už z tohohle důvodu nejde averzi vůči fotbalu překonat? Myslím si, že to je jedna z příležitostí, kde se buď tvoří hezký vztah, anebo naopak netvoří, spíš kazí, a pak někdy v budoucnu se hledá, proč jsme si tak odcizení. Jo jasně, že trochu spekuluji, protože nevím, jaká je vaše situace mimo tuhle záležitost.
Vyčítat něco, smysl nemá, to způsobí jen to, že ten druhý půjde do obrany.
|
|
| K_at |
|
(5.11.2016 9:08:49)
Myslim, ze synovi to musi byt moc lito. Urcite by chtel, aby tata videl, jak je sikovny. A tatovi kluk vlastne nestoji za to, aby se chvili prizpusobil. Mam doma neco podobneho. Kolikrat bych ho fakt zabila. Jenze ti tatove jsou opravdu nekdy z jineho vesmiru.
|
|
| TaJ | 
|
(5.11.2016 9:11:25)
A jak ten tatínkův nezájem snáší syn? Mrzí ho to? Nebo už si zvykl? Partnerovi bych asi trochu vyčítala hlavně to, že je to celé na mě, ale hlavně by mě zajímalo, jestli se třeba někdy zamyslel nad tím, jak to bere syn, že ho to třeba mrzí a rád by, aby ho třeba tatínek viděl hrát, byl na něj pyšný....to přece není o tom, jestli ho fotbal baví nebo ne, to asi víc rodičů třeba zájmy jejich dětí vyloženě nebaví, ale o tom, že se zajímám, není mi jeho zájem lhostejný... Aspoň občas by se přemoci mohl...
|
|
| Tizi | 
|
(5.11.2016 9:14:16)
Považuji za normální, že se otec podílí na fungování rodinného života, tedy třeba odvozy nebo vyzvedávání z kroužků a to i když ho ty kroužky nezajímají. Manžel třeba nikdy nehrál na hudební nástroj a nic mu to neříká, ale když potřebuje syn vyzvednout ze ZUŠ, tak s tím nemá problém. Je samozřejmě možné se domluvit, že ty budeš řešit kroužky a manžel dá mezitím doma do pračky a připraví večeři, třeba obojí je můj manžel schopný zvládnout a pak to považuji za přijatelné.
Těžko ho nutit k tomu, aby ho bavilo chodit na zápasy, byť taky bych považovala za vhodné, kdyby se občas překonal a podívat se šel. Ale holt ne vždy to funguje ideálně. Já mám třeba taky koníček, uměleckou činnost, kterou dělám i profesně jako druhou práci a manžela to vůbec nezajímá, což mě taky mrzí, takže tě chápu.
|
|
| Gigi |
|
(5.11.2016 9:18:45)
Naše taky nezajímal můj sport - tanec a dávali mi to najevo podobně. Zaplatili tréninky, jedno soustřední a jedny boty ročně, o peníze nešlo. Ale aby přišli na soutěž, na vystoupení? Neexistovalo a to jsem o to hrozně stála. Nakonec jsem do toho aspoň vtáhla mamku přes šaty, že mi pomáhala vybírat makeup apod., ale táta podle mě neví dodnes co jsem vlastně tančila, a kdy jsem přijela z mistrovství Evropy s medailí, reakce byla "a co?".
Bráchovi na fotbalový zápas šli vždy, já jim o pauzách nosila z domu čaj s rumem. O to to bylo horší.
Nešlo by tatínka nějak donutit aspoň kvůli dítěti? I kdyby ho vzít na trénink třeba cestou na nákup, pokud je to stejná cesta, vzít ho s sebou do obchodu při výběru vybavení. I když to kluk nedává najevo, nezájem rodičů vždycky mrzí a ponese si to do budoucna jako blbej pocit že se rodič o něj nezajímá... sám malej by tátu nemohl poprosit o odvoz, nebo aby přišel na zápas? Má oddíl třeba nějaké nesportovní akce typu vánoční besídka rodičů? Kdyby si tatínek našel nějakého jiného tatínka, odvezli kluky na trénink a počkali na ně na pivu v hospodě naproti...
|
| januska.1 | 
|
(5.11.2016 9:48:42)
To je tedy přístup!Dítě si snad vybere kroužek dle svých zájmu,ne?A nepodporit ho v tom a nevsimat mi přijde fakt mimo.Navíc se ještě nepodilet na vyzvedavani apod..Kdyby si syn vybral např.keramiku či hudebku a tatínka by to nebavilo,zachoval by se stejně?
|
|
| 1kulička | 
|
(5.11.2016 10:26:11)
Gigi, to zní teda strašidelně...jinak se k tobě rodiče chovali normálně? Nebo preferovali bratra ve všem? To opravdu nechápu, za medajli nepochválili? Lidi jsou opravdu někdy nemožný....
|
| Gigi |
|
(5.11.2016 17:14:08)
Protežovali ho ve všem, s tím, že já se o sebe už nějak postarám. Ale moje koníčky tátovi nadále připadají zbytečné... teď mám možnost reprezentovat svoji univerzitu v univerzitní taneční lize, vzali mě do týmu 10 nejlepších z cca 150 holek z konkurzu, a odmítl mi dát k vánocům taneční boty, protože tam jsem kvůli studiu a ne kvůli zábavě. (Pak mi dá nějakou pitomost, kterou si stejně nebudu moct odvézt do školy. Obecně bere důležité věci podle sebe, když jsem za promoci chtěla akademický slovník, dal mi tu nejdražší možnou čtečku se slovníkem apod. i když to je pro mě zbytečné.) Nejde o peníze nebo tak, ale prostě se v tomhle děsně míjíme.
Jsem teď doma na víkend ze školy a vlastně ani nevím, proč jsem přijela, od začátku se jenom hádáme (já vyprávím nadšeně zážitky z anglické univerzity vs. jeho nevím, nezajímá mě, teď něco dělám nebo počkej, ještě tě můžou vyhodit).
|
| Ruth | 
|
(5.11.2016 19:24:40)
Gigi, rozumím. Svět ti to vrátí jinak, věř mi. Bude to ještě "chvíli" trvat.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(5.11.2016 9:46:51)
Chápu je oba.
Možná muž považuje za ústupek ze své strany už to, že synovi fotbal vůbec povolil. (Já osobně bych s tím měla problém a možná bych nepovolila vůbec, fotbal a celé prostředí okolo též nemám ráda.)
Ale samozřejmě si umím představit, jak malého mrzí, že tatínka nezajímají jeho úspěchy.
Ideálně by se měl tatínek přemoci a občas nějaký důležitý zápas zhlédnout, syna pochválit, ale jak píši, sama bych s tím bojovala.
|
| TaJ |
|
(5.11.2016 10:03:27)
Anett, tak mě zrovna fotbal (a celkově sport) taky nijak nezajímá, ale pokud by moje dítě projevilo velký zájem ho hrát a hrálo ho dobře, tak se prostě přemůžu...nebudu s ním pravděpodobně doma koukat na zápasy, ale podpořím ho, jak to jen půjde....i kdyby jenom tím rozvážením a vyzvedáváním...náš syn je třeba zase založený výtvarně, což mě baví, ale manželovi to možná zase až tak moc neříká, ale vyzvedne ho, když je potřeba, podívá se na dílko a pochválí mu ho, když ho přinese domů a tak...
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(5.11.2016 10:42:27)
Jojo, u nás se též vybírá vstupné, dceřina kamarádka dělá nějaké takové tanečky a když dceru zvala na vystoupení, omlouvala se právě, že se platí vstupné, celkem vysoké. Úplně to chápu.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(5.11.2016 10:39:26)
Valkýro, dívčí "sporty", kde zmalované holčičky v přiléhavých trikotech roztahují nožičky, jsou mi nesympatické úplně stejně, jako fotbal, a svou zkušeností mi to jen potvrzuješ. Já jsem se ježila i při besídkách mateřské školky, kde učitelky s holčičkami nacvičily něco v takovém frivolním stylu.
A jsem vděčná osudu, že mé děti neprojevily sklony zabývat se aktivitou, která by mi byla takto proti srsti, protože bych je v tom asi nedokázala náležitě podpořit.
|
| Ropucha + 2 |
|
(5.11.2016 10:55:47)
Valkýro, profi gymnastika je bohužel v principu totéž, právě 
A podle mě navíc nezdravý sport.
Ale možná je lepší diskutabilní sport, než žádný. Zcela nehýbající se dítě by mi také dělalo starosti.
|
|
|
|
, to bych taky podporovala.
Intenzivně sportující děti obvykle mají co dělat, aby vedle sportu zvládaly studovat. Dělat na úrovni ještě hudbu, to už musí být výjimečný talent a píle. 
O tom co je rodina a co znamená podpořit někoho ke komu mám vztah. Projevit mu zájem.
, syn se začal tanci věnovat až po tanečních a dcera tancuje od malička, ale ne společenské tance
.
Je mu sedm, hraje od 4,5 let a hraje dobre. Vozim na treninky, na zapasy, muz se taky zapojuje, podle jak mu prace dovoli. Nikdy me nenapadlo kluka nepodporovat! Na fotbale jsou dobra parta, maji fajn trenera, feroveho chlapa. Priatup zakladatelky muze nechapu.
asi lepší, když tam tatínek s výmluvou nepůjde, než když zkazí klukovi zápas tím, že bude všechny otravovat Kdy už to skončí."
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)