| Delete | 
 |
(2.9.2016 15:05:35)
Nevím, co je kroužkový pravěk, já jako dítě chodila na biatlon, do Sokola (vlastní cvičení i vedení malých), na výřtvarku, na počítačový kroužek, zkoušela jsem angličtinu, kamarádka měla Sokola, výtvarku, kytaru a angličtinu....no a to už je 20 let. Ani na jeden z kroužků mě nepřihlásili rodiče, jen do Sokola mě navezla ségra a já u toho zůstala.
Poznamenalo mě to dost, v Sokole jsem se toho hodně naučila, co a jak dělat nebo nedělat, poznatky využívat dodnes při tělocviku ve škole. Z biatlonu zůstala láska ke střelbě a ke sportu jako takovému a především pocit, že jsem tehdy v tom nelichotivém období svého života měla něco, v čem jsem byla dobrá...a že je tedy šance, že třeba můžu být i teď, i když to tak nevypadá....
PC kroužek mi dal základy, které moji vrstevníci nemají, měla jsem náskok ve chvíli, kdy začaly být počítače považované za standard, a ten náskok mi zůstal....
Naše děti chodily především na hudební kroužky, ta nejstarší prolezla kdeco a hodlá v tom pokračovat, stále se ne a ne dostat pod 5 za týden a to je jí patnáct  . Kromě ZUŠky to beru prostě jako zábavu, dělají to, protože je to baví a neřeším, co a jestli jim to vůbec něco dá.
No a vůbec nemám pocit, že kdyby měly míň kroužků, věnovaly by se víc škole...naopak, ten volný čas jako by se rozpliznul, na všechno dost času, tak proč to dělat hned, časem i "proč vůbec něco dělat".....
|
| . . |
|
(2.9.2016 15:16:42)
"No a vůbec nemám pocit, že kdyby měly míň kroužků, věnovaly by se víc škole...naopak, ten volný čas jako by se rozpliznul, na všechno dost času, tak proč to dělat hned, časem i "proč vůbec něco dělat"....."
Jo - na tom něco je, máš pravdu. Znám případ žáka, který má hodně volného času, minimum kroužků, ale učit se co ho nebaví nedokáže, skoro vždy je to kam odsunout, až je pozdě... Morálně-volní vlastnosti na nule (donutit se dělat něco, do čeho se mi momentálně nechce, ale potřebuji to ke splnění dlouhodobých cílů). Možná je kromě absence té vytrénovanosti vůle a vědomí, že někdy ta cesta k cíli holt i bolí (jak píše Monika - ze sportu, z hudebky,...) taky na vině příliš mnoho času. Když má člověk na naučení na druhý den čas od 15:55 do 16:25, tak to bez přemýšlení kdy co jak prostě udělá. Když celé odpoledne a večer, nesedne k tomu vůbec - zabere se do jiné činnosti, která není pevně ohraničena jako "kroužek", nebo se vrátí z lítačky venku pozdě apod.
|
|
| Monika |
|
(2.9.2016 15:18:36)
Jo, to s tím volným časem přesně sedí. Když jsem např. na SŠ měla před s sebou volný víkend (bez sportu), obvykle jsem přípravy do školy odkládala postupně až na nedělní večer (a pak to třeba ještě nějak odflákla), když jsem věděla, že v So odpo a Ne dopo mám zápas, rozdělila jsem přípravy na Pá večer a So dopo. Pokud jsme odjížděli na zápas někam dál už v So ráno, šlo všechno stihnout i v pátek plus třeba nějaké sešity s sebou do autobusu ... Na VŠ jsem už trénovala každý den (někdy i 2x) a připravit se na zkoušky v termínu byl pro mě mnohem menší problém než pro řadu spolužaček, co strávily celé zkouškové období na zavřené doma nebo koleji (ovšem z velké části prokastinací - a to ještě ani nebyl internet  ) ... Prostě když musíš, tak musíš
|
| . . |
|
(2.9.2016 15:23:48)
" když musíš, tak musíš ", no, a taky víš, že JEN tento omezený čas "musím", protože jen ten vůbec "můžu" - pak mám trénink, zápas, zkoušku, představení, výjezd... takže to není "celý víkend učení", ale jen kousíčky, které se dají snést. To samé všední dny - učení se musí (včetně DÚ) vejít do půl hodiny, a tedy se nemusím bát, že nad tím strávím "celý večer".
|
|
|
| Adda6a |
|
(2.9.2016 16:18:50)
Delete, s timhle 100procentne souhlasim!
No a vůbec nemám pocit, že kdyby měly míň kroužků, věnovaly by se víc škole...naopak, ten volný čas jako by se rozpliznul, na všechno dost času, tak proč to dělat hned, časem i "proč vůbec něco dělat".....
Sama si pamatuju, ze jsem mela obdobi kdy toho moc ve skole nebylo a taky jsem nic extra neudelala, kdyz to vystridalo obdobi naplnene x aktivitami, tak jsem toho stihala mnohem vic.
|
|
| libik | 
|
(2.9.2016 17:49:27)
Kroužkovým pravěkem označuji dobu, kdy sportům a umění se věnovaly buď děti skutečně nadané nebo děti z rodin, kde sport byl životním stylem či ambicí, zrovna tak jako hra na nástroj či zpěv. Normální matka, která neměla k dispozici auto, logicky vybrala ze dvou nabízených kroužků základní školy, jejichž úrověň kolísala podle vedoucích. Jak to bylo v té době (raná devadesátá) na vsi, to nevím, ale předpokládám taky nic moc.
Dneska min, 3 kroužky tvoří jakýsi sociální status. Sousedky dítě hraje na housle, zpívá, chodí na aj, chodí tančit a chodí na keramiku. Minimálně ty housle by nejraději rozšlapalo
|
| Len | 
|
(2.9.2016 18:33:47)
Ja teda mam vlastni zkusenost z osmdesatych let, mela jsem krouzek kazdy den (sborovy zpev, 2x tydne atletika, chovatelsky krouzek, mlady ochrance verejneho poradku ), prihlasovala jsem se na ne sama, chodila jsem na ne taky sama. Vsechno krome zpevu mi neco dalo
|
|
| Adda6a |
|
(2.9.2016 18:33:59)
Hmm, rana devadesata leta posoudit nedokazu, ale "pozdni sedmdesata a rana osmdesata" jsem na tech krouzcich absolvovala sama a malo toho nebylo ... hudebka (tam jsem to zahy ovsem vzdala), vytvarka (od 6 do 14 let), jazyk, 2 sporty dlouhodobe a zustali mi na cely zivot, a ve skole jsem stridala spoustu jinych blbosti typu ruzne tanecky, kterysi rok urcite strileni se vzduchovky, nejaka dalsi vytvarka i ve skole, zpivani ve skolnim sboru, sachy, a dalsi mene zapamatovatelne, urcite jsem mela kazdy den minimalne jeden krouzek/trenink vetsinou i vic. Normalni matka a normalni otec byli v praci a normalni dite chodilo na krouzky. Nic pravekeho na tom nevidim.
|
| Ivka3 |
|
(2.9.2016 19:14:23)
asi tak...sbor, housle, balet, atletika, basket, němčina, mladý přírodovědec, chovatel, dramaták...tím vším a možná jsem ještě něco zapomněla, jsem si prošla ... , ale nezanechalo to na mně asi nic :-(
Ale děti můžou taky vše, co chtěli, nejmladší jsme ted taky přihlásili na více kroužků, protože jinak se pořád nudí a vyžaduje aktivitu po nás, což raději přenecháme zkušenějším. Podvečery a víkendy nám budou stačit
|
|
|
| Delete |
|
(2.9.2016 19:10:11)
.libiku,
jsem z velkého města (Ústí nad Labem), bydlela jsem skoro v centru. V raných devadesátých jsem už byla na SŠ.
A o kroužcích jsem psala....na biatlon jsem jezdila buď autobusem s několika přestupy, nebo na kole, cesta tak na 30 - 40 minut v obou případech. Do Sokola jsem to měla 15 minut pěšky, na výtvarku do KDPM nebo jak se to jmenovalo asi taky tak, jen jiným směrem. Angličtina a počítače byly ve škole.
Ani jeden kroužek nevybírali rodiče. Do Sokola mě přihlásila ségra, která v době, kdy já se začínala batolit, už dělala cvičitelku. Tak mě brala s sebou. U ostatních kroužků jsem vždy za našima přišla s hotovu věcí, že chci chodit tam a tam a jestli můžu. Už od prvního stupně, s tím biatlonem jsem přišla ve 2. třídě, už do školy jsem natupovala s tím, že chci dělat atletiku, ale brali až od 3. třídy, a já nevydržela čekat. Takže když přišel chlap na nábor s tím, že letní biatlon je běh a střelba, přihlásila jsem se a pak jen prosila naše, aby mě pustili...i s tím dojížděním...Vydržela jsem tam do 13 let, pak se rozpadl Svazarm, nakonec i ten oddíl kvůli nedostatku financí, do Děčína mě naši nenechali dojíždět (a opět jsem si to zjistila sama, že tam je střelecký doddíl), tak smůla . Na tu výtvarku mě přitáhla kamarádka, nebo spíš mluvila o tom, že chodí, a já chtěla taky, protože mě kreslení bavilo...Na počítače a angličtinu byl opět nábor ve škole, neodolala jsem, akorát tu angličtinu jsem hodně brzy zabalila, nedávalo mi to vůbec nic a tak mě to ani nebavilo...
Takže jsem ve věku 10 - 13 let, kdy jsem chodila na tyhle 4 kroužky současně měla víc kroužků, než tři z mých dcer v tomto věku dohromady.
Jo, začala jsem u nich s flétnou a klavírem tak, že jsem jim to vybrala já, nejstarší už ve 4 letech (to je právě i ten talent), ostatním v 6 letech, přičemž klavír byl u babičky, flétna ve školním kroužku, ale ne proto, že bych z nich chtěla mít virtuózy, ale protože hudební vzdělání na základní škole v tomto směru považuju za nedostatečné až nulové (hra na nástroj se neučí, zcela výjimečně někde foukají na flétničky).
Zkoušela jsem je chytit tou atletikou, protože kdyby je to bavilo, byl by to náš společný zájem, ráda bych je vozila po závodech, později jsem ze stejného důvodu zkoušela florbal, no vyzkoušely, rok, dva vydržely, pak už nechtěly.....jedna pak sama přišla s volejbalem, druhá zase, že by baseball, ale ten tu nemáme, třetí nejdřív bedminton, potom florbal....jen ta nejstarší je tedy po mě a někdy ve třetí třídě měla těch kroužků asi deset, ale všechny strašně nutně potřebovala, chtěla, odmítala se kteréhokoliv vzdát, škola jí šla sama....a jo, kdo to nezažil, neuvěří, a bude si myslet, že jsem ambiciozní matka, co nezná míru...Když nepočítám tu hudbu, na kterou je opravdu nadaná, tak to všechno ostatní ji prostě jen baví, nestačí jí jeden směr, potřebuje široký záběr...no a hudbou žije, a i když ji pravděpodobně bude celoživotně provozovat jen doma zavřená ve zvukotěsné místnosti, jen aby ji nikdo neslyšel, tak si nedokážu představit, že bych jí tyhle kroužky nedopřála (jednu dobu 2 různé flétnové soubory, pěvecký sbor, kytara a klavír). Už jen proto, že jestli dneska našim zpětně něco vyčítám, jako že spíš ne, jen mě to mrzí, tak to, že mi nedovolili tehdy ten Děčín....
|
| libik |
|
(3.9.2016 0:08:01)
Ale holky, já v zásadě nemám zhola nic proti kroužkům. Dítětem jsem byla v 70.letech na vsi o 500 obyvatelích. A přesto jsem dojížděla do okresního města na němčinu, takže rozumím některým textům od Rammstein a hlavně znám Klatovy, kde jsem se narodila, potom mě tatínek vozil na housličky jednomu místnímu šumaři, chodila jsem do Sokola, také jsme měli nějaké šmodrchání na obecním úřadě(drhání, pletení, pečení perníčků) a nezapomenutelný klub dopisovatelů sovětským pionýrům
Vzpomínám na to ráda a něco z toho fakt používám..
Chudé mimoškolní aktivity(ZUŠ a stepování) mého dítěte nezahrnují to, co poskytuje její škola (plavání, aj konverzace, tělocvik navíc a místní kroužky typu keramika, aerobik, vše se to odehraje do doby než ji odpoledne vyzvednu), takže není taková chuděrka, co jí mami nedovolí nic dělat.
|
|
|
| Monika |
|
(2.9.2016 21:31:39)
V kroužkovém pravěku ovšem většinou nikdo nikoho na kroužky nejspíš nevozil - děti chodily tam, kam se dokázaly dopravit samy. Za nás (80. léta) dokonce rodiče nikoho nevozili ani autem. Pocházím z menšího města (5.000 obyv.), kde se prostě chodilo pěšky, děti z okolních vesnic jezdily autobusem - nevybavuju si, že by kdykoliv za školní docházku někoho přivezli rodiče autem (obvykle byli v době zahájení školy už v práci, ranní družina nebyla) ... "Kroužků" (kam teda počítám i sportovní oddíly, ZUŠ atd.) bylo u nás celkem dost, některé stabilní, jiné se "rodily" a zanikaly (jak opadlo nadšení vedoucího nebo ten se dostal na VŠ, kvůli čemuž se této "aktivitě" věnoval atd.), já měla dlouhodobě sport plus k tomu kde, co mě zaujalo nebo mě přesvědčily kamarádky (jeden rok třeba mě přemluvili k účasti ve zdravotnickém kroužku, protože chtěli do soutěže někoho na "teorii", tak jsem milostivě svolila s podmínkou, že mě nebudou nutit dýchat do té panny a jiné pro mě "hnusy" - taková trošku "celebritka" jsem byla ) - pamatuju si kroužek přírodovědný, historicky, chovatelský ... Na umění jsem teda nebyla, ale možnosti se nabízely
|
|
|
|
I tak jsem ale ráda, že jsem to vyzkoušela.
), vývoji, nezájmu dětí... Smolná souhra okolností 
Tak to je snad proti Chartě lidských práv, ne?
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)