| Binturongg | 
 |
(10.8.2016 14:31:43)
Sport je pohyb, ve které soutěžím s okolím?
Turistika, cykloturistika, plavání... kde tam soutěžím s okolím? 
|
| . . |
|
(10.8.2016 14:36:39)
Turistika třeba pro mě není sport. A celkem bych řekla, že dává smysl, že ve sportu soutěžím při tom pohybu aspoň sama se sebou, tedy snažím se dokončit, "dát to". Ale to je jen otázka pojmu, klidně piš o turistice a plavání, kdy nesoutěžíš s okolím, jako o sportu - a jak to tedy vnímáš? Vzdáváš?
|
| . . |
|
(10.8.2016 14:45:00)
jentakj no, a jsme u toho. Cílem není ten pohyb samotný (řekněme sport), ale radost z toho pohybu při něm samém, z cesty, a užít si rozhlednu (řekněme turistika).
Pokud je mým cílem dojet na ten kopec, i když CESTOU z toho nemám potěšení (bolí to, je mi vedro nebo zima, mám hlad, sotva dejchám....), tak tam dojedu, a potěšení mám z dosažení cíle i za cenu toho nepohodlí cestou, defacto mám radost z toho sebepřekonání - ano, musím v tomto ohledu dát za pravdu Zetkovi, to je sport.
|
| . . |
|
(10.8.2016 16:06:42)
jentakj, ale v tom příkladu s rozhlednou píšeš, že změníš směr, a k té zajímavosti tedy nedojedeš (ten den).
"Třeba - chci jet na nějakou rozhlednu, jedeme, ale ten den prostě není vhodný, nedělá mi ta cesta radost, tak ji změním a na rozhlednu nejedu, je daleko, je na kopci, jedu prostě jinam, abych si tu radost a potěšení z cyklistiky nezkazila."
To je něco jiného, než že kopec co je cestou vyjdeš pěšky. Já taky nemám cíl ujet 80 km, ale dojet na rozhlednu. A obvykle tam dojedu, i když se mi jede zrovna nějak hůř, než jindy, a/nebo leje atp.
Ten kopec se snažím vyšlapat i když je to fakt na hraně mých momentálních možností (jdu na doraz, pořád až do okamžiku, že už fakt nešlápnu, nejde to - defacto spadnu, nahoře někdy nevím, jestli budu dřív zvracet než omdlím či naopak...), kdežto dost lidí (tuším i ty) prostě slezou daleko dřív, nebojujou s tím kopcem, se sebou.
|
| . . |
|
(10.8.2016 16:26:17)
jentakj, to je různé pojetí sportu - já mám radost jak z pohybu samého (tedy až na chvíle, kdy šlapu na kole do kopce a současně mě žerou komáři), tak z toho dojezdu.
Nepohodlí dokážu nevnímat jen do určité míry. Jsou chvíle, kdy se prostě musím kousnout, abych si mohla užít tu radost z dosaženého vrcholu - tj. CESTOU tu radost už necítím, kousnu se, a o to větší radost je to nahoře. Tedy tvými slovy - hrotím to proto, abych DOjela, nejen jela.
|
|
|
|
| Kudla2 | 
|
(10.8.2016 16:32:34)
"Ten kopec se snažím vyšlapat i když je to fakt na hraně mých momentálních možností (jdu na doraz, pořád až do okamžiku, že už fakt nešlápnu, nejde to - defacto spadnu, nahoře někdy nevím, jestli budu dřív zvracet než omdlím či naopak...), kdežto dost lidí (tuším i ty) prostě slezou daleko dřív, nebojujou s tím kopcem, se sebou."
Jasně, tohle má každej jinak.
Ale obecně si vůbec nemyslím, že by tato varianta (snažit se dojet za každou cenu, i když mi z toho bude špatně) byla lepší a ten, kdo ji upřednostní, byl nějak charakternější než ten, kdo "nebojuje" (protože třeba nazná, že na takovým boji mu vůbec nezáleží).
|
| . . |
|
(10.8.2016 16:37:41)
Kudlo, já neříkám, že tato varianta je lepší, jen mi připadá sportovnější. Tedy od sportovců na závodech očekávám vyloženě tenhle přístup - že do toho dají všechno (tedy pokud možno ne zdraví, ovšem to bych tu nerada moc rozebírala, protože patrně každý vrcholový sport zdraví poškozuje).
EDIT: jo a že je člověku CHVÍLI špatně po nějakém větším fyzickém vypětí je normální, to přejde, to nepovažuju za nějakou újmu.
|
| . . |
|
(10.8.2016 16:42:01)
Tak třeba běh 800 m na dráze je druh výkonu, po kterém je to dost časté  Někdo zase zvrací po flámu, někdo v těhotenství - je to normální, tělo se s těmi výkyvy holt takto vyrovnává.
|
| . . |
|
(10.8.2016 16:47:58)
Jinak tedy pro pořádek poznamenávám, že já nejsem zvracivá (co má paměť sahá - tedy krom raného dětství - tak 2x), osmistovku naštěstí neběhám. Akorát na tom kopci někdy ten pocit intenzivní mám, než si vytočím nohy po rovině, z kopce, tak je mi chvíli fyzicky blbě, ale mám radost, že jsem to dala.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(10.8.2016 17:28:10)
Nic mi není vzdálenější než působit si zvracení intenzivním sportem
(Intenzivním pitím tedy také ne , ani intenzivním jídlem, ani ničím jiným.)
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(10.8.2016 16:43:26)
Madelaine,
to je podle mě známka toho, že jsi šla nad svůj momentální limit.
Což někoho může bavit a rajcovat, a těšit je, že překonali sami sebe, ale spousta jinejch lidí nevidí žádnej rajc v tom, že jede na kyslíkovej dluh a v cíli se pobleje.
|
| . . |
|
(10.8.2016 16:44:15)
Kudlo, ale to není nad limit, co se asi tak člověku stane strašnýho, když se pozvrací?
|
| libik | 
|
(10.8.2016 16:51:35)
Slupko, nejsem si úplně jistá, jestli je zvracení běžnou a přirozenou součástí života.
Nevím jestli to obdivuji, ale věřím, že je to nakonec dobrý pocit.
|
| . . |
|
(10.8.2016 17:02:33)
libiku, beru to asi tak, že třeba v těhotenství hodně žen zvrací, ale neznamená to, že ta situace je nad jejich limit a neměly se tedy do toho pouštět, jelikož na to "nemají". Jenom nedokážou udržet jídlo v žaludku.
|
| libik |
|
(10.8.2016 17:08:31)
No, kdyby moje dítko sportovalo až k takovému vypětí, moc by se mi to nelíbilo.
Naštěstí jsou to všechno lemry líný
|
|
| Kudla2 |
|
(10.8.2016 17:13:51)
Jenže v tom těhotenství je to ve "vyšším zájmu" a bez toho to nejde, kdežto intenzitu sportu si můžeš v daný chvíli navodit sama.
Jako já chápu, že někomu dělá dobře tímto způsobem si "hrábnout na dno", ale pak jsou lidi, kterým by to bylo nepříjemný a neviděj důvod, proč by to dělali.
A nemyslím si, že by jedni byli horší než druzí.
|
| . . |
|
(10.8.2016 18:28:42)
Znovu opakuji, že ani já si nemyslím, že by jedni byli horší než druzí.
A příklad se zvracením byl o tom, že to neznamená jít přes limit (což ty jsi psala, Kudlo, a tomu já oponuji), maximálně přes limit žaludku, nikoli obecně fyzičky. Nic víc nepíšu. Dokonce ani to, že by to pro někoho byl preferovaný způsob trávení volnýho času.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.8.2016 18:53:29)
Slupko, ale jo, já tomu rozumím  Ale jako nesportujícímu a nesoutěživému člověku je mi to prostě velmi vzdálené. A je fakt, že když to někdo v mých očích přehání, přijde mi to i legrační. Nicméně mám sportující dítě a vím, že jinak než s trochou toho bolestivého přemáhání to nejde, patří to k tomu. Do určité míry je to asi i zdravé, jen my shnilí lenoši se tomu holt vyhýbáme 
|
|
|
| Z+2 | 
|
(11.8.2016 8:59:30)
Tak jak u koho. Já jsem třeba po sportu nikdy nezvracel, ale byli kluci co na začátku přípravy prostě zvraceli pravidelně. Záleží na dispozicích.
Já když to někdy přehnal, tak jsem byl spíš na omdlení. Pomatuju hodně krutou cestu metrem domů po tom co jsem odehrál zápas za dorost a pak za muže. 
|
|
| . . |
|
(11.8.2016 9:05:48)
Přestože má lidstvo naprogramováno se rozmnožovat, nedělá to každý jedinec, je to jeho osobní volba. Přestože je pro lidstvo přirozené se pohybovat a soutěžit (nemyslím jen sport), nedělá to každý, je to jeho osobní volba.
madelaine, já vím, jak to myslíš - chápu, že těhotenství a sport jsou odlišné situace, ale stejně jako v těhotenství není primární účel dospět k nevolnosti (je to nechtěný vedlejší účinek), tak i ve sportu je to tak.
Dobrovolné sebepoškozování vidím jinak, než že vyšlapu na kole kopec a nahoře se mi točí hlava a je mi na zvracení, což oboje za chvíli přejde, a příště budu vytrénovanější a vyjedu ho snadněji. To se nepoškodím, ale z hlediska fyzické zdatnosti vylepším.
To máš jako s učením na zkoušky - těch pár dnů před student asi nežije úplně psychohygienicky zdravě, ale dosáhne cíle, získá vzdělání. Je na tom duševně lépe, i když cestou trpěl.
|
| . . |
|
(11.8.2016 9:16:45)
No jo, tak to vnímáme jinak. Pro mě zvyšování či udržování kondice, radost ze sportu (u někoho s přechodnými nežádoucími vedlejšími efekty - jak píše správně Zetko, někdo hodí někdo nehodí, není to otázka limitů fyzičky, ale žaludku - tedy zjednodušeně řečeno) je s ožíráním zcela nesrovnatelné.
|
| . . |
|
(11.8.2016 9:34:13)
jentakj, aha, tak, jak to teď popisuješ, to vypadá, že tvoje limity jsou prostě jinde, než třeba moje. Sportuješ, testuješ svoje limity - tvoje vyhodnocení, že ti ten den není zrovna fajn, je už možná ono. Nevím.
Ono i když šlapou na kole do krpálu vedle sebe dvě stejně staré a zdatné osoby, a jedna z nich sleze z kola a tlačí, není vůbec jisté, zda je to tím, že jedna to vzdala při malém pocitu dřiny, a druhá šlape víc na doraz. Možná jo, možná ne.
A takhle na dálku přes monitor to již vůbec nevyhodnotíme, kdo vlastně víc bojuje sám se sebou.
Určitě obě sportujeme, ale každá úplně jiným způsobem
|
| . . |
|
(11.8.2016 11:17:23)
jentakj ano, tak
|
|
|
|
|
|
| . . |
|
(11.8.2016 9:24:15)
Jo a dřít na zkoušku na škole je také nesympatické "něco si dokazovat"?
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(11.8.2016 9:47:06)
Slupko,
ale třeba u té zkoušky ani tak nejde o to, že by se ten student o tolik vylepšil tím, že na ni bude x dní bez přestávky studovat (i když samozřejmě i ten efekt to má), ale tím, že tu zkoušku složí, dostane nějaký potvrzení a díky tomu potvrzení pak třeba VŠ diplom a de fakto mu otevře cestu ten diplom a ne nutně ty znalosti (který se mu můžou vykouřit z hlavy, mohl se je navrčet nazpaměť, aniž by je měl promyšlený, případně mohl být dutej a mít štěstí na otázku).
Takže to, že se "kousnul" vedlo k tomu, že tu zkoušku udělal, ale pokud by měl správnou disciplínu, tak by studoval průběžně a "kousat" by se nemusel a ty znalosti by měl minimálně srovnatelný, ne-li hlubší (protože víc zažitý).
Já rozumím, jak to myslíš, a chápu, že někdy člověka neuspokojí nic jinýho než to, že se kousne a "překoná sám sebe", ale mě už to nějak přešlo (čímž, opakuji, nechci tvrdit, že by to bylo špatně, když to nějdo jinej tak má) - já bych asi volila systém jezdit na pohodu a případně MÍRNĚ a postupně zvyšovat zátěž, když se mi zvýší fyzička tak, že ta původní "pohoda" už je nuda, kterou zvládám levou zadní, ale tak, aby to bylo pořád na pohodu a velmi málokdy tam nastala nutnost nějakýho "kousnutí".
Protože na mě ta pohoda působí tak, že mám chuť si ten zážitek zopakovat (a tudíž ten sport provozovat a postupně, i když pomalu, se v něm zlepšovat), kdežto po tom "kousnutí" a vynaložený námaze, kdy z posledních sil vysupím kopec a na vrcholu se pozvracím, je velká šance, že bych si řekla "toto nikdy více" a s daným sportem bych přestala (tudíž by to pro mě mělo na rozdíl od předchozí varianty nulový přínos)
|
|
|
| Alena |
|
(11.8.2016 10:07:26)
Takže to, že se "kousnul" vedlo k tomu, že tu zkoušku udělal, ale pokud by měl správnou disciplínu, tak by studoval průběžně a "kousat" by se nemusel a ty znalosti by měl minimálně srovnatelný, ne-li hlubší (protože víc zažitý).
..to me pobavilo, takto - bez kousani - opravdu obtiznejsi vysoke skoly nefunguji. Rekni třeba medikum, ze kdyby studovali každý den, nemuseli by ponocovat :)
já bych asi volila systém jezdit na pohodu a případně MÍRNĚ a postupně zvyšovat zátěž, když se mi zvýší fyzička tak, že ta původní "pohoda" už je nuda, kterou zvládám levou zadní, ale tak, aby to bylo pořád na pohodu a velmi málokdy tam nastala nutnost nějakýho "kousnutí".
...v tomto pripade snad ani k nejakemu zvysovani fyzicky nedochazi nebo to nestoji za rec.Sport je hodne o prekonavani svých limitu, to je na nem pritazlive.
|
| Kudla2 |
|
(11.8.2016 10:43:53)
"..to me pobavilo, takto - bez kousani - opravdu obtiznejsi vysoke skoly nefunguji. Rekni třeba medikum, ze kdyby studovali každý den, nemuseli by ponocovat :)"
Nejsem medik, ale kdybych já osobně studovala průběžně, tak jsem se nemusela před zkouškama mořit do rána - moje blbost.
"já bych asi volila systém jezdit na pohodu a případně MÍRNĚ a postupně zvyšovat zátěž, když se mi zvýší fyzička tak, že ta původní "pohoda" už je nuda, kterou zvládám levou zadní, ale tak, aby to bylo pořád na pohodu a velmi málokdy tam nastala nutnost nějakýho "kousnutí".
...v tomto pripade snad ani k nejakemu zvysovani fyzicky nedochazi nebo to nestoji za rec.Sport je hodne o prekonavani svých limitu, to je na nem pritazlive."
to si děláš legraci? fakt chceš tvrdit, že pokud pravidelně provozuješ nějaký pohyb, tak si nezvyšuješ fyzičku, a že z hlediska Tvé kondice "nestojí za řeč" jestli třeba ráno chodíš do práce půl hodiny pěšky nebo tam dojedeš za 10 minut autem, protože při té půlhodině nejedeš "na krev"?
|
| . . |
|
(11.8.2016 11:30:33)
Nojo, kdyby kdyby... ale realita je, že téměř všichni vš se na zkoušky učí intenzivněji před nimi, než během semestru (vyjma průběžných testů, prezentací, seminárek apod...). Kousnout se kvůli výsledku, o který mi jde, to mají zkoušky společné s vyšlapáním na kopec.
|
|
| Alena |
|
(11.8.2016 11:32:57)
Nedelam si srandu. Pokud budes denne chodit pul hodiny stále stejnou rychlosti a je jedno kam, fyzicku si nezvysujes, jen se udrzujes.Je to samozrejme zdravi prospesne.
|
| Kudla2 |
|
(11.8.2016 11:47:52)
Aleno,
no, ale většinou je to tak, že pokud ujdeš půl hodiny bez problémů, tak třeba začneš chodit častějc, dál nebo rychleji, ale tvoje "pocitová" pohoda bude pořád stejná (s vyšší fyzičkou ujdeš se stejným pocitem třeba 10 km místo 5 km)
|
| Alena |
|
(11.8.2016 11:52:54)
Vetsinou? pracoviste se neposouva o km dal. Ale i kdyby - zvysovani kondice při pocitu pohody je prave ta kategorie "nestoji to za rec", zvysovani kondice telo zatracene citi.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Slovanské tance – Antonín DvořákČeské Budějovice 
Třikrát Hradišťskou stráníPlzeň-město 
Tauridy – jasný listopadový meteorický rojPraha-východ 
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Slovanské tance – Antonín Dvořák
Třikrát Hradišťskou strání
Tauridy – jasný listopadový meteorický roj
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)