Roya |
|
(23.6.2016 21:50:59) Potkalo některé vaše předškoláky období, kdy se jim (hlavně před spaním) vracel pocit, že by raději nebyli? Je to spojené i s lítostí nad tím, že rodiče jednoho dne zemřou (ale to asi není příčina toho pocitu). Jinak normálně veselé dítě s mnoha zájmy, těší se do školy.
|
Epepe |
|
(23.6.2016 21:58:43) Řekla bych, že ten smutek může pocházet i od jinud. Pátrala bych, kde se bere.
|
|
Gréta |
|
(23.6.2016 22:08:02) Ne...řešila jsem sama v sedmi letech. Řekni mu, že každá dušička tu má nějaký úkol, který tu chce splnit a že je na světe moc krásně. Že postupně pozná, co je jeho úkol, a že to pozná tak, že se při té věci bude cítit dobře a užitečně. A až jeho život skončí, vrátí se do krásného místa radosti.
|
|
Epepe |
|
(23.6.2016 22:21:39) Teď čtu, že je to předškolák ... Napadá mě možný důvod. Náš předškolák teď velmi silně prožívá konec docházky do MŠ a smíšená očekávání z nástupu do první třídy. Má sice trochu jiné příznaky, ale ta zvýšená citlivost tam je. Víc pláče, potřebuje víc mazlení, probírá s námi možné zářijové scénáře .. Nedávno si pustil trudnomyslnou klasickou španělskou kytaru, lehl si na postel, prohlížel si v dětské knize ilustraci hořícího Londýna a plakal ... Nemohlo by to souviset?
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(24.6.2016 9:02:01) Tohle má teď náš předškolák taky. Hrozně se bojí, má za sebou přípravku, ale stejně to v něm je. Je to dítě se speciálními potřebami a hrozí, že jich bude 30 ve třídě, takže se bojím taky moc a on to ještě bere ode mně, chudák.
|
Epepe |
|
(24.6.2016 10:32:15) Jano, ten náš má spíš obavy o své zařazení do skupiny, hledání přátel, atd. Nějakého intelektuálního tlaku se nebojí, neumí si to představit. A my navíc schválně vybrali školu "přátelskou", tušíme, jaký he citlivka.
|
|
|
|
withep |
|
(24.6.2016 5:48:15) "Já bych radši ani neexistoval". Opakovaně. Mladší školák. Někdy cestou ze školy v reakci na patálie se svou jinakostí, někdy jen tak a "z ničeho nic" doma, když neví, co se sebou. Má výkyvy, jsme v kontaktu s psycholožkou, nejspíš časem zavítáme i k dětské psychiatričce, nechci podceňovat případnou depresi či úzkostnou poruchu, sama jsem měla sebevražedné myšlenky v útlém věku.
Pokud jde o normální veselé dítě, ne že by to u něj bylo vyloučené, ale spíš bych tipovala na obavy ze změn a/nebo taky období, kdy se poprvé zamýšlí nad konečností. I těšící se přeškolák nějaké obavy asi má.
|
|
Wicca + wička |
|
(24.6.2016 6:19:23) Dcera v první třídě (loni) - mami, já nechci žít. Proč? Protože pí. učitelka říkala, že se stejně nikdy nenaučím psát... Dcera je krapet "tragéd", ale nebylo to jednorázové, letos už chodí do jiné školy. Rozkvetla.
|
|
Dari79 |
|
(24.6.2016 8:48:00) Včera můj pět a kus leťák pronesl naopak: "Mami, my nikdy nebudeme mít nehodu a neumřeme. Akorát až nám bude 80 nebo 90 roků, že?" Samozřejmě jasná reakce na nějaké běžné reportáže o nehodách v každém zpravodajství atd. Holt na to téma té smrti je v tomto věku asi čas.
Osobně mám pocit, že život je čím dál tím komplikovanější i pro ty malé děti a že "útěkové strategie" jsou holt po ruce. Moje dítě rozhodilo i to, že dneska ho vezmu ze školky dřív a pak se tam zas po pár hodinách vrátíme na odpolední párty-rozlučku s předškoláky...
|
TaJ |
|
(24.6.2016 8:57:16) Jo jo, můj syn intenzivně řešil smrt právě kolem těch 5,5 let, bylo to dost náročné období pro všechny, měl i úzkostné stavy, že by se nám něco mohlo stát, pořád řešil kdy umřeme my a kdy on a jestli se zase potom potkáme, nemohli jsme se od něj pomalu hnout, hned panikařil, že se nám něco stalo apod..., stačilo jít v domě do horního patra...vůbec netuším, kde k tomu všemu tenkrát přišel, protože na zprávy se v té době vůbec nedíval, to už dávno spal a ani jsme o ničem takovém nemluvili, nikdo v okolí nezemřel...ale mám pocit, že tenkrát to spustila jedna dětská knížka o pravěku, kde byly na obrázku argeologické vykopávky a mimo jiné taky kostra člověka....
|
|
|
Roya |
|
(24.6.2016 8:51:09) Moc děkuji všem za reakce.
|
|
|