Kafe |
|
(12.4.2016 13:14:08) Prcek měl podobné projevy, jako tvůj syn, ale neobvyklé mi to nepřišlo. Až když 3. doktor tvrdil, že to je ADHD, tak jsem ho objednala na dětskou psychiatrii. Tam potvrdili "ADHD jako prase". Když má dobré dny, má ADHD hraniční.
Celkově mi přijde jako hodné dítě. Kdyby neměl expresivní dysfázii, tak by s ním nebyla žádná práce.
|
Pippi |
|
(12.4.2016 13:31:10) Možná jsi trpělivější než já. Mně už to normální fakt nepřijde. Když vidím ostatní děti, třeba i při několikadenním společném pobytu, žádné se s mým nedá srovnat. Žádná domluva s ním není možná. Jsou dny, kdy s ním nemohu ani nikam jít, protože se to prostě nedá. Je úplně jedno, co mu říkám, co dělám. Od mojí mámy neustále poslouchám, jak mám nevychované dítě. A dnes mám den, kdy si připadám naprosto neschopná. Šli jsme ven, u obchodu jsme potkali kamarádku s dítětem. Zastavila jsem se fakt na pár vteřin, syn mezitím utekl do toho obchodu, na mojí žádost ven nevyšel a nechal se honit po obchodě. Měl z toho velkou legraci. Když jsme vylezli ven, začal pro změnu rukama mazat tabuli. Bez dovolení běhá přes silnici, i když ví, že se to nesmí a proč. U obchodu házel šutr ze skalky, málem rozbil okno. Předtím jsem ho třikrát napomenula, ať ten kámen nehází. Dnes je mi z toho opravdu do pláče, opakuje se to skoro denně.
|
Kafe |
|
(12.4.2016 13:39:20) Pippi - on to zdědil ode mne, takže mu rozumím. Navíc je to můj mamánek. Je mu teď 7.
Když jsem s ním někam šla, držela jsem ho celou dobu za pacičku; okřikování moc smysl nemělo, fungovalo k němu přijít, chytnout ho za ramena a říct mu to přímo do obličeje. Tak jsem měla jistotu, že mě vnímá. Že když někam přijdeme, má silnou touhu zkoumat a kramařit vím, ale my moc po návštěvách nechodíme, takže jsem to nemusela řešit. Beru ho jako toho křehkého z mých dětí (mám 3), citlivého, co potřebuje hodně ujišťování o mé lásce.
|
|
Marina | •
|
(12.4.2016 13:47:25) Pippi, sice ADHD u nás nikdy nebylo aktuální, ale rozumím Ti hrozně moc, moje dítě bylo taky "jiné". Fakt chápu, jak se cítíš - jeden den si člověk říká, že snad už to bude lepší a druhý den posun o kilometr zpět. Všechny kamarádky měly ukázkové děti a já byla za neschopnou... Už jsem pak s kamarádkama radši ani nikam nechodila :-( Tak hlavu vzhůru, neschopná matka rozhodně nechci, jen máš prostě dítě - originál
Jinak co se týká té diagnozy, pokud Ti to pomůže, tak k doktorovi určitě zajděte. Já to tenkrát vzala tak, že za to to dítě nemůže tak jako tak a holt jsme museli úplně překopat náš život a přestali jsme chodit na místa, kde dítě reagovalo abnormálně špatně a snažili se chodit tam, kde reagovalo přiměřeně... Nevím, jestli je to ale takhle i u ADHD, že jsou situace, kterým je lepší předcházet, tady to asi bude složitější :-(
Tak se drž, za pár dnů zase bude líp!
|
Pippi |
|
(12.4.2016 13:53:58) Marino, děkuji. Dnes opravdu brečím, přestože takový den jsme měli už tolikrát. Nevím si rady. Žádnou medikaci pro něj nechci, jen poradit, jak na něj a upřímně asi potřebuju i ujištění, že nejsem jen neschopná matka. Na návštěvy taky moc nechodíme, a když už, tak jen k lidem, kteří nás opravdu dobře znají a vím, že jim nebude vadit, když jim kluk rozkramaří dětský pokoj a bude všude lítat. Jinak jsem nervózní z toho, že hostitelé se neustále nervózně rozhlíží a balíme se za chvíli zase domů.
|
Marina | •
|
(12.4.2016 14:15:19) Pippi, já k psycholožce s dítětem taky tenkrát šla a nelitovala jsem - dítě se sice chovalo (a někdy stále chová) pořád stejně "divně", ale já už na to měla pak časem jiný náhled. Už je to spousta let, ale stejně - kdo nezažil, nepochopí.
Jinak si myslím, že nějakou diagnozu mít budete - ale i kdyby ne, prostě budeš vědět, na čem jste a ono to taky pomůže.
Tak se drž a o svých schopnostech nepochybuj, jsi máma, co ho má ráda se vším všudy a co je víc!
|
Pole levandulové |
|
(12.4.2016 14:23:26) Marino, s tim souhlasim - dobra detska psycholozka pomuze hlavne matce v tom, ze ji ujisti, ze to nedela spatne. A u mne teda bylo taky potreba, abych si uvedomila, ze to dite mi to nedela naschval, ze kdyz mu jeden den vysvetlim, ze prat se nema,hazet vecma nema, dlouze o tom hovorime, on vypada, ze pochopil a pak to za dva dny zopakuje, resp. vylepsi tim, ze si v druzine jentak hazi kamenem na strom, az trefi spoluzacku do hlavy, ze to opravdu neudelal schvalne. Tohle bylo v 1. tride a rodice te holcicky to brali sportovne, jako nestastnou nahodu, ale ja z toho byla hotova a mela pocit, ze mam nejhorsi dite na svete.Nejhorsi je, ze je to z niceho nic, on treba pul roky je uplne dobrej a pak se v nem nahromadi napeti a behem tydne udela tri naprosty silenosti a pak je zase pul roku klid, dle psychologu to na prasky neni, na impulzivitu v jeho podani by pry nepomohly. Ma teda obrovskou vyhodu v tom, ze se k dospelym chova mile a je hodne spolecensky, takze ti jsou z nej vetsinou nadseni, protoze se neboji s nimi hovorit /ale zaroven neni vlezlej/, stejne tak nema strach z verejnych vystoupeni, coz se zas hodi ve skole, kde maji jistotu, ze on jim z podia neutece, ale udela co ma - tim si tu reputaci dost vylepsuje uz od skolky. Tak treba v nem postupne najit to, v cem vynika a to rozvijet, aby to byla protivaha k tomu "zlobeni".
|
|
|
|
|
|
|