Pam-pela |
|
(28.2.2016 15:00:24) karmo, sice tvoje otázka tak nestojí, ale najdi si, pokud nemáš, nečetla jsem celé, nějakého rodinného poradce, někoho dobrého, co by zhodnotil váš vztah. On se může vám oběma z vlastního úhlu jevit jako strašlivý, ale můžete se teď rozcházet v situaci, kdy se vlastně oba máte rádi, jen si to neumíte dát patřičně s právně najevo. Nevím, jestli to tak je, ale co když? Pak by bylo pozdě bych honit.
Tohle prostě ale nezvládnete sami to zhodnotit, bylo by určitě lepší to posoudit v nadhledu. Držím palce .
|
karma |
|
(28.2.2016 15:07:58) Pam pelo, jdu na konstalace. Věřím alternativám. Ale u jedné psycholožky jsem byla min.týden...dost mě to odradilo
Já s ním dnes telefonovala aptala se, zda někdy chtěl, abych byla ve vztahu štastná...prý asi ne. Já myslím, že tj asi klíč.
Máme už moc kostlivců ve skříni. Vnímala jsem, že mi není oporou, tím že mě má málo rád. V šestinedělí jsem mu dopředu říkala, že ho prosím, aby na mě byl hodný a snažil se být empatický...a na just ne. Porod, nemoc, nikdy jsem nebyla dost dobrá, aby mě pohladil. CHÁPU, ŽE mu to nemusí být vlastní, ale když ho poprosím, aby se ve zranitelném období choval nějak a on to neudělá...Ale bolí to strašně, že děti nezažijí společné vánoce, nebude, kdo by sdílel jejich zářící oči
|
Kafe |
|
(28.2.2016 15:18:30) "V šestinedělí jsem mu dopředu říkala, že ho prosím, aby na mě byl hodný a snažil se být empatický...a na just ne."
Tak to buď ráda, že je pryč.
|
|
Alraune |
|
(28.2.2016 18:00:59) Možná sis vybrala chlapa, na kterého byla ženská, který potčebuje často oporu, prostě moc. Každý umí dát jen to, co má, víc z něj nevymlátíš. Je třeba se s tím smířit a buď jít dál, nebo pracovat s tím, co je.
|
karma |
|
(28.2.2016 18:09:52) no chtěla jsem pracovat s tím, co je, ale asi budu uset jít dál...a právě mám pocit, že to nějak nedám. Mám být oporou dětem a jsem na s... sama.
A mám právě strach, že to místo budu mít tímhle člověkem obsazené navždy. Jakoby to byla věc vůle (poprat se s tím) do určité míry, ale někde vevnitř to nemám sílu zpracovat. Protože ho budu muset vidět, nelze se odstřihnout navždy. On má hotovo, já vůbec. A mám strach, že nebudu mít nikdy. Znám se. Kdyby nic, jsem urputná.
Mám strach, abych ustála se ctí otázky dětí, abych dokázala neštvat je proti tátovi. Prostě nějak nejsem svým pánem
|
|
|
Pam-pela |
|
(28.2.2016 18:09:26) karmo, já se ho nechci zastávat, protože ho neznám. Ale ano, kolikrát to jsou kostlivci ve skříni - kostlivci obou....každý nějaké má.
Píšeš o konstelacích, taky jsem vyzkoušela, něco se mi ujasnilo, spoustu toho ale ne...dej hlavně pozor, ke komu jdeš a vybírej snad ani ne tak metodu, jako ČLOVĚKA, který dokáže na problém nahlédnout opravdu objektivně.
Dál bych ti teda doporučila knihu 5 jazyků lásky od Garyho Chapmana (jsou i na youtubku, i na uložto), možná najdeš odpově´d na otázku, proč tě někdy manžel neslyší nebo vůbec nerozumí a reaguje divně. Možná, ale možná je nevhodný do páru s tebou...jenže zas máte dvě děti, zkusila bych leccos, než bych to odpískala...zvlášť pokud ho máš ráda. Oni ti chlapi maj takový zvláštní vnímání....většinou dost neromantický
|
karma |
|
(28.2.2016 18:12:48) pam pelo jo, snad jsem vybrala dobře.
Jazyky znám, nečetla, ale asi vím, že každej má jinej. A mně právě přijde, že my i máme podobné, ale mluvím jím jen já.
Ale já bych zkusila, on to odpískal. A pokud ví, že mě nemá rád, tak je zameteno. Láska se nevyžebrá.
|
karma |
|
(28.2.2016 18:17:58) a právě já bych ty kostlivce minimálně měla snahu pohřbít, ale on ne, on vidí, že jsem je měla jen já....se mnou by jen tak někdo nevydržel (a to má pravdu, jsem komplikovaná), s ním skoro každej. A třeba to tak je, no.
já prostě nemám mmoc štastnou povahu, tj fakt. Okolí mě vnímá (i dost blízké) jako pozitivního člověka. Ale ten nejblíže to má strašně těžké. Jsem štír s asc ve lvu...tj na prd. Mám hrozně neproniknutelnou masku. Vím, že i lákám zcela jiný druh chlapů, než jaký bych chtěla. Vypadám jako sluneční člověk, přitom ve mně je hodně temno
|
Pam-pela |
|
(28.2.2016 18:26:48) karmo, to datum narození je jen dispozice...je na tobě, co s těmi rozhozenými "kostkami" uděláš, zda se necháš jakoby vláčet tím, že jsi štír se lvem...však to nevadí...emoce máš jistě přehluboké, neproniknutelné a navenek vypadáš jako sluníčko, co je nad věcí...ale prostě s tím se musíš, pokud chceš změnu, naučit pracovat , využít z toho to dobré.
A taky ukázat těm blízkým, jaká doopravdy e, nebát se toho, nemyslet si, že je to nebezpečné nebo trapné....nebo tak něco. Nechala bych zatím manžela a trochu mákla na sobě ....kostlivce vyndala klidně sama, okoukla je a pak teprve pohřbila atd...
|
|
Fren |
|
(28.2.2016 21:53:21) teda,neumím si představit jít životem s někým,ve kterém je temno,to je pro mě úplné psycho,zvlášt když si vzpomenu na věčně pozitivně naladéného svého chlapa,hned se veškeré problémy ale i radosti řeší a sdílejí lépe
|
Source |
|
(28.2.2016 21:58:24) Zakladatelka je citlivá ženská, vnímá se sebekriticky, podceňuje se, obviňuje se, nezvládá a ví to o sobě. Kdybych tvoje příspěvky dnes mohla smazat, tak to udělám.
|
|
|
|
Pam-pela |
|
(28.2.2016 18:20:52) karmo, to je právě to, žes tu knížku nečetla...nejde o mluvení, ale o "mluvení", o způsobu vyjadřování té lásky. Pokud mluvíš slovy a on nerozumí, může ti vysílat jiný signál.
Přečti si to, stojí to za to. netvrdím, nevím, že je problém u vás právě v tomto, ale není od věci se nad tím zamyslet....i pro vztahy jiné a další.
Vložím ti aspoň hrubý náhled...na pochopení, že třeba u vás ještě není pozdě. Jen si možná oba nerozumíte.
Tuto knihu vnímám ji jako základní a zásadní poučení o vztazích mezi lidmi, které by se naše děti měli učit už ve škole. Jde o to uvědomit si, že každý člověk by chtěl být milován a přijímán, že každý člověk stojí o to, aby cítil lásku druhého člověka. Nejsilnější je to v partnerských vztazích, ale platí to samozřejmě i pro rodiče a děti, pro přátele a podobně. Každý máme svou citovou potřebu - "citovou nádobu" (je to vlastně zásoba dobrých pocitů). Když je naplněná, cítíme se velmi dobře a v pohodě. Když máme plnou citovou nádobu, cítíme se silní, jistí, v bezpečí, cítíme se přijímáni, radostně a šťastně, a dokonce i různé životní překážky zvládáme velmi dobře. Citovou nádobu si jen málo lidí umí plnit samo (i když to by byl ideální stav), většinou k tomu potřebujeme protějšek, potřebujeme vnímat to, že nás má druhý člověk rád, že mu na nás záleží a že jsme pro něj důležití. Hodně lidí říká - "já dělám pro druhého to a to, ale on/ona to neopětuje, necítím od něj/ní, že by mu/jí na mně záleželo". Citová vyprahlost a vztahová nespokojenost může narůstat tak rychle, jak se citová nádoba dotyčného postupně vyprazdňuje a jak dlouho je "na suchu". Pokud je citová nádoba dlouhodobě poloprázdná či prázdná, lidé jsou frustrovaní, mají pocit nelásky, cítí se nemilovaní a partnerství často končí. Končí tak poslední dobou mnoho manželství a partnerství, a to paradoxně i PŘESTO, že ve skutečnosti se oba lidé rádi mají. Problém je v tom, že lidé to nevědí, že si to neuvědomují, že si nerozumí v tom, co jeden k druhému vysílá, co vyjadřuje. Chapman tuto situaci, kdy se lidé milují, a přesto jeden pochybuje o lásce toho druhého, přirovnává k situaci, jako kdyby spolu žil Angličan a Číňanka, Angličan by mluvil pouze anglicky a Číňanka čínsky. Denně by jeden druhému říkali svým jazykem, co potřebují a jak se mají rádi, a přesto by jeden druhému nerozuměli. Tak vzájemně nesrzumitelně spolu žije většina lidí, často se totiž v páru sejdou lidé, kteří mluví jinými "jazyky lásky". Jazyk lásky je tedy určitá schopnost (dovednost) vyjadřovat druhému svůj cit určitým způsobem. Chapman zjistil, že každý člověk má jeden dominantní způsob vyjadřování a vnímání náklonnosti a lásky, a k tomu umí většinou použít ještě jeden nebo dva sekundární. Některým nemusí vůbec rozumět. Takřka tragédie může nastat (a nastává dost často), když se sejdou dva jedinci, kteří používají naprosto odlišné signály - oba se mohou strašlivě snažit - oba v tom svém jazyce....a druhý jejich signály a snahu nerozpozná. Po čase se jeden či oba snažit přestanou...a frustrovaní partnerství ukončí...oba často s pocitem ublížení.
5 Jazyků lásky podle Garyho Chapmana: Slova ujištění Skutky služby Pozornost Dárky Fyzický kontakt
1) SLOVA UJIŠTĚNÍ: Člověk, který používá tento jazyk, rád vyjadřuje lásku k druhému slovy. Říká mu, jak moc jej má rád, co pro něj partner a jejich vztah znamená. Současně i on sám potřebuje slyšet podobná slova od svého partnera. Velkým utrpením pro člověka užívajícího tento jazyk je, pokud jej partner raní necitlivými slovy nebo nevhodnou kritikou či dokonce výsměchem. Způsobuje mu to velkou psychickou bolest. Pro některé lidi je ujišťování pouhými slovy, takže tento jazyk bagatelizují a nepoužívají, protože jejich mottem je - Slova jsou na nic, důležité jsou činy. Jsou to lidé, jejichž primárním jazykem jsou skutky služby.
2) SKUTKY SLUŽBY Toto je převážně "mužský jazyk". Jsou to vlastně činy, kterými vám váš partner říká, že vás má rád tím, že pro vás (či společný domov a rodinu) něco konkrétního udělá. Může to být přesčasová práce, umytí či oprava vašeho auta, posekání trávníku, umytí nádobí, uvaření oběda, vyprání a vyžehlení prádla. Člověk, který dokazuje druhému svou lásku "službami", se může velmi snažit, a přesto mnoho lidí (žen) považuje jeho skutky služby za banality, za něco naprosto normálního a obyčejného...ale rozhodně ne za projev lásky. Chapman popisuje v knížce situaci, kdy muž postupně přebral veškeré práce v domácnosti na sebe, aby se své ženě zavděčil, a přesto jeho žena měla čím dál silnější pocit, že není milována. Nestála totiž o jeho "služby", ale o jeho pozornost. Poté, co se muž přestal strašlivě snažit pomocí služeb v domácnosti, a místo toho si se svou ženou každý den na čtvrthodinku sedl a věnoval ji pozornost, téměř rozpadlé manželství se podařilo zachránit. Ta žena totiž nepotřebovala, aby muž pral, vařil, pekl, uklízel, hospodařil na zahradě , ale potřebovala - jeho pozornost.
3) POZORNOST Člověk používající tento jazyk potřebuje, aby si na něj partner udělal čas a věnoval se mu, vyslechl si jeho problémy či si s ním jen v klidu popovídal "o ničem". Takovýto člověk potřebuje vědět, že jej vnímáte a že stojíte při něm. Měli byste si na něj udělat čas aspoň 15 minut denně. Když se chcete partnerovi věnovat, nedělejte při tom žádnou jinou činnost, rozhodně se při tom nedívejte na televizi či si nečtěte, toto by protějšek nesl velmi nelibě. Jazyk pozornosti potřebují asi více ženy, ale i muži mají rádi, když na ně například čeká po příchodu z práce káva nebo dokonce večeře a přítomnost a milá klidná pozornost partnerky. Ženy potřebují sdílet své starosti i radosti, potřebují se svěřit, co se jim za den přihodilo, podařilo nebo nepodařilo. A pozor - ženy v těchto chvílích nepotřebují od muže rady nebo řešení, potřebují jeho pouhopouhý zájem, politování či povzbuzení. Nehledají dobré rady :o), jak jsou jejich muži často přesvědčeni.
4) DÁRKY Pro spoustu lidí jsou dárky laciným - nejlacinějším vyjádřením lásky. Vnímají je jako "kupování si" toho druhého. Ovšem pro lidi, kteří slyší na tento jazyk lásky, jsou i drobné upomínky - dárečky a pozornosti signálem, že vám na nich záleží. Vůbec se nemusí jednat o dary nákladné, většinou spíš může jít o drobné pozornosti - kytičky, čokoládky, oblíbené věci. Když jdeme například nakupovat věci pro rodinu, vzpomenem si, že má partner/ka rád/a to a to...a přihodíme to do košíku. Pro něj/ni je to signál, že na něj/ni myslíme i při tak nezáživné akci, jako je nákup potravin. I kytka vlastnoručně utržená na louce dokáže hodně potěšit. Někoho samozřejmě nejvíc potěší pěkné nové auto nebo kožíšek :o).
5) FYZICKÝ KONTAKT Toto je jazyk lásky, který dokáže lidi, kteří ho potřebují a nemají, hodně frustrovat a rozdělit. Někteří lidé se cítí nejvíc milováni, pokud jsou v náruči, v objetí druhého člověka, kdy je druhý jen tak pohladí, vezme za ruku, dotkne se jich. Problém nastává v okamžiku, kdy narazí na partnera (a to se stává poměrně často), který se fyzickému kontaktu vyhýbá. Citová frustrace tady vzniká poměrně rychle, citová nádoba se vyprazdňuje rychle. Muži by neměli zaměňovat fyzický kontakt za kontakt sexuální - měli by si dávat pozor, aby fyzický kontakt se ženou (objetí, pohlazení) nesklouzávalo vždy k sexu.
Svým jazykem lásky mluvíme každý z nás, jen si to prostě neuvědomujeme. A protože si to neuvědomujeme, jednáme tak, jak je nám vlastní. Vysíláme signály, kterým náš protějšek často nerozumí, a současně očekává od nás signál jiný. V okamžiku, kdy si uvědomíme, jak to v partnerství máme, můžeme, pokud chceme, atmosféru doma vylepšit, podpořit v sobě ten jazyk, kterému náš partner rozumí a na který slyší. Ideální je si o tom vzájemně i promluvit... a zkusit změnit, co se dá a později ocenit snahu toho druhého. Pokud člověk ví, oč jde, může to, co potřebuje, také partnerovi naznačit, nebo mu o to říct. To není nic ke stydění, potřeba lásky je stejná jako potřeba jídla nebo pití, je to naprosto přirozená lidská potřeba. Zde mají velkou rezervu ženy - často si myslí, že partner, pokud je má rád, by přece MĚL vědět, CO ony chtějí a potřebují. Tak to ale není - nemůžeme očekávat, že muž porozumí náznakům ženy, s mužem je potřeba mluvit na rovinu, jasně a srozumitelně. Muži jsou povětšinou praktická stvoření s analytickým mozkem a jemné ženiny náznaky a naznačování jim neříká vůbec nic. Zajímavé je, že se opravdu v partnerství, manželství často sejdou lidi s naprosto různými jazyky. Jak je možné, že nepoznali na druhém, jak to má už v době zamilovanosti? V době zamilovanosti se totiž každý z nás chová trochu jinak, než v běžném denním životě, v období zamilovanosti (kdy v organismu působí silný chemický koktejl) většinou lidé hovoří i všemi pěti jazyky lásky dohromady. Po delším soužití pak přichází nemilé překvapení - a často i otázky, jak je možné, že to a to vyšumělo? Zamilovanost je krátkodobá, je to spíš chemická záležitost, opravdová partnerská láska je pak běh na dlouhou trať...s různými zákruty, překážkami a je dobré se o svůj vzájemný vztah starat, pěstovat ho a živit....aby nám láska vydržela.
|
karma |
|
(28.2.2016 18:25:47) děkuju, kopíruju to. Ano, je na tom asi moc pravdy. Ach jo, třeba jsem mu fakt roky křivdila, no.
|
Pam-pela |
|
(28.2.2016 18:28:50) Zas nepadej do druhého extrému . Hele, já na tvém místě bych se na chvíli zklidnila, nic ti neuteče, rozvést se můžeš koneckonců kdykoliv....přečti si tu knížku, zamysli se nad lecčíms a prostě zkus se trochu poznat...a nejen to, zkus se naučit se sebou pracovat, je to složitější, než "pracovat" s druhými... Hlavně si endělej násilí se rozcházet, když to ve skutečnosti nechceš, aby to nebylo jen gesto nebo volání o pomoc...které tě pak bude mrzet.
|
Pam-pela |
|
(28.2.2016 18:30:11) ...to jsou věci, které se nedějí ze dne na den...ale te´d se orientuješ na jeho chyby, otoč pozornost k sobě, aby TY jsi byla spokojená a zvládala emoce a tak...abys měla sebe víc pod kontrolou...je to hrozně těžké, ale myslím, že tak nějak jediná cesta k vlastní spokojenosti, a´t s ním či bez něj
|
|
karma |
|
(28.2.2016 18:38:07) rozchod byl jeho nápad. Resp řekl, že už mě vlastně nechce, že pohár přetekl. Že už chce někoho, kdo ho bude fakt milovat (tzn. neprudit), ale že bude doma bydlet kvůli dětem. Na otázku, zda je schopen přiznat, až někoho bude mít (nesnáší řešit problémy, takže k "přiznání vztahu" jsem vyjádřila skepsi) takže vlastně by mě odsoudil k tomu, že čekám v napjetí, zdy někoho už má/nemá. Tak jsem řejkla, že se musí odstěhovat. Tak se formálně odstěhoval k rodičům. Takže vlastně jsem to formálně rozsekla, ale podmínky nebyly přijatelné.
|
A. | •
|
(28.2.2016 18:49:22) zkuste si vydefinovat základní body co by se muselo změnit, aby jste mohli být opět spolu nebo si vezměte mediátora
|
|
|
|
A. | •
|
(28.2.2016 18:38:04) prosím tě, to zase takhle neber, jsem poměrně alergická na to, že žena dělá všechno špatně, nemedituje, nevzdělává se, aby pochopila svého manžela, který na ni víceméně kašle, já si myslím, že si cítila, že to není dobré, když jsi v tom aktuálně byla a tomu pocitu bych věřila, že si teď zdůvodňuješ rozumem, že to bylo snesitelné a že se to dalo vydržet, protože se ti stýská... mám právě strach, aby si v zájmu zachování rodiny neztratila tu poslední sebeúctu
|
karma |
|
(28.2.2016 18:41:41) jo, sebeúctu bych ztratila nerada (a cítím, že by to mohlo hrozit). Dobré to nebylo, ale z mého pohledu si to zasloužilo hledat řešení, než to odpíská. Ale jo, nestála jsem mu za to asi.
|
A. | •
|
(28.2.2016 18:50:50) dokážeš si představit, že budeš žít bez pocitu, že jsi milovaná do konce života? Že ti bude stačit ten pocit, že žiješ s otcem svých dětí?
|
karma |
|
(28.2.2016 18:55:06) ne, pokud by se mnou byl kvůli dětem. To ne. Ale chtěla jsem, aby zkusil něco ještě udělat pro záchranu vztahu.
Definovat nic nemá cenu, protože já bych definovala a snažila se. On má zameteno. Nechce-li vztah se mnou (což vyjádřil jasně), tak já ho nechci z lítosti. Proto tady brečím. Má-li jasno, má jasno.
|
A. | •
|
(28.2.2016 19:27:10) Ale to nevíme zda má jasno. On jen nechtěl pokračovat v tom co bylo. Ale neodešel sám, na odchodu jste se dohodli-odešel k rodičům. Kdž mu přijde rozumný návrh z tvé strany, tak bude ochotný pokračovat ve vztahu. Ale jsem skeptická k tomu, že prostě se Ty smíříš s tím, že on ti nebude dávat najevo svoji lásku, on to neumí a nenaučí se to. To si nese z dětství, to nezměníš. A hlavně ty píšeš co chce on, ale důležité z tvého pohledu je přeci to co chceš ty!!!
|
Fren |
|
(28.2.2016 21:59:34) žádná dohoda nebyla,vyhodila ho jak psa.A ještě před tím měla trapně hloupé otázky,jestli jí řekne o případném dalším svém vztahu,fakt hlavička tahle ženská
|
|
|
A. | •
|
(28.2.2016 19:28:10) On by s tebou nebyl jen kvůli dětem, byl by s tebou kvůli tobě, ale nebude to umět dávat najevo, tak jak ty chceš nebo potřebuješ, na tom se nic nezmění.
|
karma |
|
(28.2.2016 19:36:21) jasno má, deklamuje "už mám dost, nechci tě"
Přece není nic jasnějšího. Bohužel. Já bych to brala jako výzvu. Taky nechci pokračovat v tom, jak to bylo. Já navrhovala, at to proberem s nějakou mediácí....a on jo, ale půjdu tam jen kvůli dětem. Fakt myslím, že newní člověk, co by jen tak plácal, bohužel.
Já ho chci, alev snažícího se. My i ten vztah málo pěstovali, nebyly prachy, žádné zážitky jako partneři...já to ted vidím, on ne. On už ví, že se nehodíme. A nehnul by prstem. Bud jsem natolik kompatibilní, že to dám takto (což nejsem), nebo musí hledat jinde.
|
A. | •
|
(28.2.2016 19:47:04) myslím, že kdyby nechtěl, tak by ani na mediaci nešel, posuzuješ to podle sebe, podle štíra, ten má jasno a něco je buď černé nebo bílé, ale nidky to v životě není jen takové
|
|
Fren |
|
(28.2.2016 22:03:55) snažit se musíte oba, nejen on.
Jinak opět nechápu - 16 let ve vztahu, nikam jste se neposunuli a měli jste málo peněz?? A pak sis řekla,že ti tikaj BH,dupla sis a za každou cenu sis s ním pořídila děcka - do nefungujícího vztahu,do bídy neschopnákových...achjo
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Fren |
|
(28.2.2016 21:48:24) to je hrozný když to čtu a nechápu to vůbec - vy spolu jste 16 let a teprve až na stará kolena máte 2 děti,tak zjištuješ že je neempatický?
Chováte se nezodpovědně jak dva 18letí,hlavně ty,jestli snad si měla furt růžové brýle nebo co a přivedla si do takového stavu ještě chudáky děcka
|
|
|
|